Sylva FISCHEROVÁ

* 5. 11. 1963, Praha

Fischerova, Sylva (Foto 3) - Kopie

zdroj: Petra Kožušníková

Je nejmladší dcerou prvního rektora UP, filozofa a sociologa Josefa Ludvíka Fischera (1894–1973) a psycholožky Jarmily Fischerové (1926–1992). Její nevlastní starší sestrou byla spisovatelka Viola Fischerová (1935–2010).

Sylva Fischerová se narodila v Praze, ale do své plnoletosti bydlela v Olomouci. Docházela na základní školu s rozšířenou výukou jazyků na třídě Jiřího z Poděbrad. Absolvovala gymnaziální studia se zaměřením na přírodovědu v Olomouci–Hejčíně. Posléze vystudovala francouzštinu na jazykové škole v Brně a následně od roku 1983 filozofii a fyziku na Univerzitě Karlově v Praze. Tato studia nedokončila a v roce 1985 přestoupila ke studiu klasické filologie taktéž na UK. Magisterská studia uzavřela v roce 1991 obhajobou práce Problém jednoty areté u Platóna (na dialogu Prótagoras).

V letech 1995–2003 absolvovala tamtéž postgraduální studium, které zakončila disertační prací Mohou Múzy lhát? (Múzy v prooimiu Hésiodovy Theogonie). V době studií se také provdala za novináře a spisovatele Martina Komárka. Žije v Praze a pracuje jako odborná asistentka Ústavu řeckých a latinských studií na Filozofické fakultě UK, její specializací jsou řecká literatura, filozofie a náboženství. Ve spolupráci s FF UP se významně podílela na vydání tří svazků Výboru z díla J. L. Fischera.

Debutovala v roce 1985 v almanaších poezie Zvláštní znamení a Klíčení. Své literární, publicistické a odborné texty publikovala časopisecky v Kmeni, Tvaru, Literárních novinách, Lidových novinách, Mladé frontě Dnes, Hostu, Reflexu, Souvislostech, Revolver Revue, Listech, Filosofickém časopise, Rukopise a dalších. Resumé beletristické tvorby Sylvy Fischerové zahrnuje nejšíře oblast básnickou, posléze se etablovala jako originální prozaička dvěma soubory povídek a nejčerstvěji také jako autorka knížek pro děti. Mezi hlavní atributy jejího složitého básnického i prozaického vidění světa patří masivní kontaminace emocionální, reflexivní roviny básnického rozjímání rozumovým, intelektuálním principem. Výraz její poezie je zásadně spoluutvářen vlastním odborným zaměřením, které se odráží taktéž ve stylistické rovině textů. Na druhou stranu je styl Sylvy Fischerové považován za civilní s menší mírou užívání metafor a spíše usilující o vystižení konkrétního významu. Poezie, stejně jako povídková tvorba autorky, si však neklade za cíl oslovit širokou čtenářskou masu. Nesnaží se o jednoduchou sdělnost, ale o zachycení a identifikování určitého významu. Volí často abstraktní témata kulminující kolem existenciálních prožitků, přičemž mnohdy nezakrývá autobiografickou povahu některých námětů. Formálně užívá v poezii volný verš, v prozaické tvorbě píše texty oscilující na hranici povídkového žánru. Sbírky a soubory Sylvy Fischerová vytváří ucelená a v několika rovinách významově prokomponovaná díla, právě proto je autorkou pro nejnáročnější čtenáře a patří mezi přední osobnosti současné české literatury.

Samostatnou sbírku básní Chvění závodních koní vydala v roce 1986. Básně jsou psány volným veršem, jehož délka kolísá stejně jako délka básní. Její projev není založen na množství metafor, ale je veden snahou sdělit význam, pocit, jakkoli abstraktní. Opírá se o celou řadu odkazů z kulturní a filozofické oblasti, proti čemuž staví obrazy každodennosti i reálné nevšednosti. Sílu jejího básnického projevu ocenila dobová kritika. „Vpád“, jak byl slovy Petra A. Bílka její vstup do světa poezie označen, se zde nepojí s unáhleností, ani snahou lacině zaujmout vyburcovanou obrazností. Bílek poukazuje na určité dobové trendy odrážející se v poezii Fischerové a identifikuje je jako generační podloží sbírky. Fischerovou zařazuje do tzv. „Generace“ osamělých běžců, vedle dalších debutujících Svatavy Antošové, Zuzany Trojanové, Miroslava Hauptycha, Jiřiny Salaquardové. (P. A. Bílek in „Generace“ osamělých běžců, 1991.) Vladimír Novotný z odstupu let oceňuje u knižní prvotiny Sylvy Fischerové konkretizaci významu básní, jež vychází z nitra autorského subjektu, z jeho citové báze, ovšem svým kultivovaným a intelektuálně neústupným gestem vytváří originální poezii, která není snadno přístupná, ale má sílu promlouvat. A zdůrazňuje, že dnes bývá autorčin básnický debut označován jako legendární. (Srov. V. Novotný, Dobrá adresa 2005, č. 10, s. 36.)

