Miroslav ZAHRÁDKA

* 14. 5. 1931, Kralupy nad Vltavou

zahradka-1992 001 - KopieNarodil se v dělnické rodině jako starší ze dvou dětí. Po maturitě na Gymnáziu v Kralupech v roce 1950 vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor ruština – čeština (promoce 1955). Již za studií působil dva roky jako asistent Zdeňka Mathausera na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze. Oženil se s Annou Bíbovou, učitelkou ruštiny a češtiny, a v roce 1956 se mu narodila dcera Jana (Jana Rečková, v současné době spisovatelka sci-fi románů). Téhož roku se stal vědeckým aspirantem na Moskevské státní univerzitě, kde v roce 1960 obhájil disertační práci na téma Umělecký styl románů Konstantina Fedina. Po návratu přesídlil do Olomouce, kde nadále vyučoval na UP jako odborný asistent. V roce 1961 se stal podruhé otcem (dcera Táňa). V roce 1962 získal na olomoucké univerzitě docentský titul a v roce 1966 se stal vedoucím katedry rusistiky FF UP. Byl iniciátorem tradice Olomouckých dnů rusistů a od roku 1968 vydávání ročenky Rossica Olomoucensia. Roku 1979 byl jmenován profesorem ruské literatury, o rok později získal titul doktor věd. Účastnil se celé řady mezinárodních konferencí a přednášel na zahraničních univerzitách v Moskvě, Petrohradu, Kyjevě, Volgogradu, Krasnojarsku, Varšavě, Krakově, Gdaňsku, Opoli, Budapešti, Sofii, Záhřebu, Zadaru, Bělehradu, Grazu, Berlíně, Lipsku, Jeně, Halle, Osnabrücku, Udine a Lublani. Stal se předním odborníkem na ruskou literaturu uznávaným nejen u nás, ale i v zahraničí.

Již v roce 1945 publikoval své první texty v časopise Nástup. Posléze přispíval do různých periodik, např. Červený Květ, Divadelní noviny, Kralupské noviny, Kulturní tvorba, Květen, Literární noviny, Literární měsíčník, Nová svoboda, Ostravský večerník, Plamen, Romboid, Rudé právo, Stráž lidu, Svoboda, Tvorba ap. Své odborné práce o literatuře publikoval v časopisech Československá rusistika, Opera slavica, Ruský jazyk a sbornících Slavica Pragensis a Čtení o kompozici, rovněž jeho zahraniční publikační činnost je rozsáhlá. Za normalizace umožnil pod svým jménem vydání prací překladatelů Josefa Sedláka a Antonína Václavíka, které by jinak nemohly vyjít. (B. Kolář: Miroslav Zahrádka, vědec tichý, ale v encyklopediích zabydlený, in Z Olomouce literární 2 (2006), s. 331.) V oblasti literární publicistiky a beletrie často užíval pseudonymy. Jako Petr Klen vydal svou prvotinu a publikoval některé divadelní a literární recenze. Pod jménem Karel Libčický pak vydával některé časopisecky publikované povídky.

