* 10. 06. 1930, Malenovice
Po absolvování Benešova reálného gymnázia v Kroměříži studoval v letech 1949–1953 češtinu a ruštinu na FF UP, do roku 1960 pak vyučoval na středních školách v Prostějově a Olomouci a poté se stal pedagogem na katedře rusistiky PdF UP. Zde se pod vedením A. V. Isačenka a Ľ. Ďuroviče věnoval lingvistice, specializoval se zejména na morfologickou a lexikální sémantiku. Ve výzkumu v této oblasti pokračoval i po listopadu 1989, kdy přešel z katedry rusistiky PdF na katedru bohemistiky PdF. Zde působil jako docent až do roku 2007. Je členem Jazykovědného sdružení AV a mezinárodní společnosti Societas Linguistica Europea. Své poznatky z oblasti lingvistiky shrnul do několika skript a dalších publikací, za všechny jmenujme alespoň Bázový morfematický slovník češtiny (1998, 2005).
Své verše publikoval již od 70. let v Učitelských novinách, avšak knižně se čtenářům představil až v roce 2003. Sbírka s názvem Blíženci je výborem básní z let 1985–2002 a Šiška se v ní profiluje jako bytostný lyrik. Citlivě vnímá přírodu, každý sebenepatrnější detail je mu podnětem k básnickému uchopení. Většina jeho básní je impresionistickým zachycením prchavého momentu – v Blížencích se např. často setkáváme s motivem padajícího listu. Opadávání a podzim souvisejí s tematikou stáří, lyrický subjekt bilancuje svůj život, vzpomíná, vrací se do dětství a uvažuje nad příchodem smrti. Tato témata – stáří, návraty do dětství a blízkost smrti – prolínají veškerou Šiškovou básnickou tvorbou. Lyrický subjekt však nerezignuje na život, nepoddává se bolestínskému, nečinnému přijímání nevyhnutelného lidského údělu, vzdoruje, vzpírá se a užívá si všedních maličkostí, dennodenních radostí: „I po tvrdostech je v nás lásky dost / pro ty co něhu / zaslouží si / Přišli jsme na tento svět pro radost / a to i tam, kde mraky visí // Ten kdo zná cestu k lidským návratům / mívá i klíče / od bolesti / Těmi se neodmyká jenom dům / těmi se odmyká i štěstí“. (O tvrdostech, in: Převtělování, s. 24.) Láska je pro lyrický subjekt hnací silou a životní oporou – v Šiškových básních je tématem nejobsáhlejším a zjevně nevyčerpatelným. Básníkovo okouzlení ženou nacházíme ve všech jeho sbírkách, nejen v těch, jež toto velké téma ohlašují ve svých názvech: Bosé lásky a Bohyně. Šiškův odborný zájem o slovo má svou paralelu také v oblasti tvůrčí: setkáváme se s tematizováním básnického řemesla a taktéž s motivy neuchopitelnosti citu pomocí slov. Lyrický subjekt slova potřebuje, jsou pro něj neodmyslitelnou součástí života, volí je pečlivě a brání se jejich nadužívání: „Slova jsou váhy světla věčná / Stále je hledám a nalézám / Vracím se s nimi z nekonečna / abych tu bez nich nebyl sám // Vybírám všechna do jednoho / a pak je nosím po kapsách / stačí však tři… I to je mnoho / Láska a žár a prach“. (Tři slova, in: Houslení, s. 53) Prostor tedy dostává ticho jakožto výraz nevyjádřitelného, ale je i motivem dotvářejícím výše zmíněné tematizování smrti. Slova nejsou autorem v jeho básních pouze tematizována, stávají se také předmětem básníkova formálního úsilí, Šiška se snaží o tříbení svého vyjadřování v různých básnických formách od sonetů (Sonety) přes rispety (Zrcadlení), haiku (Vlnění) až po čtyřverší (Tichá kvarteta) ad.
Univerzitě Palackého věnoval jeden ze svých akrostichů, které byly otištěny pouze v antologii Olomouc v české literatuře.
Učení z nebe nepadají
nenajdou se však ani v ráji
iluze patří magii
Vědění umí pohnout světem
esem jen jinou kartu smetem
Radost se vínem zapíjí
zchátrá když nemá světlo v duši
In vivo nám i slzy sluší
Toužení není slídění
ale jen pěkné vidění
Šišku pojí přátelství s mnoha olomouckými umělci, několika z nich dedikoval své sbírky a taktéž jim věnoval svou bibliofilii Listy přátelům. Mezi adresáty patří též osobnosti spjaté s UP – editor a autor aforismů Bohumír Kolář či výtvarníci-beletristé a zároveň autoři výtvarných doprovodů k Šiškovým sbírkám Zdeněk Přikryl, Ladislav Rusek a Miloslav Holec.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Blíženci (2003); Sonety (BB 2004); Čarokruh (bibliofilie 2005); Zrcadlení (BB 2005); Vlnění (BB 2006); Z milosti slova (BB 2007); Po hrubém písku (BB 2007); Tichá kvarteta (BB 2008); Houslení (BB 2008); Síla záření (BB 2009); Listy přátelům (TT 2009); Bosé lásky (BB 2009); Studánky a studny (BB 2010); Bohyně (BB 2010); Řetězení (BB 2011); Převtělování (BB 2011); Naléhavost světla (BB 2012).
