Zdeněk PŘIKRYL

* 4. 7. 1928, Chomoutov

prikryl-1989 001 - Kopie

zdroj: Archiv UP

Po studiích na olomoucké reálce pokračoval v témže městě studiem na PdF UP (1947–1951), následující rok zde získal doktorát z pedagogiky a dějin umění. Po dvouleté vojenské službě pracoval jako aranžér a propagační referent. Od roku 1956 vyučoval na olomouckých středních školách, od roku 1959 na zdejším Pedagogickém institutu, který byl v roce 1964 přeměněn v PdF UP. Roku 1990 byl jmenován profesorem sochařství a po třech letech ukončil své působení na UP a odešel do důchodu. Publikoval řadu učebních textů a odborných studií z oboru sochařství, medailérství a dějin umění, psal recenze a kritiky do denního i odborného tisku, přednášel v České republice i v zahraničí. Se svou alma mater je spjat velmi výrazně: „Zmínka o půlce století pod korouhví olomoucké univerzity není pro mne poetickou frází. Začal jsem na ní studovat na samém začátku její obnovené existence a spojil jsem s ní celý svůj aktivní život.“ (úvodní slovo autora in Sochy, kresby, medaile a jiné básně, s. 7) S UP je svázána i řada jeho výtvarných děl – je např. autorem busty Františka Palackého pro aulu FF UP (1985) či medaile pro PdF UP (1984). Od roku 1951 uspořádal více než šedesát samostatných výstav. V roce 1971 publikoval dílo Jak pracuje sochař, o osm let později vyšla bibliofilie Verše psané na sochařském stojanu, která se roku 1993 dočkala druhého vydání. V roce 1988 vydal Zdeněk Přikryl vlastním nákladem bibliofilii Šest malých básní, pro přítele Miloslava Stibora napsal soubor veršů, doprovázející jeho fotografický cyklus Kámen. V mnoha případech naopak doprovázel různá literární díla svými kresbami, zmiňme například básnické sbírky Zbyňka Šišky či soubory aforismů Bohumíra Koláře. Okresní knihovna v Olomouci vydala výbor Přikrylovy poezie Báseň se nemusí jen psát, a to u příležitosti Literární kavárny dne 6. března 2001. Předmětem autorova zájmu je i jeho rodné hanácké nářečí, kterému věnoval několik úspěšných přednášek. Knižně vyšla kratší próza Hanácká medecina obsahující vzpomínky na starší či novější výrazy a situace spjaté s tradičním hanáckým zdravotnictvím, v almanachu Hanácký kalendář 2005 pak vyšla próza O děckách. Přikrylovo vyprávění v hanáčtině je zachyceno i na zvukové nahrávce nazvané Hanácky spominkê (CD, 2010).

V autorových básních převažuje tematizace umění – ne zřídka jsou Přikrylovy verše jistou interpretací vlastního výtvarného díla. Autor sděluje, co pro něj daná socha, medaile apod. znamenají, s jakými myšlenkami a pocity jsou spjaty, či jaký byl důvod jejich vzniku. Jak napovídá sám název jedné ze sbírek, báseň se nemusí jen psát, nemusí být tedy vyjádřena pouze slovem, ale i tvary, barvami, zvuky, vůněmi… Podobně jako jeho vzor, renesanční umělec Michelangelo, je i Přikryl všestranným tvůrcem, což se projevuje i v prolínání jednotlivých druhů umění, v básních dochází k synestézii: „dnes k ránu jsem ti napsal láskyplnou báseň / už nevím o čem bohužel / jenom si ještě pamatuji / že její okraje byly smetanově bílé / a úzké vrstevnice v barvě holubí šedi / pomalu sestupovaly až ke zlatému řezu / a k protinožcům / nořícím se z krajkových vln“ (úryvek básně dnes k ránu, in Báseň se nemusí jen psát, nepaginováno) či „napadá mi občas zcela znenadání / uslyším-li kresbu sochu nebo obraz / uvidím-li hudbu která se mě zmocní / vůbec nevím proč“ (úryvek básně ptakožena čte orla, in Sochy, kresby, medaile a jiné básně, s. 44). Častým Přikrylovým tématem je i láska – a právě její původkyně či adresátka, tedy žena, je jedním z nejčastějších inspiračních zdrojů autorovy tvorby ať už literární, nebo výtvarné.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Verše psané na sochařském stojanu (BB 1979, 1993); Šest malých básní (BB 1988); Podzimní slavnosti (BB 2004), Hanácká medecina  (P 2004); Hanácky spominkê (CD, 2010).
Výbory: Báseň se nemusí jen psát (BB 2001); Zdeněk Přikryl: sochy, kresby, medaile a jiné básně: půl století pod korouhví olomoucké Alma mater (Publikace k autorovým 75. narozeninám) (2002); Čím jsem žil: malý sborník výtvarných a literárních prací k autorovým osmdesátinám (2008).
Odborné práce (výběr): Jak pracuje sochař (1972); Poznámky k problematice tvorby, vývoje a sběratelství medailí (1980).

