* 17. 9. 1928, Dolany
† 16. 5. 2008, Olomouc
zdroj: archiv B. Koláře
Ač narozena nedaleko Olomouce, strávila nemalou část dětství v Praze. Ve čtyřech letech ji tam rodiče poslali k příbuzným, protože otec nemohl v letech hospodářské krize nalézt zaměstnání. Po otcově nečekané smrti u nich zůstala nadále a až do roku 1945 pendlovala mezi Prahou a Moravou. Po válce už zůstala na Moravě a od roku 1947 učila v Olšanech u Prostějova, Hevlíně, Jaroslavicích, Strachoticích a v okolí Olomouce. Po třináctiletém manželství, během něhož se jí narodila dcera, se rozvedla a od vyvdaného příjmení Nováková se vrátila k rodnému Svobodová. Na PdF UP dálkově vystudovala český jazyk a dějepis pro 2. stupeň základních škol. Následně získala pracovní místo přímo v Olomouci. V roce 1969 byla při pookupačních personálních prověrkách vyloučena z Komunistické strany Československa a nemohla být zaměstnána na olomouckých školách.
V září 1970 byla přeložena do zvláštní školy ve Šternberku. Znovu si doplnila vzdělání na PdF UP, tentokrát o aprobaci pro výuku na speciálních školách. Promovala v roce 1974 a pak se věnovala defektologii a logopedii. V té době poznala olomoucké historiky a bohemisty Trapla, Kraváčka, Špičáka, Kavku, Krbce, Doupala. Ve Šternberku působila až do konce školního roku 1984/85. Další rok byla přeřazena do školní družiny v Litovli. Ve druhé polovině 80. let a počátkem let 90. už jako penzistka působila v administrativě a také ještě učila na několika školách. Poté, kdy jí lékaři nalezli nádor na plicích, se začala věnovat literární tvorbě.
Svobodová je autorkou tří knih s výrazně autobiografickým akcentem. Ústředním tématem jejího díla jsou problémy všedního života v poválečném období a za socialismu, ale částečně i po něm. Svobodová ve svých prózách odhaluje ponižující jednání úředních aparátů i jednotlivců zacházejících svévolně s mocí napříč různými politickými systémy. Pro své literární výpovědi volí většinou kratší povídkový žánr vystavěný na linearitě každodennosti. Její texty se kromě značné autobiografické motivace vyznačují odstupem od líčeného, sevřenou strukturou a promyšlenou prací s jazykovými prostředky i kompozicí. Debutem Svobodové se stal soubor povídek Tečka za mým jménem s podtitulem Příběh jednoho života. Kniha obsahuje dvě retrospektivně pojaté prózy. V titulní zachycuje autorka v devatenácti kapitolách svůj život od dětství až po období po převratu v roce 1989. Druhá próza s názvem Po laně přes propast pak zachycuje období jejího zápasu s vleklou plicní chorobou. Kniha zachycuje životní zápas protagonistky navzdory ranám osudu, ať již jsou způsobeny ideologickými tlaky, či zdravotními komplikacemi, a projevují se v rovině profesního působení nebo osobního života. Výrazným znakem literární výpovědi je touha nepodlehnout nepřejícím okolnostem a zachovat si tvář a víru v překonání problémů. Tragikomický charakter výpovědi je gradován také ironizujícím zobrazením všech podob mocenského útlaku a lidské přetvářky. V souladu se zaměřením textů autorka volí civilní jazyk, který jen v účelných situacích dokresluje expresivními hovorovými výrazy. Úvodní povídka souboru V Africe bylo hodně čápů je rámcována setkáváním logopedky se svou svěřenkyní a její maminkou. Při setkáních je protagonistka postupně zasvěcována do pohnutých životních osudů emigrantky a její dcery. V povídce Osobní dotazník autorka zachycuje nelehkou situaci bývalé pedagožky, po roce 1968 vyloučené ze strany, která se