Zdeněk VYHLÍDAL

* 21. 4. 1934, Žďár nad Sázavou

Narodil se do rodiny úředníka a zdravotní sestry. Ve Žďáru nad Sázavou vychodil obecnou školu a zažil zde v Horní ulici i události z konce války. Docházel tři roky na reálné gymnázium v Novém Městě na Moravě (1945–1948), posléze na Biskupské gymnázium v Brně. Když bylo v roce 1950 zrušeno, přešel na brněnské klasické gymnázium, kde v roce 1952 složil maturitu. Než mohl nastoupit ke studiu na vysoké škole, musel kvůli náboženskému vyznání rok pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Poté studoval na Filozofické fakultě brněnské univerzity kombinaci čeština s literárněvědnou specializací a polština. Po studiích krátce pracoval jako redaktor Krajského nakladatelství v Havlíčkově Brodě. Následovala roční vojenská služba, po které působil jako redaktor literárního vysílání Československého rozhlasu v Ostravě a zpravodajského oddělení v Brně. V roce 1963 musel místo na základě rozhodnutí krajského výboru KSČ opustit. Stal se vedoucím kulturní rubriky brněnské redakce Svobodného slova. V následujících letech přesídlil do Olomouce. Pět let (1964–1969) zde byl zpravodajem téhož listu. Současně vyučoval jako externista na PdF UP, kde byl v letech 1969–1974 zaměstnán jako odborný asistent. Zabýval se především starší českou literaturou a teorií literatury. V roce 1967 získal doktorát na FF UP, a to na základě práce Jakub Arbes jako literární historik a kritik. V roce 1968 působil ve funkci předsedy Okresního sdružení organizací dětí a mládeže v Olomouci, byl členem redakční rady časopisu Student a spolupracoval také s Vysokoškolským svazem studentů Čech a Moravy.  V roce 1974 v Brně přednášel souběžně obor rozhlasové a televizní dramaturgie na katedře dějin věd a umění Filozofické fakulty tamní univerzity. V tomtéž roce byl z olomoucké PdF propuštěn, což vyústilo v jeho návrat do Brna. Zde byl živ především z honorářů novin, časopisů, rozhlasů a televize. V roce 1980 byl jedním ze zakladatelů a poté předsedou Českého svazu ochránců přírody v Brně, který se zaměřoval především na ochranu domácích zvířat. Kvůli nonkonformní činnosti a kontaktům se zahraničím byl v roce 1984 ve vykonstruovaném procesu odsouzen k podmíněnému šestiměsíčnímu trestu odnětí svobody. Z podobných důvodů byl ještě v roce 1988 zatčen a čtyři měsíce vězněn. Po převratu byl rehabilitován Československým rozhlasem i UP. V roce 1990 založil Ligu na ochranu zvířat, během let 1990–1991 řídil měsíčník politické strany Společnost pro Moravu a Slezsko – Hnutí za samosprávnou demokracii s názvem Moravská orlice, přičemž v roce 1991 pracoval též jako tiskový mluvčí této strany. V letech 1993–2002 působil jako externí redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa. V roce 1996 kandidoval do senátu jako nezávislý. V roce 2010 byl oceněn Skleněnou medailí, nejvyšším oceněním Kraje Vysočina.

