* 1. 7. 1954 Šternberk

zdroj: Petra Kožušníková

Narodil se ve Šternberku jako Alois Němčík, středoškolská studia absolvoval na Gymnáziu v Uničově. Následně vystudoval na FF UP v Olomouci obor čeština a estetická výchova. Studia dokončil v roce 1978 po úspěšném obhájení magisterské práce ze staroslověnštiny (vedoucím práce byl Miroslav Komárek). Za studií ho výrazně ovlivnili vyučující z katedry výtvarné výchovy, především František Dvořák, Ivo Hobil st., Alena Nádvorníková, z katedry bohemistiky pak Helena Bauerová, s níž se posléze i oženil a přijal její příjmení. Po studiích byl zaměstnán jako středoškolský profesor na Střední lesnické technické škole v Hranicích, Gymnáziu ve Šternberku a na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Zde vyučuje český jazyk, výtvarnou výchovu a dějiny umění, v roce 1997 tady také založil Loutkové studentské divadlo, v němž je činný jako výtvarník, režisér, autor divadelních her i loutkář. Se studenty nastuduje ročně jednu až dvě hry, které pak hrají dětem na základních a mateřských školách v Olomouci. V době, kdy byla výuka výtvarné výchovy na gymnáziích zrušena, si doplnil aprobaci o výuku ekonomických předmětů. Od roku 1992 je Bauer členem Anthroposofické společnosti v České republice. V roce 2004 se stal předsedou olomoucké pobočky této společnosti. Spolupracuje s waldorfským hnutím a koná přednášky pro veřejnost o výchově dětí a sebevýchově člověka.

V umělecké tvorbě se Bauer věnuje především malbě a grafice, v níž převažuje tendence k symbolickému vyjadřování, hlavním inspiračním zdrojem je duchovní život člověka. V roce 1992 byl přijat do Unie výtvarných umělců. Účastnil se několika desítek kolektivních výstav, první v roce 1975 uspořádané k třicetiletému výročí obnovení Univerzity Palackého. Vystavoval také samostatně, a to v Olomouci (v letech 1984, 1991,1994, 1997, 2007), Šternberku (1982, 1988), Přerově (1992), Vyškově (1992) a na Svatém Kopečku (1992). Ilustruje své vlastní knihy a podílel se i na několika dalších publikacích, např. J. W. Goethe, Mystéria: s výkladem Rudolfa Steinera (2011).

Bauer je autorem celé řady publikací a učebnic českého jazyka, literatury a výtvarné výchovy. Jeho odborné a populárně-naučné publikace se vyznačují využíváním alternativních výukových přístupů. Ve svých publikacích omezuje rozsah faktografické složky, posiluje oblast analýzy výukového materiálu, čemuž napomáhá též zařazováním ukázek z děl, fotografií a doprovodných materiálů přímo do publikací. Jeho Pravidla českého pravopisu stručně a nově (1992) získala ocenění Nejlepší učebnice roku v Československé republice.

Bauer také přeložil několik publikací především z oblasti výtvarné výchovy: Olejomalba (1997), Příručka pro výtvarníky (1997), Kurs kreslení pro každého (2001) a další. Překládá z angličtiny a němčiny.