Druhé sbírce nazvané Velká zrcadla se dostalo mnohem chladnějšího kritického přijetí. Sbírce tematizující pocity prázdnoty, odcizenosti a vyprázdněnosti lidské pospolitosti, stejně jako krizi morálních a existenciálních hodnot, bylo vytýkáno až příliš abstraktní zaměření, které směřuje k vyprázdněnosti významu, čímž se vzdaluje kvalitám debutu. Část textů zařazených v této sbírce je cestovatelského charakteru, ani zde se však Fischerová nedočkala ocenění. Kritické přijetí, varující před zabřednutím v ornamentálnosti a přílišném odosobnění autorského subjektu, dává jasně najevo, že u Fischerové je očekáváno něco jiného, než jen dobře zvládané řemeslo slova a obrazu na silném intelektuálním tématu. V následující sbírce s titulem V podsvětním městě kulminuje autorčin zájem taktéž kolem základních existenciálních pojmů, a to smrti a zrození. Sbírka má výrazně meditativní charakter. Vychází z autorčina prožitku smrti matky a souběžného vlastního těhotenství. Básně ve sbírce Šance oscilují kolem celé řady témat. Podle Petra A. Bílka představuje posun v autorčině tvorbě, který spočívá především v nalezení rovnováhy mezi rovinou konkrétních detailů a rovinou abstraktních významů. (P. A. Bílek, Host 2000, č. 6, příl. Recenzní příloha, s. 8.) Již název odkazuje jak ke konkrétnímu místu, kam se básnířka přestěhovala, tak k abstraktnímu významu tohoto slova. Pozoruhodným formálním a významovým aspektem sbírky, jak dále Bílek poukazuje, je stylistické střídání vypovídajících rolí a diskurzů, takže na pozadí tematicky nesourodých básní vytváří proměňující se perspektiva a s ní zvolený způsob vypovídání nosný kompoziční princip. Sbírka se setkala většinou s kladným ohlasem, a to především díky spontánnosti a emocionalitě projevu.

Po delší odmlce vyšla sbírka Krvavý koleno soustředící se tematicky na vztah člověka a dějin. Básnické gesto je výrazně dramatické a směřuje ke svržení idealizované představy světa, aby odhalilo jeho nezměnitelně krutou povahu. Falešné ideje a sebeklam jsou v poezii Fischerové pranýřovány, ačkoli odhalená syrovost, zloba a nenávist se ve víru dějinných událostí jeví jako nezměnitelné. Dramatické básně jsou psány volným veršem směřujícím k prozaickému výrazu v souladu s významem sdělovaného. Z převažujícího kladného přijetí sbírky se vymykaly pouze opakované výhrady vůči nadužívání odborných reminiscencí. Další básnická sbírka Anděl na okně je v souladu s dřívější tvorbou Fischerové laděná existencialisticky. Na bázi nejednoznačných a nejednoduchých témat rozvíjí svůj již vyzrálý autorský rukopis obohacený o velké množství citátů, aluzí a motivů pramenících z jejího odborného zaměření. Právě tato intelektuální stránka pronikající do jejich básní se však stává stále výraznějším terčem kritických výhrad. Právě u sbírky Anděl na okně jí je recenzenty nejvíce vytýkáno přílišné podlehnutí rozumovým principům s malou mírou vlastní citové invence. Sbírka Tady za rohem to všechno je se skládá ze dvou oddílů Smrti, smrti a Sebetebe. Tematicky jsou básně v obou oddílech „polarizovány“ do oblasti smrti a na druhé straně lásky. Simona Martínková-Racková upozorňuje, že tuto sbírku lze v mnoha ohledech považovat za nejzajímavější. (S. Martínková-Racková, Tvar 2011, č. 16, s. 23.) Její kritický zájem se soustřeďuje především na druhou část sbírky, zaměřenou na téma lásky. V roce 2013 vyšla sbírka s latinským názvem Mare. Básně jsou psány volným veršem, část je koncipována jako básně v próze. Posloupnost sbírky je utvářena přechodem od milostných básní až po filozofická přemítání o povaze života. I zde je přítomen charakteristický postoj Fischerové k dvojdomosti reality, ohledávání a konfrontace obou rovin skutečnosti, jejichž propustnou hranici určuje míra zvědomění.