Již v době vysokoškolských studií v Brně (od roku 1954) začal psát literární recenze do Mladé fronty (především brněnského vydání), Červeného květu (Ostrava), Jiskry (Jihlava), Stráže lidu (Olomouc) a pracoval pro Československý rozhlas. Svou prozaickou a překladovou tvorbu publikoval od roku 1958 taktéž v různých periodikách.  Používal pseudonym Pavel Sochor a šifry al, vz a zyv. Jeho bohatá práce publicistická se často prolíná s tvorbou literární. V roce 1969 publikoval kriminální povídky Křižovatky ve Stráži lidu. V Brněnském večerníku pak dokumentární pásmo Pandur Trenck (1975). V roce 1979 uveřejnil na pokračování pásmo o Janu Opletalovi v Jiskře pod názvem Než přišel 17. listopad. Publikoval ještě v České lípě, Ostravském kulturním měsíčníku, týdeníku Vysočina, v Knihovnickém zpravodaji Vysočina aj. Ve spolupráci s Českým rozhlasem vznikaly Vyhlídalovy povídky a také rozhlasové hry První případ (1976), Kdo jinému jámu kopá (1977), Stížnost (1977), Kontrolní den (1978), Když je štěstí unavené (1978) a mnoho dalších. Vyhlídal je také autorem třiceti dílů rodinného seriálu Jak se máte, Vondrovi? (1979–1987) a asi třiceti rozhlasových pohádek. Pro rozhlas byly dramatizovány také jeho texty ze souboru Starobylé pohádky. Pro Československou televizi napsal např. hry Čelem k vesnici (1962), Když je štěstí unavené a Štědrovečerní překvapení (1973), následoval čtrnáctidílný publicistický pořad o životním prostředí, v roce 1976 hry Šance na život a Zásnuby s nevěrníkem, v roce 1978 Honba za pokladem, v roce 1982 uvedla Čs. televize dramatizaci jeho novely Bílá smrt pod názvem Vernisáž a v roce 1982 vznikl televizní film Pražská terčovnice. V oblasti odborné se opět střetávají tematické okruhy, které prostupují celou autorovou tvorbou. Vedle monografií zabývajících se osobnostmi Matěje Josefa Sychry (Obrozenecký spisovatel Matěj Josef Sychra, 2002) a Jakuba Arbese (Jakub Arbes jako literární vědec, 2002) je to především zájem o funkci pohádkového syžetu (Klasická pohádka a skutečnost, 2004) nebo práce soustředěné na téma druhé světové války (Odraz druhé světové války v české literatuře, 1982). V roce 2010 vyšel výbor z Vyhlídalových odborných prací s kompletní zpracovanou bibliografií pod názvem Literária.

Vyhlídalova prozaická tvorba čerpá základní impulzy ze života osobního i profesního včetně odborných akivit. Nalezneme zde náměty zachycující válečnou zkušenost, stejně jako snahu zpracovat výchovná a morálně problematická témata, která odráží jeho pedagogickou praxi, či snahu vychovávat k ochraně zvířat, nebo historická témata, která zpracovával pro rozhlas a televizi. Jeho tvorbu lze rozčlenit podle několika kritérií. Prózu pro dospělé a díla pro děti a mládež, nebo díla zpracovávající tematiku historickou a díla ze současnosti.

Debutoval v roce 1958 souborem variací na lidové pověsti a lidová vyprávění z Českomoravské vysočiny Odbíjí půlnoc. K oblasti české mytologie se po letech vrací souborem Starobylé pohádky, v němž volně zpracovává pohádky klasických autorů jako K. J. Erbena či B. Němcové, přičemž na základě předloh otištěných v obrozeneckých časopisech připomíná též pohádky, jež zůstaly pozapomenuty. Životopisným románům a povídkám z české historie obvykle předcházejí prvotní dokumentární verze publikované časopisecky. Velké obliby se dostalo příběhu Pandur Trenck, který Vyhlídal publikoval na pokračování v Brněnském večerníku roku 1975. Knižně vyšla o tři roky později jako beletristické přepracování dobrodružného života barona Trencka pro mládež v edici Karavana. K jeho bohatým životním osudům se ještě jednou vrátil v roce 2009, kdy vydal historickou fresku Vězeň ze Špilberku. Obdobným vývojem prošlo také pásmo o Janu Opletalovi Než přišel 17. listopad publikované v časopise Jiskra roku 1979. Nashromážděný faktografický materiál autor posléze znovu zpracoval a knižně vydal v roce 2000. Románové zpracování následovalo v roce 2010 pod názvem Studentská revolta: Román o událostech podzimu 1939 (2010). Z historických materiálů těží také freska Sarkander (2000) vyprávějící o posledních dnech svatého Jana Sarkandera.

