Dušan ŠIMEK

* 20. 06. 1950, Nové Město na Moravě

simek-1999 001 - Kopie

zdroj: Archiv UP

V roce 1968 absolvoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Rýmařově a v roce 1974 dokončil studia na FF UP, kde od roku 1986 působí jako pedagog. V polistopadovém čase přednáší andragogiku a sociologii práce na katedře sociologie a andragogiky, kterou dlouhá léta vedl, byl rovněž proděkanem, profesury dosáhl roku 2008. Již od doby studia na střední škole ho pojí přátelství se sochařem, malířem a kreslířem Bořkem Zemanem, jenž je i autorem ilustrací k oběma Šimkovým básnickým sbírkám Po tichu a Po druhém tichu.

V obou Šimkových knihách dominuje, jak už je patrno z názvů sbírek, téma ticha – tak oblíbené u básníka Jana Skácela, jemuž je první sbírka dedikována: „Odpusť mi smělost z dobré vůle / Janíčku Jane divý Janku / Jsou to tvá slova (někde za) / tichá jak světlo svatojánků.“ (Po tichu, s.[3].) Nejen forma čtyřverší spojuje Šimka se Skácelem. Šimek si, jak patrno i z dedikce, mnohdy vypůjčuje Skácelova slova – či spíše některá Skácelova slovní spojení, např. právě ono „někde za“: „básníci básně neskládají / báseň je bez nás někde za / a je tu dávno je tu od pradávna / a básník báseň nalézá“. (J. Skácel: báseň č. 18, in Oříšky pro černého papouška) Stejně tak Skácel zaznívá v těchto Šimkových verších: „A nakonec to uslyšíme / ve chvíli zhrouceného ticha / kdy jsme až na dřeň osaměli / za nás – a tajně – někdo dýchá // V nastalém tichu něžný čas / nás obejme svlékne políbí a zuje / A hřeby dnů na břevno roku / nás nelítostně potom ukřižuje.“ (Po tichu, s. 14.) Již první strofa zřejmě odkazuje ke Skácelově básni Chci to slyšet ze sbírky Co zbylo z anděla, zcela bezpochyby se pak skácelovská aluze objevuje v posledním verši první strofy („za nás – a tajně – někdo dýchá“) – podobnost se Skácelovou básní Chvíle jistě není náhodná: „Za žádnou pravdu na světě / Ale jestli chceš, / za malý pětník ticha / Je chvíle, která půlí krajinu. / Pokorný okamžik, / kdy někdo za nás dýchá.“ (Chvíle, in: Smuténka). Stejně tak i motiv ukřižování, který se objevuje ve druhé Šimkově strofě, je ve Skácelově tvorbě poměrně častý.

Mnohé motivy jsou však pro Skácela typičtější a Šimek je užívá taktéž velmi často: smutek, bolest, lítost, vina, či naopak naděje, anděl, přírodní motivy, jako je voda, kámen a tráva či obecně souznění s krajinou a smutek z její devastace. Taktéž jsou u Šimka hojné motivy času – jeho uplývání, možnost či nemožnost návratu, paměť, vzpomínka, autor často využívá časových výrazů, jako je vteřina, chvíle, časových příslovcí – tenkrát, navždy, nikdy, pokaždé atd. U Šimka najdeme i časové paradoxy: „Zítra je od včerejšku v nás / a dnes je dávno vloni / Pamětí dotýkaný čas / nám po heřmánku voní“ (D. Šimek: Po druhém tichu, s. 40) či „Že dnes je tenkrát navždy / a zítra bude dnes / a někdo bude každý / na to si odpověz“ (Po druhém tichu, s. 42), srovnejme se Skácelem: „Je včera / bylo dnes / a bude zítra“ (Dobré věci, in: Co zbylo z anděla). Dlužno dodat, že Šimek přistupuje ke Skácelově tvorbě s pokorou a ve šlépějích svého básnického vzoru jde umně a bez jakýchkoli rytmických či melodických zaškobrtání.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Po tichu (BB 2003); Po druhém tichu (BB 2006).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autorka hesla: Iva Chomiszaková (2012)
Aktualizace hesla: 22. 6. 2014 (ich)
Aktualizace bibliografie: 22. 6. 2014 (ich)