Nejnověji se Bauer věnuje také tvorbě literární. V roce 2004 vydal knihu tří autorských pohádek pro děti s názvem Zlatá panna. O dva roky později vyšel jeho román Šamballa. Bauerova beletrie tematicky koresponduje s jeho tvorbou výtvarnou. Dosud vydané texty jsou také inspirovány duchovním životem člověka, objevují se v nich motivy cesty a zasvěcení protagonisty. Tradiční motiviku lidové slovesnosti a pohádek se snaží obohacovat o duchovní rozměr, motivy iniciace a existence paralelních světů. Blízké je mu také pro pohádky příznačné zobrazování kategorie dobra a zla jako polarizovaných hodnot. Motivy pouti a cesty spojuje s hledáním poznání a z něho plynoucího štěstí. Bauerovu prozaickou tvorbu provází minimální kritická reflexe. Soubor pohádek Zlatá panna (2004) obsahuje tři příběhy. Jejich protagonisty jsou mladí lidé většinou prostého vesnického původu s pohnutými osudy, kteří se vydávají na cestu, aby nalezli poznání a s ním se pojící štěstí. Příběhy spojuje postava Zlaté panny, ztělesňující dobro, která je duchovní průvodkyní, rádkyní a zasvětitelkou a která v nejtěžších chvílích zasahuje do životů protagonistů, pomáhajíc jim rozpoznat skutečné hodnoty života. Druhou výraznou postavou usměrňující kroky hrdinů je moudrá stařenka, která hrdinům předává rady a duchovní moudrost. V prózách je také akcentován význam přírody, a to mj. množstvím zvířecích postav a krajinných motivů, jež mají symbolické funkce a spoluutvářejí atmosféru příběhu. V prvním příběhu čeledín Janek prochází postupně peklem a vojnou, aby se na konci cesty utkal se samotným Luciferem a osvobodil Zlatou pannu, která přináší lidem štěstí. Na své cestě dochází k poznání, že moudrost, láska a svoboda jsou nejvyšší hodnoty života. Také Terezka, hrdinka druhého příběhu, se vydává na cestu, na níž musí projít královstvím země, vod, vzduchu a ohně a odolat svodům bohatství a moci, aby našla své štěstí. Na cestě jí radí holubička a posléze Zlatá panna, která jí pomáhá v Terezčině zasvěcení a uvědomění skutečných, tj. duchovních hodnot. Poslední, nejdelší příběh nese název Čisté srdce. Protagonistou je mladý princ Miloslav, jehož dobré srdce nevědomky přislíbil starý král skřítkům. Miloslav se vydává za záchranou svého srdce a cestou poznává různé charaktery lidi a podílí se na řešení nejrůznějších situací, přičemž získává cenné zkušenosti, přátele a hledá sám sebe. Na cestě se setká se Zlatou pannou a spoustou nadpřirozených bytostí, aby dospěl k sebepoznání a uspokojivému vyřešení situace. Nerozsáhlý román Šamballa je koncipován obdobně jako předchozí prózy pro děti. Taktéž těží z motivů lidových příběhů a pohádek. Protagonista Václav po těžkých životních zkušenostech v mládí se vydává na cestu. Získává dobrého přítele a druha Štěpána, jakési své druhé Já, který odlehčuje dějovou linii svými vtipnými glosami. Společně prožívají řadu temných dobrodružství, v klášteře např. zabrání obětování mnicha temným silám a obelstí čarodějnici Alwaru, od níž Václav získává kouzelný závoj. Ten mu zprostředkuje vstup do paralelního světa Šambally, kde je zasvěcen do tajemství života a prochází zkouškami. Příběh ústí do šťastného konce s bohatou duchovní katarzí. Bauer se zde projevuje jako poučený prozaik se smyslem pro dějový spád.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zlatá panna: tři pohádkové příběhy (PP pro děti, 2004); Šamballa: Příběh o cestě za osudem (R 2006).
Odborné z oboru český jazyk a literatura: Pravidla českého pravopisu stručně a nově (1992); Pravidla českého pravopisu stručně a nově do kapsy (1992); Český jazyk do kapsy (1993); Dělení slov: (slovotvorba v praxi) (s kol. aut. 1997); Čeština na dlani: přehled světové a české literatury: český jazyk (2000, 2005, 2007); Literatura na dlani: přehled světové a české literatury s ukázkami textů (2001); Český jazyk na dlani (2002, 2006); Přehled literatury: stručný přehled literární teorie a historie pro maturanty (2005); Hlásky, slovo, věta: pro žáky ZŠ a studenty SŠ (2008); Přehled slohu: pro žáky ZŠ a studenty SŠ (2008); Přehled tvarosloví ČJ: pro žáky ZŠ a studenty SŠ (2008); Český jazyk a jeho vývoj (2008).
Sestavil, redigoval, vydal: Čítanka I: antologie textů pro I. a II. ročník středních škol (2003); Čítanka II: antologie textů z české a světové literatury pro 3. a 4. ročník středních škol (spoluaut. Jana Vrajová, 2003); Olomouc 2000. Město očima žáků Slovanského gymnázia (1999).
Odborné z oboru výtvarné umění (výběr): Lexikon výtvarného umění (1996); Cesty výtvarného umění (1996); Dějiny výtvarného umění (1998); Grafika. Knížka pro každého (1999); Domácí loutkové divadlo (2002); Skvosty českého umění: proměny českého výtvarného umění v kontextu dějin (pod pseud. L. Contadino, 2009).
Překlady: J. Parramón a kol., Olejomalba (z angl., č. 1997); A. Gairová, Příručka pro výtvarníky: úplný přehled malířských a kreslířských materiálů a technik (z angl., č. 1997, 2003); H. Harrisonová, Kreslení tužkou a pastelem (z angl., č. 2000); H. Harrisonová, Malování akvarelem, olejovými a akrylovými barvami (z angl., č. 2000); C. Deaseová – D. Grint – D. Kennedy, Kurs kreslení pro každého (z angl., č. 2001); Kol., Jak kreslit & malovat: pro malé výtvarníky (z angl., č. 2002); D. S. Cuevas, Jak malovat akrylovými barvami (z něm., č. 2003); R. Dickinsová – J. McCafferty, Kreslíme portrét (z angl., č. 2003); M. Calbó – M. Plana, Jak malovat město akvarelem (z něm., č. 2003); D. S: Cuevas, Jak malovat kvašovými barvami (z něm., č. 2003); G. S. Olmedo, Jak malovat technikou alla prima (z něm., č. 2004); J. M. Parramón, Základní malířské motivy (z něm., č. 2004); Kol., Kreslíme zvířátka (z angl., č. 2005).