Nemalá část Vyhlídalovy tvorby je adresována dětem a mládeži, což platí také o většině již zmíněných knih s historickou tematikou. Pojítko tvoří román Kluci z Horní ulice, kde autor zužitkovává mj. vlastní válečné zkušenosti. Román o dobrodružství, které zažívá skupina mladých kluků na malém městě, je prosyceno neidealizovaným líčením událostí konce druhé světové války.  Chlapcům byla také adresována psychologicky méně zvládnutá kniha z prostředí dětského tábora Strašení na Pančavě (1980).

Z oblasti tvorby adresované dospělým čtenářům představuje pozoruhodný počin soubor povídek Kyvadlo času a jiné povídky, v němž na pozadí událostí druhé světové války autor rozpracovává pocit osamělosti člověka a jeho vykořeněnosti z dosavadního života. Aspekty předválečného života, vzpomínky a vztahy jsou zde zobrazovány jako přitěžující a život ohrožující okolnosti. Originální je v tomto souboru práce autora s motivy zvířat. Ze soudobého života se Vyhlídal zaobíral především problematickými tématy nestálých lásek, zodpovědnosti a nechtěného těhotenství. Novela Bílá smrt přináší příběh dvojice mladých lidí, kteří se potkají na brigádě. Láska naivní dívky Terky a prospěchářského Evžena vyústí do nechtěného těhotenství. Morální dilema nahlížené především z perspektivy protagonistky vrcholí rozhodnutím pro interrupci. Soubor dvou povídek Zatmění slunce je zaměřen především na otázku odpovědnosti za dítě. Ve stejnojmenné úvodní povídce je morální dilema vystavěno na konfliktu rozvádějících se rodičů, již usilují o svěření dítěte do své péče. Mladá sociální pracovnice prověřuje poměrně jednoznačně působící fakta, která vyznívají ve prospěch otce, a dochází k opačnému závěru, kterého by bez její vlastní invence a pocitu osobní zodpovědnosti nebylo nikdy dosaženo. V druhé povídce pak Vyhlídal rozvíjí dilema mladé studentky střední školy, která po krátké známosti otěhotní a rozhoduje se, zda si dítě nechá. Posun v rámci dané linie autorových próz představuje kniha Jak si ožehnout křídla. Studentka střední zdravotnické školy se dostává do problematického postavení vůči vedení školy, když se rozhodne stát za svou úvahou na téma internát můj druhý domov oprávněně kriticky hodnotící výrazné nedostatky studentského bydlení. Stupňující se nátlak učitelů ústící v pohrůžku nedoporučení na vysokou školu i postoj matky, nabádající k pokryteckému ústupku, končí morálním vítězstvím protagonistky. V druhém plánu pak Vyhlídal rozvíjí téma týrání a ochrany zvířat. Ostrá kritika školského systému, stejně jako zodpovědnosti dospělých lidí s dobře propracovanou psychologií postav je vrcholným vyústěním této linie autorovy tvorby. Samostatně se problematice týrání a ochrany zvířat Vyhlídal věnoval v románu určeném dětem Kočičí hrad. Příběh chlapce, který se rozhodne postarat o opuštěné kočky v okolí, odhaluje problémy s tímto konáním spojené i problematické postoje ostatních. Knihu O čmuchajícím psu Bojarovi (2006) vydal spisovatel s ilustracemi žáků Základní umělecké školy ve Žďáru nad Sázavou k podpoře dětského čtenářství.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie pro děti a mládež: Bílá smrt (P 1974, 2001); Kluci z Horní ulice (R 1975, 2004, 2007); Strašení na Pančavě (P 1980); Zatmění slunce (PP 1980); O člověku ki je vse veděl (P 1982); Jak si ožehnout křídla (R pro dívky 1984); Pandur Trenck (R pro mládež 1987, 2001); Starobylé pohádky (PP 2000); Kočičí hrad (R 2002); O čmuchajícím psu Bojarovi (2006).
Beletrie: Odbíjí půlnoc (1958, 2002); Přelud (P 1961); Poznávací znamení; Sarkander (P 2000); Kyvadlo času a jiné povídky (PP 2001); 30letá válka: Čtení o počátku třicetileté války v Čechách a na Moravě od defenestrace královských místodržících k popravě vůdců stavovského povstání (2001); Jan Opletal – osudný podzim 1939 (2007); Když je štěstí unavené (rozhlasové hry, 2008); Záhada jednoho života (2008); Vězeň ze Špilberku (2009); Studentská revolta. Román o událostech podzimu 1939 (2010); Kdybych tě znovu volal, už se neotáčej… (P 2015).
Odborné (výběrová bibliografie): Obrozenecký spisovatel Matěj Josef Sychra: Život a dílo (M 2002, rozš. 2006); Klasická pohádka a skutečnost (M 2004); Válka a diferenciace autorského pohledu in Václavkova Olomouc: Česká a slovenská literatura 1930–1980 v boji proti fašismu a válce (1981); (nepodepsáno), Albatros 1987, č. 10; Literária (2010).