Na prozaickou dráhu se Fischerová vydala cyklem deseti povídek Zázrak, posléze nominovaným na Státní cenu za literaturu. Autorka zde tematizuje události z období svého dospívání v osmdesátých letech. Jednotlivé povídky jsou vyprávěny v ich-formě a nezastírají autobiografickou inspiraci. Fischerovou však ani na poli prozaické tvorby, byť subjektivně laděné, neopouští intelektuální nadhled. Odstup, s nímž se pouští do záznamů nelehkého životního období, jí umožňuje výstižně vykreslit atmosféru posledních let komunistického režimu u nás a své vyprávění situovat do širších společenských souvislostí. Také ve stylu povídkové tvorby se odráží její básnické vidění světa, které zde tvoří antitezi k dokumentaristické faktografii. O šest let později vychází druhý, tentokrát sedmipovídkový cyklus Pasáž, který byl nominován na cenu Magnesia Litera. Texty jsou mnohem různorodější, než tomu bylo v prvním prozaickém souboru. Fischerová střídá vyprávění v ich-formě s er-formou a stejně tak témata jejích textů jsou různá. Od námětů vzpomínkového charakteru směřujících ke klasické naraci přechází k útvarům vystavěným především na dlouhém dialogu. Stejně tak líčení abstraktních poetických vidin a obrazů střídá popis konkrétních lidských charakterů. Z roviny dramatické volně přechází k rovině hořce humorné. Soubor Pasáž je knihou mnoha poloh, v nichž je autorský rukopis dobře patrný, nicméně její kritické hodnocení nebylo navzdory nominaci jednoznačně kladné. Dalším prozaickým počinem Sylvy Fischerové je kniha Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel. Kniha je stylizována jako deníkové záznamy z cesty do USA, v nichž se prolíná prozaické vyprávění s verši, český jazyk s angličtinou. Autorka zde obdivně, ale i kriticky hodnotí zdejší společensko-kulturní zázemí a odhaluje podhoubí amerického života, vyrůstající v mnoha ohledech z odlehlé Evropy. Text je tvořen směsicí různých žánrů, asociativních řetězců myšlenek a literárních skic poznaných lidí, v jednom celku však všechny složky i formy navzájem kooperují k vytvoření sugestivní a inspirativní výpověď.

Sylva Fischerová je také autorkou knížek pro děti s názvem Júla a Hmýza aneb Cesta do Juliiny země a nověji rozsáhlého souboru Egbérie a Olténie. První z knih vypráví o dobrodružstvích dvou holčiček ze sídliště, jakým se může stát např. první samostatný nákup. Jedná se o prozaické texty využívající básnické postupy a výraznou práci s obrazotvorností. Užití dětské perspektivy zcela proměňuje skutečné vnímání reálného prostoru. Atributy každodenního života se vlivem dětské fantazie proměňují. Druhá kniha je souborem pohádek, které se odehrávají převážně v exotických zemích. Pohádky z domácího českého prostředí si však zachovávají ráz nevšednosti. Výrazným přínosem Fischerové je práce s jazykem, která dětem zpřístupňuje i málo užívaná slova a v útlém věku tříbí jejich jazykový cit. Beletristická tvorba Fischerové byla také přeložena do cizích jazyků. Anglicky byly vydány dva výbory z poezie The Tremor of Racehorses (1990), The swing in the middle of chaos: selected poems (2010). Soubor povídek Zázrak byl přeložen do polštiny (Cud, 2008) a do holandštiny (Dood, waar is je wapen?, 2011). Sylva Fischerová pečuje také o památku a pozůstalost svého otce. Spolu s Janem Šulcem je editorkou Výboru z díla J. L. Fischera. Knižně vyšel v roce 2011 její rozhovor s Karlem Flossem, českým politikem, filozofem, vysokoškolským pedagogem a bývalým senátorem, pod názvem Bůh vždycky zatřese stavbou. Vybrané básně Sylvy Fischerové se v roce 2013 staly podkladem pro písňové texty hudebního alba Milostný slabiky Moniky Načevy a britského kytaristy Justina Lavashe.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Chvění závodních koní (BB 1986); Velká zrcadla (BB 1990); V podsvětním městě (BB 1994); Šance (BB 1999); Krvavý koleno (BB 2005); Zázrak (PP 2005); Júla a Hmýza aneb Cesta do Juliiny země (P pro děti, 2006); Anděl na okně (BB 2007); Pasáž (PP 2011); Tady za rohem to všechno je (BB 2011); Egberie a Olténie (PP 2012 pro děti); Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (P 2012); Mare (BB 2013); Stomach of the Soul (BB 2014); Bizom aneb Služba a mise (P 2016).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Klíčení (1985); Zvláštní znamení (1985); Narozeni v 60. letech (1989); Child of Europe (Londýn 1990); Interference (Cheltenham 1992); Přetržená nit (1996); Město velebené veršem (1998); Pegasovo poučení. Antologie české poezie 1945–2000 (2002); Iz veka v vek (Moskva 2005); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007).
Uspořádala a vydala: Původ poezie (2006, s J. Starým, též přispěla); J. L. Fischer: Výbor z díla 1, 2, 3 (2007, 2009, 2013, s J. Šulcem); Mýtus a geografie (2008, s J. Starým); Bůh vždycky zatřese stavbou: Rozhovor Sylvy Fischerové s Karlem Flossem (2011); Medicína mezi jedinečným a univerzálním (2013, s A. Beranem).

