David VODA

* 11. 10. 1976, Olomouc

Voda, David (Foto Miloslav Voda) - Kopie

zdroj: Miloslav Voda

V dětství byl formován třemi lokalitami – Jeseníky, zejména obcí Brannou, dále pak Modrankou u Trnavy a taktéž rodnou Olomoucí, v níž později na FF UP vystudoval dějiny umění. Působil jako kurátor v Muzeu umění Olomouc a v Divadle hudby Olomouc. V tomto městě nadále žije, je zaměstnán v rodinné firmě a spolupracuje taktéž s nakladatelstvím Burian a Tichák. Píše recenze, např. pro Listy či Ateliér, autorsky se spolupodílel na publikaci Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech (2011), která prostřednictvím nově objevených rukopisných záznamů Vítězslava Nezvala pojednává o sebevraždě Konstantina Biebla, jenž byl Nezvalovým přítelem a básnickým kolegou. Voda zároveň vydává samizdatové sešity pod hlavičkou Rub.

První sbírka Sněhy a další (2010) se dočkala příznivého ohlasu, o čemž svědčí nejen nominace na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku, ale i uznání předních českých básníků, jakými jsou Petr Borkovec či Miloslav Topinka. Druhý jmenovaný patří k literátům, jež Voda nepokrytě obdivuje, v souvislosti s Petrem Borkovcem se zase objevily dohady, zda není Voda přímo jeho epigonem. David Voda tato nařčení bere, dle vlastních slov, spíše jako pozitivum a čest (srov. rozhovor L. Neumanna: Něco u sebe pořád nosím, KROK 2012, č. 2, s. 35). Vodův debut obsahuje dvě zcela odlišné části, jež jsou rozdílné jak formou, tak svým laděním. První část, nazvanou Verše, tvoří milostné verše dedikované ženě jménem Sabine, cizince, která neumí česky, tudíž autor vytváří jakousi směs jazyků, která má sloužit jako prostředek komunikace. Takto zrozený jazyk, nejvíce podobný slovenštině, obsahuje prvky češtiny, angličtiny, němčiny, italštiny, latiny a francouzštiny a na principu makarónské poezie dává vzniknout svébytným a neotřelým básnickým výpovědím. Druhá část sbírky, jež nese název Leden a je věnována Čipískovi, autorovu synovi, představuje formou volného verše záznam několika lednových dnů roku 2009. Datování jednotlivých zápisů evokuje příklon k žánru deníku. Jedná se zejména o popisy prostředí – ať už je to volné prostranství v přírodě či uzavřenost mezi čtyřmi stěnami pokoje – a o nastínění emocí, jež toto prostředí vyvolává v lyrickém subjektu. Záznamy jsou strohé, mnohdy autor užívá enumerace či krátkých vět. To vede k rychlému střídání obrazů, jež evokuje těkavý (možná až trhavý) pohyb člověka v prostředí, takřka bez zastavení, pouze s fotografickým zachycením míjených (či spíše koutkem oka zahlédnutých) objektů. Nejen strohost, ale i jistá drsnost vyjadřování, chlad (jak už i sám název oddílu napovídá) tvoří silný kontrast k první, zjemnělé části sbírky, což byl ostatně i autorův záměr (srov. rozhovor L. Neumanna: Něco u sebe pořád nosím, KROK 2012, č. 2, s. 34).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Sněhy a další (2010).