Příběh románu Čekání s podtitulem Kronika mládí se odvíjí v časovém rozmezí let 1942–1950 a zachycuje dotyčná léta v životě autobiografického vypravěče a protagonisty Petra. Vyprávění začíná nedlouho před jeho nástupem na gymnázium v městečku Králové a končí krátce po ukončení studií. Gymnaziální léta a období dospívání se zde odvíjí na pozadí pohnutého dění za nacistické okupace, konce druhé světové války a dalšího společensko-politického vývoje, který formuje osudy postav. „Čekající“ Petr kriticky sleduje hrdinné chování lidí ze svého okolí i převlékání kabátů a zbabělost. Reprezentace jeho morálního, ideového a politického zrání ovšem výrazně retarduje čtivost textu a dramatický spád. Autorský styl působí sice vyzrále, ale v souvislosti s množstvím zachycovaných osudů a postav, jež jsou mnohdy příliš jednostranně kádrovány, se sdělnost textu snižuje. Od dobové kritiky se textu dostalo rozporuplného přijetí. Vedle velmi kladného hodnocení (např. od Milana Blahynky) byl jinými recenzenty dotyčný román kritizován jako málo umělecky hodnotný. Autorovy memoáry vyšly v rámci edičního projektu Paměť UP pod titulem Okamžiky ze životního putování literárního vědce a prozaika. Literárně poučeným způsobem jsou v nich zachyceny děje a události společenské, univerzitní i privátní. Jednotlivé kapitoly jsou vždy tematicky vymezeny, čemuž odpovídají zvolené názvy, a směřují k prozaické katarzi. Čtivé a kriticky vyhraněné paměti jsou živějším a hodnotnějším textem než autorova románová prvotina.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Čekání. Kronika mládí (R 1980, pseud. Petr Klen); Okamžiky ze životního putování literárního vědce a prozaika (vzpomínky, 2011).
Příspěvky ve sbornících: Čas dobré naděje (1975, pseud. Petr Klen).
Časopisecky: Dort. Hříčka, Nová svoboda 19. 2. 1977; Narozeniny s auty. Povídka, Ostravský kulturní měsíčník 1997, č. 4. (rus. překl. Děň rožděnija s avtomobilem, Ural 2010); Máša. Povídka, Ostravský kulturní měsíčník 1977, č. 12; Milostné dobrodružství. Povídka, Nová svoboda 8. 8. 1981; Vzestup a pád čilého člověka. Povídka, Rudé právo 23. 8. 1986; Zápisky vedoucí pracovnice (úryvek z větší prózy), Literární měsíčník 1989, č. 10.
Práce o literatuře (výběrová bibliografie): O chudožestvennom stile romanov Konstantina Fedina (1962); O vývoji ruské válečné prózy, I. část, 1812–1852 (1969); Ruská a sovětská literatura v kulturní rubrice Rudého práva v dvacátých letech (1970); Kapitoly o socialistickém realismu (1973); Stalingradská bitva v literárním zobrazení (1973; 1975); Michail Šolochov (motivy – kompozice – styl) (1975); Základní otázky socialistického realismu (1975); Alexandr Fadějev a Československo (spoluaut. C. Kučera, 1976); Literatura a říjen (1977); Literatura a válka (1980); Sovětská literatura a my (1981); Současná sovětská literatura (spoluaut. D. Žváček – M. Mikulášek, 1984); Paralely a vztahy (1986); Malý slovník rusko-českých literárních vztahů (s kol. aut., 1986); Současná sovětská literatura let osmdesátých (spoluaut. D. Žváček, 1989); Dogmata a živý literární proces (Jak vznikala úzká norma socialistického realismu a jak s ní ruská literatura bojovala) (1992); Ruský literární proces 80. a začátku 90. let (1994); L. N. Tolstoj a ruská próza (1996); Současní ruští prozaici (1997); Maxim Gorkij v ohlasech české kritiky přelomu 19. a 20. století (2001); Ruská literatura XX. století (1890–2000) (2002); Toulky s ruskými spisovateli (2003, 2. rozš. vyd. 2007); Ruská literatura XIX. století v evropském kontextu (osobnosti a dialog literatur) (2005); Slovník rusko-českých literárních vztahů (s kol. aut. 2008).

