Lubomír SMIŘICKÝ

* 12. 10. 1933, Rychlov u Bystřice pod Hostýnem

Smiřrcky, Lubomir (Foto) - KopieMládí prožil s rodiči a dvěma bratry v Dřevohosticích, v matčině rodné vesnici, v níž pracoval jeho otec jako učitel. Lubomír Smiřický vystudoval Gymnázium Jana Škody v Přerově (1945–1952) a posléze francouzštinu a španělštinu na FF UP (1952–1957). Po studiích pracoval v prostějovském Domu osvěty a potom v Olomouci jako redaktor krajového vysílání Československého rozhlasu. V 50. letech se také oženil. V Olomouci na katedře romanistiky působil jako odborný asistent (1963–1969) a šéfredaktor univerzitního časopisu FLP revue (1963–1964). V rámci svého odborného působení strávil rok a půl jako překladatel na Kubě (prosinec 1961 – květen 1963). Absolvoval také univerzitní stáž v rámci postgraduálního studia v Santiagu de Chille (1967). V roce 1969 získal na Univerzitě Karlově v Praze doktorský titul. Vzhledem ke svým protiokupačním aktivitám (např. při vysílání olomouckého rozhlasu) a postojům po srpnu 1968 musel v roce 1969 odejít i s manželkou a dvěma dětmi do švýcarského exilu. Zde od roku 1961 do roku 1980 pracoval v basilejské redakci prestižního Francouzského etymologického slovníku prof. Waltera von Wartburga. Jezdil na jazykové stáže do Francie a na sorbonnské kurzy. Po zastavení projektu se delší dobu živil příležitostným vyučováním ve večerních kurzech a posléze získal stálé místo středoškolského profesora francouzštiny a španělštiny na státní obchodní akademii v kantonu Basilej-venkov. V roce 1994 odešel do penze a trvale žije ve Frenkendorfu v kantonu Basel-Land. V různých časových intervalech se také vrací do Olomouce a Dřevohostic.

Fejetony a povídky Smiřický publikoval v časopisech Prostor Praha, Nový Polygon Praha a ZVUK. Další jeho beletristická tvorba zahrnuje dvě prozaické knihy vzpomínkového charakteru. První s názvem Einšpiglíček aneb Zrcátko k diskrétnímu nahlédnutí do osudů rodiny S. a příbuzenstva vyšla v roce 1999. Název je odvozen od příjmení starších generací rodiny a je vzpomínkovým vyprávěním o osudech členů několika pokolení jedné rozvětvené rodiny. Objemný svazek doplněný řadou rodinných fotografií vyšel v nákladu třiceti kusů a podle slov autora byl určen především rodinným příslušníkům a přátelům. Již zde se však setkáváme s příznačným způsobem zpracování látky, které charakterizuje také následující román. Vzpomínkové vyprávění není časově lineární, jedná se o sled příhod a vzpomínek, který obsahuje autorova paměť, a tyto části jsou doplněny a proloženy informacemi z kronik a jiných historických pramenů. Nejedná se tedy o kroniku rodu v pravém slova smyslu, ale spíše o cyklus povídek soustředěných vždy kolem několika asociativních motivů ze života rodiny. Již zde se autor profiluje jako poučený vypravěč, jehož vyprávění je navzdory adresnosti přístupné i širšímu čtenářskému okruhu. Druhou Smiřického knihou je román O mléku a strdí. Také tato kniha je částečně vystavěna na autobiografickém základě. Autor zde úročí svou zkušenost emigranta, jíž se kniha otevírá. Román je vyprávěním o osudech poměrně velkého množství postav, které se kumulují kolem dvou protagonistů Petra Lípy a Ediho Pleinera. Časově román zachycuje osudy lidí od prožitku druhé světové války až po současnost, přičemž je vyprávění prokládáno i exkurzy do dávnější minulosti. Životní pouť obou hrdinů není zaznamenána lineárně ani doslovně. V jednotlivých kapitolách autor zachycuje zásadní a pozoruhodné momenty ze života postav, přičemž časové roviny se poměrně rychle střídají. V souvislosti s pohnutými a událostmi 20. století a nelehkými okolnostmi, s nimiž se generace obou hlavních postav musela vyrovnávat, vyznívá název románu spíše ironicky. Pověstné mléko a strdí zde představují ideologické a nacionální tlaky či individuální životní rány. I přes celkově vážnou a spíše temnou atmosféru román nepozbývá humorné prvky. Autor se zde profiluje jako zkušený vypravěč s citem pro dramatickou vyváženost a sugestivní atmosféru. Román byl v roce 2009 vydán v autorově překladu také v němčině.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Einšpiglíček aneb Zrcátko k diskrétnímu nahlédnutí do osudů rodiny S. a příbuzenstva (1999); O mléku a strdí (2004).
Odborné: Lecturas: určeno pro posl. filosof. fak. Svazek 1 (s J. Černý, 1967).