LITERATURA

Studie a články: S. Urbanová: in Literatura pro děti a mládež na Ostravsku po roce 1945 (1984); M. Vingrálek: Zpoždění spisovatelova poselství, Lidová demokracie, 16. 3. 1985; S. Urbanová – E. Sobková: in Profil dětem a mládeži (1986); R. Zejda a kol.: in Slovník spisovatelů okresu Žďár nad Sázavou (1992); J. Černá: in Slovníček současných brněnských spisovatelů (1994); H. Jurman: in Literární toulky Vysočinou (1994); V. Slavíková: in Spisovatelé Jihomoravského kraje (1998); B. Bacílková a kol.: in Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl (1998); T. Studenovský – J. Bláha: in Slovník českých autorů pro chlapce (2000); I. Málková – S. Urbanová: in Literární slovník severní Moravy a Slezska (2001); L. Kopčáková: Obrozenecký spisovatel M. J. Sychra proslavil Žďár. Na okraj Vyhlídalovy monografie, Noviny Žďárské radnice, září 2002; (nepodepsáno): O plynutí času, morálce a hodnotách života, Vysočina, 18. 12. 2003; (nepodepsáno): Zdeněk Vyhlídal psal také pod pseudonymy. Současní spisovatelé našeho kraje, Jihlavské listy 5. 6. 2004; L. Kopčáková: Válka očima party Kluků z Horní ulice, Jihlavské listy 22. 4. 2005; Zdeněk Vyhlídal vydal knižně výběr rozhlasových komentářů, Vysočina 8. 12. 2005; L. Kopčáková: Opletala si pletou s Palachem. K Vyhlídalově knize o Janu Opletalovi, Jihlavské listy 13. 11. 2009.
Recenze: Odborné: Obrozenecký spisovatel Matěj Josef Sychra: L. Soldán, Akord 2002, č. 10; L. Soldán, Kam v Brně 2003, č. 2; L. Soldán, Vlastivědný věstník moravský 2003, č. 2 * Klasická pohádka a skutečnost: M. Blahynka, Obrys–Kmen 2005, č. 5.
Próza: Bílá smrt: J. P. Kříž, Literární měsíčník 1974, č. 9; M. Dufková, MF 13. 7. 1974; Š. Vlašín, Romboid 1975, č. 4 * Strašení na Pančavě: M. Matějovicová, Nové knihy 1980, č. 30/31; J. Polák, ZM 1980, č. 8; L. Soldán, Svobodné slovo 23. 7. 1980; J. Pleskot, Ostravský kulturní měsíčník 1981, č. 7/8 * Zatmění slunce: (an), Zemědělské noviny 24. 10. 1980; J. Polák, ZM 1981, č. 9; Š. Vlašín, Tvorba 1981, č. 28; I. Zítková, Svět práce 1981, č. 8 *  Jak si ožehnout křídla: J. Pleskot, Kulturní měsíčník 1985, č. 1; J. Polák, ZM 1985, č. 1; S. Urbanová, Tvorba 1985, č. 9 * Pandur Trenck: M. Blahynka, Duha 1988, č. 1; M. Blahynka, Haló noviny 29. 3. 2002 * Kyvadlo času a jiné povídky: M. Blahynka, Haló noviny 22. 8. 2001 * Kočičí hrad: M. Blahynka, Obrys–Kmen 2003, č. 7;
Rozhovory: B. Matyáš, Ostravský večerník, 3. 7. 1968; M. Vingrálek, Lidová demokracie 16. 5. 1973; M. Vingrálek, Lidová demokracie 28. 10. 1975; K. Vůjtek, Ostravský večerník 21. 4. 1976; M. Vingrálek, Lidová demokracie 27. 3. 1981; (nepodepsáno), Ostravský kulturní měsíčník 1983, č. 4; K. Vůjtek, Kulturní měsíčník 1983, č. 6; L. Doskočil, Ahoj na sobotu 1984, č. 18; M. Vingrálek, Lidová demokracie 15. 3. 1985; (nepodepsáno), Nová svoboda 13. 12. 1985;  -al-, Kulturní měsíčník 1987, č. 9; I. Dorovský, Universitas 1987, č. 5; -re-, Ahoj na sobotu 1. 6. 1990; (nepodepsáno), Vysočina 10. 5. 2001; (nepodepsáno), Noviny žďárské radnice, září 2002; (nepodepsáno), Vysočina 4. 9. 2003; (nepodepsáno), Vysočina 17. 3. 2005; (nepodepsáno), Jihlavské listy 22. 4. 2005; (nepodepsáno), Vysočina 5. 12. 2005; (nepodepsáno), MfD 24. 3. 2010; (nepodepsáno), Mladá fronta, Sedmička 6. 5. 2010.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Knížka dvou Vyhlídalových povídek dostala mechanicky název podle první, v níž se líčí spor o dítě, dáváme však přednost vyprávění druhému o plané studentské lásce. V ní autor zpodobil život a chování studující mládeže, dívek především, a vytvořil olomoucký studentský románek, citový zeměpis starobylého moravského města, které svou krásou a celou atmosférou usnadňuje chlapcům jejich donjuanské záměry.
J. Polák: Zdeněk Vyhlídal, Zatmění slunce, ZM 1981, č. 9, s. 565–566.