LITERATURA

Studie a články: P. A. Bílek: „Generace“ osamělých běžců (1991); V. Cetkovská: Solitér Sylva Fischerová, in Z paměti literární Olomouce 2 (2006, ed. B. Kolář).
Recenze: Chvění závodních koní: V. Macura, ZN 31. 3. 1987; Z. Kožmín + J. Soukupová + J. Trávníček, BV 15. 7. 1987; R. Svoboda, Rovnost 27. 7. 1987; P. A. Bílek, NK 1987, č. 13; J. Chuchma, Mladý svět 1987, č. 16; J. Svoboda, Ostravský večerník 11. 5. 1988; J. Kukaň, Práce 7. 1. 1988 * Velká zrcadla: J. Rulf, LidN 27. 2. 1991; P. A. Bílek, NK 1991, č. 8; A. Blažejovská, Tvar 1991, č. 16; V. Novotný, MFD 11. 3. 1991; I. Harák, Severočeský regionální deník 10. 1. 1992 * V podsvětním městě: J. Rulf, LidN 7. 1. 1995, příl. Národní 9; F. Všetička, Mosty 1995, č. 49 * Šance: J. Suk, NK 2000, č. 12; R. Kopáč: MFD 10. 5. 2000; P. A. Bílek, Host 2000, č. 6, příl. Recenzní příloha; M. Exner, Aluze 2001, č. 1 * Zázrak: J. Chuchma, MFD 27. 5. 2005; O. Horák, LidN 31. 5. 2005; M. Jungmann, Tvar 2005, č. 17; A. Burda, Tvar 2005, č. 11; V. Novotný, Dobrá adresa 2005, č. 10 * Krvaný koleno: O. Horák, LidN 8. 12. 2005; M. Exner, Tvar 2006, č. 6; R. Szpuk, A2 2006, č. 8; P. Hruška, Host 2006, č. 4 * Júla a Hmýza aneb Cesta do Juliiny země: R. Malý, Tvar 2007, č. 13 * Anděl na okně: J. Olšovský, A2 2008, č. 15; K. Bukovjanová, Host 2008, č. 2; I. Fic, Tvar 2008, č. 11; J. Štolba, A2 2008, č. 24 * Pasáž: J. Chuchma, Respekt 2011, č. 26/27; Z. Pavelka, Právo 25. 8. 2011, příl. Salon; K. Bukovjanová, Host 2011, č. 8; O. Stehlíková, LidN 17. 12. 2011; B. Kostřicová, Tvar 2012, č. 2 * Tady za rohem to všechno je: S. Martínková-Racková, Tvar 2011, č. 16 * Egbérie a Olténie: K. Kubíčková, MFD 16. 2. 2012; V. Varyš, Týden 2012, č. 9; R. Malý, Tvar 2012, č. 7 * Evropa je jako židle Thonet, Amerika pravý úhel: K. Kubíčková, MFD 16. 5. 2012; nepodepsáno, Kam v Brně 2012, č. 6, příl. Literární příloha; P. A: Bílek, Lidové noviny 13. 6. 2012.
Rozhovory: P. Nový, MFD 29. 8. 1991; J. Rulf, Reflex 1994, č. 39; V. Budín, NK 1994, č. 40; R. Mikšíková – M. Stöhr, Host 2000, č. 4; S. Antošová, Tvar 2011, č. 19.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Škola ji bez skurpulí vysílala nejen na Olympiády v českém jazyce, ale též do Puškinova památníku, Partyzánského samopalu, ba i do tak obskurní soutěže, jako byla „O zemi, kde zítra znamená včera“. Překvapená krajská komise zde vyslechla ucelenou odbornou přednášku o „Sovětské“ architektuře v Leningradu a šokující detailní analýzu významného díla Samuila Maršaka Dům kočky modroočky. Sylvina trojice byla poté diskvalifikována pro podezření z nekalé manipulace se soutěžními otázkami. Individuálnímu vítězství v národním kole Mladých historiků nešlo zabránit, protože klání probíhalo v sálech Leninova muzea a Sylva, jsouc v této expozici poprvé, vytřela zrak všem pravidelným návštěvníkům.
V. Cetkovská: Solitér Sylva Fischerová, in Z Olomouce literární 2 (2006), s. 391–392.