LITERATURA

Studie: F. Všetička: Hranatý fejeton, Olomouc literární (2002); F. Všetička: Věčné téma (Zdeněk Přikryl), Olomoucký archivní sborník, roč. 10 (2012).
Rozhovory: M. Švihálek, Ještě je v nás míza pro pár nových jar, tvrdí sochař Zdeněk Přikryl, Olomoucký den 18. 1. 2003; J. Moťková, Přikryl: Je to listování životem, Olomoucký den 1. 4. 2003; M. Hradil, Teoretik by měl být i praktikem: laureát Ceny města Olomouce profesor sochařství Zdeněk Přikryl Právu řekl, Právo, Olomoucký kraj 22. 5. 2003; B. Kolář, Jubilant Zdeněk Přikryl, osobnost roku, Kdy-kde-co v Olomouci 2003, č. 7.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Umělec jednoho tématu je umělec jednostrunný, přitahují a fascinují obvykle umělci polytematičtí. Jedním z nich je i sochař, básník a rodák z Chomoutova u Olomouce Zdeněk Přikryl, jenž – podobně jako jiní umělci většího počtu témat – má několik dominantních námětů. Jedním z nich je cervantesovské téma dona Quijota. […] Přikrylovo téma se vrací a variuje nejen ve výtvarném projevu, ale také ve slovesném. Už ve Verších psaných na sochařském stojanu (1979) měl báseň Španělská medaile pro dona Kichota, jež v obměněné podobě přešla do knihy Sochy, kresby, medaile a jiné básně (2002). […] Báseň zaujala O. F. Bablera, jenž ji v německém překladu zveřejnil v curyšském listu Die Tat. K Přikrylovým kichotovským námětům se vyjádřil i jeho blízký druh Augustin Skýpala, jenž podobně jako on vyzvedává ve své básni rytířovu trvající nezdolnost.
F. Všetička: Věčné téma (Zdeněk Přikryl), Olomoucký archivní sborník, roč. 10 (2012), s. 131–132.

Jeho plastiky jsou přečasto lyrické (viz Sedící dvojici, Hudební motiv, Kuklu), a obdobná lyričnost prostupuje i jeho verše. V Přikrylově poezii se najdou básně na mytologická témata, verše inspirované sochařskou prací a v neposlední řadě také verše o umělci samém:
denně šestnáct hodin snění /
o nocích nemluvě /
o práci jakbysmet /
té možná o pár hodin navíc //

právě tolik trápení a nerozumných lásek /
až k pomalému odhmotnění.

Poměrně dlouhou dobu byl Zdeněk Přikryl mým kolegou na olomoucké Pedagogické fakultě. Vždycky mi představoval typ pracanta, fachmana, houževnatého tvůrce. Mnohé z těchto vlastností přecházejí i do jeho mluvy a do jeho gest. Pro všechny tyto kvality se stal v šedesátých letech vedoucím katedry výtvarné výchovy nejprve na Pedagogickém institutu a pak na Pedagogické fakultě. A pro tyto vlastnosti byl na začátku normalizace této funkce zbaven. Existovat však na ní mohl jako řadový člen i nadále. Vnitřně však nebyl schopen se změnit. V Přikrylově básni Španělská medaile pro dona Kichota jsou ostatně tyto verše:
krajina kámen na kameni /
popel a rezavý prach / on jede dál.
F. Všetička: Hranatý fejeton, Olomouc literární (2002), s. 164.

Autorka hesla: Iva Chomiszaková (2012)
Aktualizace hesla: 21. 6. 2014 (ich)
Aktualizace bibliografie: 21. 6. 2014 (ich)