Příspěvky ve sbornících: O múze olomoucké a lidech kolem ní (2003); Olomoucká haiku (2006); Olomouc v české literatuře (antologie) (2007); Haná v poezii (2008); Tisíc dní s LKO (2009); Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011).
Odborné práce: Základy jazykovědy (čítanka pro rusisty) (1982); Vvedenie v morfemiku russkogo jazyka: určeno pro posl. pedagog. fak. Univ. Palackého (1984); Lingvistický slovník pro rusisty (1988); Bázový morfematický slovník češtiny (1998, 2005); Úvod do studia jazyka: fragmenty přednášek s cvičeními (2002); Fonetika a fonologie (2002, 2005).
LITERATURA
Studie a články: B. Kolář: Básník, jenž ví, že slovo je dar a výmluvnost újma, in Z paměti literární Olomouce (2004); B. Kolář: O Olomoucká haiku byl zájem, in Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc (2009); Jubilejní maratón prof. Zdeňka Přikryla, in Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc (2009); B. Kolář: II. Literární večer s osobnostmi vědecké literatury, in Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc (2009); B. Kolář: Almanach se stal první rekapitulací činnosti LKO, ale nejen jí…, in Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011); Autorské čtení z letošní ediční produkce, in Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011); B. Kolář: Přesně na Zbyňka se konal jubilejní večer básníka Zbyňka Šišky k jeho osmdesátinám, in Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011); B. Kolář: Štíření v Olomouci, in Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011); B. Kolář: Vánoce, Vánoce přicházejí…, in Almanach Literárního klubu Olomouc 2006–2011 (2011).
Recenze: Blíženci: B. Kolář, Zbyněk Šiška: Blíženci, in O múze olomoucké a lidech kolem ní (2003), nepaginováno * Po hrubém písku: B. Kolář, K jemné a citlivé lyrice došel Zbyněk Šiška po hrubém písku, in Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc 2009 * Studánky a studny: F. Všetička, Slyším to opeřené chvění, KROK 2011, č. 2.
UKÁZKY Z OHLASŮ
Na hodnotu a krásu jeho tvorby jsem ovšem byl už připraven – osobní znalostí autora, člověka kultivovaného a mimořádně jemného, vždy spíše vážného a tím vším i váženého. Těžkými (pro nás oba) časy totality jsme procházeli navzájem podpíráni přátelstvím a porozuměním – nikoli hlučně proklamovaným, ale vždy nepochybným. Věkový rozdíl nás časem oddělil, ale nerozdělil v názoru na vysoké poslání umění, literatury, poezie. Teprve když svobodnější doba nabídla více publikačních možností (byť limitovaných už faktem, že sebelepší básník „regionální“ bude vždycky handicapován v porovnání s autory, kteří v pyšné metropoli mají blíž do vydavatelských kanceláří) a přinesla první a brzy i další bibliofilsky realizované soubory Šiškových básní, mohl jsem naplno poznat mimořádnou úroveň jeho meditativní lyriky.
L. Rusek: Nad novou knížkou veršů Zbyňka Šišky, in Šiška, Zbyněk: Po hrubém písku (2007), s. 65.
Zbyněk Šiška je poeta rozpoznatelný; pro mne tím, že je v tvůrčím smyslu ve své poetické stálosti mimořádně proměnný, bohatý, variabilní a překvapující. Nejde o žádné oxymóron ve významu nějaké promyšlené či bezděčné schválnosti. Zbyněk Šiška je svým vzděláním jazykovědec a v řeči si uvědomuje výrazové nuance, které zůstávají jiným skryty. Ve spojení s hlubokými znalostmi z teorie verše se pak v Šiškově poezii objevují svěží jakoby rosou zkropené básnické obrazy, zbavené vlezlé všednosti. Básnická forma je pro Zbyňka Šišku umělecký rám scelující hodnoty v ní obsažené.
B. Kolář: Nad tichými kvartety, in Šiška, Zbyněk: Tichá kvarteta (2008), s. 67–68.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Autorka hesla: Iva Chomiszaková (2012)
Aktualizace hesla: 22. 6. 2014 (ich)
Aktualizace bibliografie: 22. 6. 2014 (ich)