V Praze je ve vzduchu cítit cosi jiného – a v dobách nepříznivých spadových podmínek to stěží bude volání stříbrného větru. Proto to chvění, ale také pocit závodního koně, který sice může zvítězit, ale vždycky pro někoho a za někoho… Z roku na rok se stala Fischerová skutečnou osobností mladé poezie. Proto ji dnes čeká úděl těch, na které se sází, ale kteří právě proto bývají čas od času pozdrženi, aby si sázkové kanceláře mohly spravit bilanci na výhrách outsiderů.
P. A. Bílek: Osamělost přespolního koně, in „Generace“ osamělých běžců (1991), s. 50–51.

Jedním ze základních rysů souboru je, že autorka neexhibuje. I Přesto, že jde o psaní velmi zručné a vynalézavé a texty působí objevně, není na nich znát, že by se autorka chtěla předvádět a na čtenáře vytahovat. Dokáže mít dostatečný nadhled, aby se nad to uměla povznést. Styl psaní Sylvy Fischerové v Pasáži lze nazvat nutným psaním. Není tu mnoha zbytečného, autorka neplýtvá slovy, je věcná, vážná, srozumitelná. Její texty jsou často velmi osobním svědectvím, avšak univerzálněji platným, promlouvajícím i bez znalosti bližších souvislostí. To nutně podstatné bývá vždy jasně řečeno.
K. Bukovjanová: Projít pasáží vlastní duše, Host 2011, č. 8, s. 49.

Ale i toto povídání ze života dvou holčiček ze sídliště má […] jedinečné kouzlo bezprostřednosti, které velké většině současných českých knih pro děti chybí. Knížka, ve které není žádné poselství, které by přesahovalo meze dětského chápání a hlavně dětských zájmů; knížka, která nepoučuje, ale která je opravdu ze života našich ratolestí. Skoro by se jeden mohl bát, jestli dětem nemůžou přijít dobrodružství, která Julka s Hmyzkou prožívají, až moc samozřejmá (objevování nových zemí, rozmlouvání s panenkami i s geometrickými útvary z magnetické tabule, první samostatný nákup). Skoro bych Sylvu podezíral, že si moc nevymýšlela, ale spíš odposlouchávala. Ale kumšt je převést takové odposlouchané uvažování do literárního jazyka, a právě to se autorce povedlo s grácií, která asi porotcům všemožných soutěží unikne.
R. Malý: Dva čerstvé plody Baobabu (vhodné i pro děti pod deset). Tvar 2007, č. 13, s. 21.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Heslo na portálu Česká literatura po roce 1945
Medailonek a články o S. Fischerové na stránkách Festivalu spisovatelů Praha
Strukturovaný životopis a odborná bibliografie S. Fischerové
Rozhovor v České televizi 16. 7. 2012
Recenze souboru povídek Pasáž na iLiteratura.cz
Sylva Fischerová v pořadu Česko jedna báseň
Recenze knihy pro děti Egbérie a Olténie
Rozhovor se S. Fischerovou na ČRo3 Vltava o knize Egbérie a Olténie
Recenze knihy Evropa je jako židle Thonet, Amerika pravý úhel na iLiteratura.cz

Autorka hesla: Petra Kožušníková
Aktualizace hesla: 13. 4. 2014 (pk)
Aktualizace bibliografie: 29. 11. 2013 (pk); 8. 3. 2015 (ad)