LITERATURA

Studie a články: H. Dziková: Bibliografie: Miroslav Zahrádka (2010); B. Kolář: Miroslav Zahrádka, vědec tichý, ale v encyklopediích zabydlený, in Z Olomouce literární 2 (2006); A. Fialová-Šporková: Se sekerou na to nešli, to ne, spíš se švindlem: Inteligence v poválečných normalizačních obrazech poválečných dějin, Tvar 2006, č. 20.
Recenze: Čekání: Kronika mládí: B. Dokoupil, Rovnost 30. 9. 1980; (ko), Lidová demokracie 21. 8. 1980; N. Otisková, Nové knihy 1980, č. 35 + Ostravský večerník 20. 10. 1980 + Ostravský večerník 12. 1. 1981; J. Poláček, Tvorba 1981, č. 11; M. Blahynka, Ostravský kulturní měsíčník 1981, č. 2; E. Stunová, Nová svoboda 20. 1. 1981.
Rozhovory: V. Brtníková, Nová svoboda 4. 11. 1978; nepodepsáno, Nová svoboda 16. 2. 1980; V. Brtníková, Nová svoboda 19. 9. 1981; K. Vůjtek, Kulturní měsíčník 1986, č. 5; V. Brtníková, Tvorba 1987, č. 37.
Medailonky a portréty: M. Blahynka, Tvorba 1981, č. 19; V. Kostřica, Rossica Olomoucensia 1981, č. 19; J. Sekera, Literární měsíčník 1981, č. 5; M. Blahynka 1986, č. 19; J. Kadlec, Literární měsíčník 1986, č. 5; Z. Pechal, Rossica Olomoucensia 1991, sv. 29; O. Richterek, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philologica. Slavica (1991), sv. 7; J. Dohnal, Opera slavica 1996, č. 3; O. Richterek, Opera slavica 2001, č. 1; Z. Pechal, Rossica Olomucensia (2000), sv. 39.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Klenovo vyprávění potvrzuje autobiografický základ, v mnohém působí věrohodně. Horší je to už s uměleckým ztvárněním zvolené látky. Klen své románové dílo přelidnil a motivicky předimenzoval, leccos naopak zjednodušil a pouze naznačil nebo konstatoval. Zjevně v dostatečné míře neprovedl výběr a redukci zamýšlených témat a motivů, méně by zde rozhodně znamenalo více. Jakkoli volí krátké kapitoly a občas užívá metody filmového střihu a polopřímé řeči, jeho podání je málo čtivé, nedramatické. Jako výpověď o období okupace a prvních poválečných letech můžeme Čekání srovnat s jinými díly tohoto druhu, např. s Misařovým románem Periférie (1977). V této konfrontaci však Klenova próza nemůže obstát, je umělecky nepříliš zdařilá, šedivá.
J. Poláček: Šedivá knížka, Tvorba 1981, č. 11, s. 18.

Za poslední stránky knihy, zaznamenávající maturitní večírek dva roky po Únoru, přesahuje pak Klenův příběh jedné školní třídy především svou mírou pravdivosti. A onou kritičností, kterou autor vůči svým hrdinům projevuje, zatímco stejně neotupen zůstává jeho cit pro způsob vnímání a hodnocení reality mladými lidmi své (a v podstatě i dnešní) doby.
N. Otisková: Osm let života, Nové knihy 1980, č. 35, s. 4.

Kritikovi se nestává často, že se jeho individuální životní zkušenost až do některých podrobností kryje s autorovou. Klen je o dva roky starší, žili jsme za války a po ní na různých místech, ledaco bylo přirozeně jinak, ale to hlavní, život v menším českém městě, lidé, škola, školení Svazu české mládeže na zámečcích, ba i naše milostné příběhy, slovník a repertoár představ, tužby, obavy, naděje, první poválečné doby, v nichž jsme sami nevolili, protože jsme na to neměli potřebný počet let, ale tím víc celý zápas prožívali, studentskou samosprávu, kantory hrdiny i zbabělce, chlapce a dívky, z nichž někteří jednali v souladu se svým společenským původem jako ilustrace do dějin společenské psychologie, ale jiní se naopak úporně nebo bezděčně vymykali – to vše napsal Petr Klen tak, že jsem se v tom našel a že jsem v tom nalezl i naši školu, na které Klen nikdy nebyl, a své město a lidi. Román třídy a třídění mi „sedí“ tak, že mě to až trochu děsí a kladu si otázku, nepropadám-li jako kritik tak trochu generační sentimentalitě, a jinou otázku, mohou-li číst podobně děje Petrova a Romanova dospívání i čtenáři, kteří léta 1942–1950 žili v jiném svém věku nebo se tehdy ještě ani nenarodili.
M. Blahynka: Román třídy a třídění, Ostravský kulturní měsíčník 1981, č. 2, s. 15.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Životopis Miroslava Zahrádky na stránkách Písečku
Odborný profil Miroslava Zahrádky na stránkách Kdo je kdo v české slavistice s výběrovou bibliografií
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autorka hesla: Petra Kožušníková (2012)
Aktualizace hesla: 12. 7. 2014 (pk)
Aktualizace bibliografie: 12. 7. 2014 (pk)