LITERATURA

Studie a články: F. Všetička: O mléku a strdí, in Z paměti literární Olomouce (2004); Z. Smiřický: Pár střípků z rodinné mozaiky, in Z paměti literární Olomouce (2006); L. Machala: Olomoucké literární sady: Krátká procházka obdobím po roce 1989, Host 2012, č. 6.
Recenze: O mléku a strdí: (šim), Nové Přerovsko 2004, č. 45, V. Burian, Olomoucký den 2004, č. 51, nepodepsáno, Krok 2005, č. 1; B. Kolář, Krok 2005, č. 2; T. Koloc, Prostor 2005, č. 67/68.
Rozhovory: J. Sulovský, Životní příběh L. S., Český rozhlas Olomouc (2004); B. Matyáš, Rád jsem Vás poznal 2 (2010), msch, Lubomír Smiřický – vyvolavač příběhů, Portál městského úřadu Bystřice pod Hostýnem 8. 7. 2010.

UKÁZKY Z OHLASŮ

V románu O mléku a strdí jde o reflexi ztráty, hledání domova, který lze i nelze nalézt, ať už je to ten původní, daný dětstvím, nebo ten nový, poznamenaný exilem. Ve světě, kde se člověk neustále setkává s absurdními situacemi a nelze se jim bránit ani vyhnout, je těžko hledat nějaký smysl lidské existence. Tento životní pocit se však sám o sobě stává užitečnou zkušeností, kterou s L. Smiřickým sdílejí mnozí jeho vrstevníci. Je otázkou, zda podivná zkušenost druhé poloviny 20. století je jen kocovinou jedné generace, nebo stíhá ještě i ty, kdo v plné životní síle překročili magickou hranici roku 2000.
Nepodepsáno: Lubomír Smiřický: O mléku a strdí, Krok 2005, č. 1, s. 58.

Předeslat je třeba konstatování, že Lubomír Smiřický je lingvista, jemuž není neznámá síla slova a kterému je blízká logika řeči. Autor navíc nutí čtenáře spolupracovat – ne ve smyslu luštění rébusů, ale v rovině pointilistů, kteří malují skvrny, aby diváci viděli, co je z nich stvořeno, nebo v rovině mozaikářů, kteří sklíčky stvoří konkrétní svět. Smiřický vyplnil knihu příběhy, epizodami, situacemi, charakteristikami, vhledy, náznaky, dialogy, výpověďmi… knihu osídlil postavami, osůbkami, figurkami, naivkami, ratiem i city… Ale nejen to: dokázal čtenáře přesvědčit o zákonitostech, za nichž se vše rodí a v nichž vše zraje. Konečný sociální obraz republiky ve svém celku i v detailech je sugestivní a jeví se jakoby předem určený. A to dokonce i v případech, kdy je naprosto nečekaný. Říká se tomu mistrovská fabulace.
B. Kolář: Pozdní zralá prvotina Lubomíra Smiřického, Krok 2005, č. 2, s. 28.

Cesta Lubomíra Smiřického k beletristické výpovědi není ovšem tak náhodná a nečekaná, jak na první pohled vyhlíží. Má své domácí předsrpnové počátky, byť jsou to počátky nevědomé a podprahové. Počátky a okolnosti, jež Smiřického průběžně ovlivňovaly a formovaly. V první řadě je to už jeho studium na Filozofické fakultě olomoucké univerzity, kde v padesátých letech studoval španělštinu a francouzštinu. Ač se svým založením projevil především jako lingvista, nepochybně na něj měly vliv literatury obou těchto národů. A v ročníku samotném neustále narážel na spolužáky, kteří se už začínali literárně projevovat. Byl tu nenápadný a spíše uzavřený Dušan Žváček, jehož znal už z přerovského gymnázia. Byl zde Jiří Pištora, daleko okázalejší a poměrně rychle se prosazující. A v neposlední řadě tu byl nepomíjený enfant terrible Ivan Zaoral, básník a pravidelný návštěvník psychiatrických léčeben, jenž provokoval svými necudnými, ale neobyčejně kultivovanými verši.
F. Všetička: O mléku a strdí, in Z paměti literární Olomouce 2004, s. 224.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Rozhovor s Lubomírem Smiřickým na stránkách Bystřice pod Hostýnem
Vzpomínky Lubomíra Smiřického na Československý rozhlas Olomouc v 60. letech
Recenze B. Koláře na román O mléku a strdí zveřejněná na stránkách města Olomouce
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autorka hesla: Petra Kožušníková (2012)
Aktualizace hesla: 21. 6. 2014 (pk)
Aktualizace bibliografie: 21. 6. 2014 (pk)