LITERATURA

Studie a články: (bk): Hanácký a středomoravský den 10. 6. 1999; K. Funk: Posezení nad knihou, in Zlatá panna: tři pohádkové příběhy (2004), s. 257–260, L. Machala: Olomoucká polistopadová próza, in: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc / Almanach 2006–2009 (2009).
Recenze odborné: Čeština na dlani: přehled světové a české literatury: český jazyk:  L. Vrchovský, Moravskoslezský den 27. 12. 2000 + Hanácký a středomoravský den 27. 12. 2000 (týž text); A. Nováková, Čeština doma a ve světě 2002, č. 1.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Alois Bauer příběh o cestě za osudem pojmenoval Šamballa (2006) a koncipoval ho jako iniciační fantasy situovanou do minulosti a dotovanou více než výrazným didaktickým podtextem.
L. Machala: Olomoucká polistopadová próza, in: Tisíc dní s Literárním klubem Olomouc / Almanach 2006–2009 (2009) s. 200.

Pohádky bývají někdy pojaty jako patristické, kde se vyskytuje archetyp otce, moudrého starce apod., který hrdinovi pomáhá. Jiná kompozice pohádek vykazuje aspekt mariánské moudrosti – moudrosti Sofie, archetyp matky, moudré stařeny nebo panny. Tam, kde se spojují oba proudy, patristický a žensky mariánský, jak to lze najít v příbězích Bauerových, vidíme proud rosikruciánský, spojující proud pozemské moudrosti (sůl nad zlato) s proudem nebeské, kosmické moudrosti (zlato nad sůl), což lze vypozorovat i v meditaci kříže (otcovský archetyp) s růžemi (archetyp mateřský).
K. Funk: Posezení nad knihou, in: Zlatá panna: tři pohádkové příběhy, 2004, s. 258.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Heslo Alois Bauer na Databázeknih.cz
Heslo na České bibliografické databázi

Autorka hesla: Petra Kožušníková (2012)
Aktualizace hesla: 13. 4. 2014 (pk)
Aktualizace bibliografie: 18. 11.2012 (pk)