Nakonec jsem si nechal Vyhlídalovu přednost nejkrásnější, jeho takt. Potkal jsem v životě a literatuře málo lidí tak ohleduplných, pozorných k druhým, jemných a taktních, jako je Zdeněk Vyhlídal. Vlastnosti, s nimiž se špatně cestuje v přeplněném autobuse a s nimiž se jen obtížně prosazuje talent a myšlenka, představují nejvlastnější základ Vyhlídalovy stále ještě plně nedoceněné tvorby. Ve Vyhlídalově taktním přístupu k lidem, přírodě, všemu tvorstvu se zhodnocuje jeho odpovědnost i invence.
M. Blahynka: Odpovědnost, invence, takt: K padesátinám Zdeňka Vyhlídala, Kulturní měsíčník 1984, č. 4, s. 57.

Pozornější čtenář tohle vše nemusí vůbec vědět, a přece vytuší a postřehne, že kniha je napsána s mimořádným zaujetím, zřejmě z nejvlastnější osobní zkušenosti; že ač formálně román pro mládež, je to zároveň kniha-vyznání; vyznání, ve které se objevuje velké množství motivů z jiných Vyhlídalových knih (například z Bílé smrti) a která tak v jistém smyslu resumuje humanistickou jednotu autorova díla. A je to vyznání i literární: právě uprostřed knihy se významuplně vynořuje jméno moderního klasika slovesné úcty k přírodě Jaromíra Tomečka.
M. Blahynka: Boj o víc než o Kočičí hrad, Obrys – Kmen 2003, č. 7, s. 2.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945
Medailonek na stránkách Kraje Vysočina
Ukázka z historické fresky Jako je bůh nade mnou o Janu Sarkanderovi

Autorka hesla: Petra Kožušníková (2012)
Aktualizace hesla: 12. 7. 2014 (pk)
Aktualizace bibliografie: 12. 7. 2014 (pk)