LITERATURA

Studie a články: P. Hanuška: Hlasy v řídnoucí mlze, in: Vertikální nostalgie, 2010.
Recenze: Sněhy a další: OH (O. Horák), Slová sa hýbali v mojich dlaních, Hospodářské noviny 21. 5. 2010; P. Odehnal, Včera i zítra: kal, Host 2010, č. 6; M. Blahynka, Ženě a synu, Obrys – Kmen 2010, č. 28; M. Pilátová, Záhadné Sněhy, [online] Respekt, iHned 29. 10. 2010; M. Alexa, Voda, David: Sněhy a další, [online] iLiteratura 28. 9. 2011.
Rozhovory: I. Myšková, David Voda: Sněhy a další, [online] ČRo Vltava 14. 7. 2010; L. Neumann, Něco u sebe pořád nosím, KROK (Kulturní revue olomouckého kraje) 2012, č. 2; M. Alexa, David Voda: Má, či nemá časopis Rub ksicht? [online] iLiteratura 4. 2. 2015.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Prvotina básníka, překladatele a historika umění Davida Vody nabízí průzračně čisté milostné básně, které jsou psány neznámým „erotickým“ jazykem: překvapivě nově je v této knize využíván dávný princip makaronské poezie, prolínání více jazyků: češtiny, slovenštiny, němčiny, ruštiny, angličtiny. Voda vytváří sugestivní jazyk lásky, přesný i upovídaný, vážný i bláhový. Skvělý záznam počínajícího vztahu, směsi trapnosti, stydlivosti, zmatku, tělesné přitažlivosti a silného citu. Druhou část knihy, nazvanou Leden, autor komponoval jako cyklus lakonických básní v próze, sled popuzených ironických záběrů Olomouce, „báječného“ prostoru pro vztah z první části knihy. To, co je pro tuto knížku podstatné, je nové vidění, jiné, zjitřené vnímání, nová citlivost, dotýkání se neznáma.
M. Topinka: [online] Portál české literatury.
Dostupné z: http://www.czechlit.cz/nove-knihy/snehy-a-dalsi/.

Někdy (dost často) pochybuju o tom, že má smysl vydávat knihy, číst básně, nebo přidávat k tomu ohromnému množství tištěného ještě cokoli dalšího. Když si ale pročítám Sněhy mám mnohem víc jasno, protože věty jako: „ doniesol som slová / hýbali sa v mojich dlaniach / jsou tady od toho, aby se četly, aby se s nimi mohl procházet zimními obrazy starých, příliš zapomětlivých měst kdokoli.
M. Pilátová: Záhadné sněhy [online] Respekt.cz. Dostupné z: http://respekt.ihned.cz/spisovatele-o-knihach/c1-47572510-zahadne-snehy.

Jen na několika místech působí Voda povědomě, např. ve verších „do teba vrásť“ nebo „farby teba“, nakladatelství Fra ale rozhodně přineslo čtenářské obci výrazný a zajímavý talent, na jehož čelo se hned právem snesl laur v podobě zařazení básně Ohne dich do almanachu Nejlepších českých básní 2010 a nominace na letošní Magnesii Literu pro objev roku.
M. Alexa: Sněhy a další [online] iLiteratura.cz. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/28827/voda-david-snehy-a-dalsi.

Voda provokuje českého (a patrně i slovenského) čtenáře už tím, že větší část knížky napsal slovenštinou Moravana, který prožil část mládí na Slovensku a slovenštinu si zamiloval do té míry, že básně horoucího milostného vyznání se mu docela přirozeně psaly slovensky; slovenštinu zvolil jako obřadní jazyk lásky, jazyk, do něhož se mu pletou výrazy na Slovensku chápané jako čechismy, ale i slova a obraty z němčiny a italštiny (rodných řečí Sabiny, jíž je cyklus dedikován) a z dalších jazyků. Jazykové ozvláštnění tu signalizuje mimořádnou a až evangelně univerzální misi lásky.
M. Blahynka: Ženě a synu, Obrys – Kmen 2010, č. 28, s. 3.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Recenze M. Pilátové
Recenze M. Alexy
Rozhovor na ČRo Vltava

Autorka hesla: Iva Chomiszaková (2012)
Aktualizace hesla: 12. 7. 2014 (ich)
Aktualizace bibliografie: 12. 7. 2014 (ich); 8. 3. 2015 (ad)