snaží najít práci. Prézentní vyprávění o problematickém hledání nového zaměstnání a průvodní snaze o zachování vlastní důstojnosti je protkáno celou řadou postav a postaviček, jež protagonistka Helena na své cestě potkává. Poslední povídka souboru nese název Už je to tady!. Autorka zde zobrazuje období po listopadu 1989. S kritickým nadhledem zachycuje převlékání kabátů a zjišťuje, že v životě jednotlivce se příliš nezměnilo. Poslední knihu autorka pojmenovala Důvěrné rozhovory s Amádeem: ve školním roce 1948–49. Opět se jedná o společné vydání dvou rozsáhlejších povídek. První se přitom vymyká z rámce dosavadní tvorby Svobodové, a to zvýšenou mírou literární stylizace. Jedná se o text zachycující jeden školní rok v malém městě na jižní Moravě, kde nastupuje nová mladá kantorka Karina. Protagonistka se zde setkává s projevy xenofobních nálad a musí čelit ponižujícímu tlaku vedení školy a místních úřadů, přičemž nabývá životní zkušenosti v sužující osamělosti. Za sekundanta, kterému se hlavní postava může vypovídat ze svých trápení, autorka zvolila obraz Mozarta visící na stěně jejího pokojíku, s nímž Karina vede dialogy. Motiv oživlého Mozarta mluvícího z obrazu a ve chvílích nepřítomnosti hospodařícího v Karinině pokoji autorka užívá funkčně a s rozvahou. Poetičnost a noblesa motivu Mozarta kontrastuje s hrubou realitou okolí, zbabělosti a prosazované zlovůle. Autorka však nepodléhá svodům jednostranného pohledu, ale zachovává si kritický racionální postoj. Životní boj o zachování vlastní sebeúcty Mozarta tvoří paralelu k boji osamělé Kariny. Druhý text knihy nese název Ještě chvilinku… a je bližší autorčiným předchozím textům. Svobodová zde zobrazuje život dvou důchodců Karinky Svozilové (protagonistky z první povídky) a Filípka – bývalých učitelů, kteří se sbližují a dělí se o své životní postoje, osudy a současné problémy. Vyprávění je vedeno ze střídajících se perspektiv obou protagonistů. Filípek představuje typ usedlého muže, jenž je značně přitahován energickou Karinkou, neustále bojující o své štěstí. Ani zde však autorka nepodléhá černobílému vidění. Text je obrazem civilního stáří s jeho problémy, každodenními starostmi a osamělostí, jež je však zasazeno do rámce nejednoznačných a nesamozřejmých životů, jichž je stáří součástí a které se až nyní protínají.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Tečka za mým jménem (P 2000); V Africe bylo hodně čápů (PP 2002); Důvěrné rozhovory s Amádeem: ve školním roce 1948–1949 (P 2006).
Příspěvky ve sbornících: Olomouc v české literatuře (2007).
LITERATURA
Studie a články: B. Kolář: Svět očima Drahoslavy Svobodové, in Z paměti literární Olomouce 2 (2006).
Recenze: Tečka za mým jménem: příběh jednoho života: B. Kolář, Olomoucký týden 2001, č. 8 + Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005 (2005) * Důvěrné rozhovory s Amádeem ve školním roce 1948–49: B. Kolář, Krok 2007, č. 1.
Portréty a medailonky: V. Hlůzová, Osobnosti Šternberska (2) (2009) + Prošli Šternberskem: výběrový slovníček 225 osobností (2010).
UKÁZKY Z OHLASŮ
Na pozadí celého díla si čtenář uvědomí, že literární výpověď Drahoslavy Svobodové je vlastně její specifickou cestou za štěstím, za nadějí, že je jejím originálním zápasem, který vyústil ve velmi přesvědčivé literární dílo o lidech, kteří působili ve školství v druhé polovině XX. století, kteří jím žili, v něm realizovali své sny i představy o svém poslání. Mnohdy s výsledným pocitem, že prožili úděl Sisyfa.
B. Kolář: Svět očima Drahoslavy Svobodové, in Z paměti literární Olomouce 2 (2006), s. 320.
Dominantními znaky próz jsou autorčiny prožitky při zápasech s osudem, s jakousi určeností, velkou, zahalující, nezvladatelnou a nepřekonatelnou kulisou života – viděnou sice subjektivně, přesto však s literárně ohromující pravdivostí a téměř hmatatelnou reálností. Autorčina autobiografická Helena je sociální Sisyfos, povinovaný vyzařovat víru a optimismus i v okamžicích, kdy člověku docházejí síly i dech. Tečka za mým jménem je sondou do poválečného školství, do jeho praktik, metod a fungování. Ale sondou neobyčejně živou a plastickou, protože oživlou nejroztodivnějšími figurkami mocných i ponižovaných.
B. Kolář: Sugestivní literatura o životním zápase s marností, Olomoucký týden 2001, č. 8, s. 13.
Význam knihy Drahoslavy Svobodové je podtržen genialitou její paměti a schopnosti přesvědčivě na detailních epizodách evokovat epochu budování šťastných zítřků, a to pohledem člověka manipulovaného, zneužívaného a ponižovaného. Mladé učitelce se dostává poučení o realitě po kapkách a každodenně. Tomu odpovídá i frekvence jejích rozhovorů s Amadeem; sdělená či prokonzultovaná hořkost tolik nezarmucuje.
Autorka je evidentně nadaná schopností vylíčit celou galerii bezvýznamných figurek v podobě tajemníků, komisí, subkomisí, odborů, vedoucích a předsedů, kteří dotahovali šrouby totality a činili ze svobodných občanů na státu závislá a manipulovatelná individua. Nešlo přitom o život, ale o deformaci života pod značkou „marnost nad marnost“.
B. Kolář: Život bez roušky a kamufláže, Krok 2007, č. 1, s. 33.
V Drahomíře Svobodové ztrácí česká literatura velmi poctivou a přesvědčivou prozaičku, její učitelé a učitelky skromnou a citlivou kolegyni a žáci obětavou učitelku. Věřím, že nic z její literární pozůstalosti nebude přehlédnuto a bude vydáno.
B. Kolář: Za paní učitelkou Drahoslavou Svobodovou. [online] Olomouc.cz, 22. 5. 2008, dostupné z: http://zpravodajstvi.olomouc.cz/clanky/Za-pani-ucitelkou-Drahoslavou-Svobodovou-8988.
Léta v penzi pro ni byla léty osamění. Navíc jí lékaři zjistili nádor na plicích. Byla zahájena dlouhodobá a náročná léčba. V této pro ni osobně obtížné a bolestné době začala psát autobiografické, velice sugestivní knihy, které svědčí o tom, jak hluboce a citlivě vnímala i prožívala absurdity ve školní praxi a také v občanském životě na pozadí politického dění u nás v 2. polovině 20. století.
Když se život této obětavé učitelky, skromné a citlivé kolegyně, dne 16. 5. 2008 v Olomouci po dlouhé nemoci uzavřel, byly vydány již tři její prózy, jimiž se zařadila mezi nejúspěšnější autorky kraje, třebaže sama z velké skromnosti odmítala být označována jako spisovatelka.
V. Hlůzová: Osobnosti Šternberska (2) (2009), s. 214.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Nekrolog Bohumíra Koláře na stránkách města Olomouce
Recenze B. Koláře knihy V Africe bylo hodně čápů na stránkách města Olomouce
Recenze B. Koláře knihy Důvěrné hovory s Amádeem: ve školním roce 1948–49 v KROKu, s. 33–34.
Autorka hesla: Petra Kožušníková (2013)
Aktualizace hesla: 22. 6. 2014 (pk)
Aktualizace bibliografie: 22. 6. 2014 (pk)