Martin Josef STÖHR

* 2. 12. 1970, Zlín

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

zdroj: Lubomír Machala

Zlínskou Střední průmyslovou školu stavební absolvoval během let 1985–1989. Po maturitě studoval na PdF UP obor český jazyk a výtvarná výchova (1989–1992) a posléze pokračoval studiem učitelství výtvarné výchovy pro základní umělecké školy, které zakončil v roce 1997 diplomovou prací Výtvarná kultura moderního Zlína. Básně začal publikovat roku 1987 v regionálním tisku i sbornících. Počátkem devadesátých let k poezii připojil literární publicistiku a  články o výtvarném umění, publikační spektrum se rozrostlo o časopisy Host, Arkáda, Souvislosti, Proglas, Modrý květ, Texty, Prostor Zlín, Tvar, Psí víno, LitN, Sedmá generace, Souvislosti ad. V roce 1995 začal působit v literární revue Host jako externí redaktor. Od roku 1997 je stálým redaktorem Hosta (v současnosti zástupcem šéfredaktora a hlavním redaktorem vydavatelské edice poezie). Básnické knihy vydává rovněž ve své soukromé edici MaPa, kterou v roce 2000 založil s manželkou Pavlou.

Stöhr debutoval v nakladatelství Host sbírkou Teď noci, která je složena z básní, publikovaných zčásti už časopisecky (např. v revue Souvislosti, Arkádě či Proglasu). Ačkoliv jednotlivé básně vznikaly v rozmezí let 1989–1995, sbírka působí celistvě. Její tematický plán jasně signalizuje autorovu blízkost ke generaci spirituálně orientovaných básníků 90. let. Sbírka je rozdělena na dvě části, z nichž básně první části Adventní vítr jsou psány rytmizovaným rýmovaným veršem (přes různou délku strof nepřesahují básně rozsah dvanácti veršů), graficky působí jednotlivé básně-obrazy sevřeným dojmem. Básník využívá nejčastěji motivů krajiny, ročních období (jak napovídá název této části) a hlavně potom motivů biblických. Lyrický subjekt hovoří o Bohu, či s Bohem, propojuje příběhy a postavy z Bible s venkovskou krajinou a básně tak mají často podobu vyznání. Každá báseň tohoto oddílu tvoří samostatný výjev, k jehož přesné interpretaci a odkrytí veškeré symboliky je zapotřebí opakovaného čtení. Ve druhé části nazvané Hodina loučení již básník upouští od pravidelnějšího rýmovaného verše a využívá verše volného; také tematicky je v této části znát značný posun. Přestože motivika i místy neobvyklé lexikum zůstávají podobné, básně jsou nejčastěji laděné autobiograficky a od obecnějších (přestože velmi osobních) veršů první části se čtenář dostává mj. také do krajiny básníkova dětství. Ve sbírce Hodina Hora básník pokračuje v naznačené linii své poetiky. Básně mají opět často podobu zpovědi či vyznání; opakují se některé motivy z předchozí sbírky, tím hlavním zůstává obracení se k Bohu, u nějž básník hledá odpovědi na své otázky. Ve srovnání s autorovou prvotinou jsou však verše ještě tesknější, obsahují složitější metafory a patrně největší posun nastal v lexiku; básně jsou o poznání expresivnější, naléhavější. Jak napovídá název, odkazující k bohu Horovi, je zde obsaženo také několik aluzí na egyptskou mytologii. Jistou změnu možno zaznamenat i v lokalizaci básní, objevuje se městský prostor (Brno). Autor tak předznamenává další sbírku Přechodná bydliště, byť ji vydal až po šesti letech. V roce 2005 za ni obdržel Cenu Jana Skácela. Tentokrát nejenže byly některé básně před knižním vydáním otištěny v českých a slovenských literárních periodikách, ale několik jich bylo už i přeloženo do němčiny a polštiny. Básníkova poetika se zásadně proměňuje. Titul by mohl evokovat název sbírky Ivana Blatného Trvalá bydliště, tedy poezii „městskou“, nezapadající do předchozích autorových inspiračních zdrojů (např. B. Reynek, J. Skácel; více viz P. Cekota: Tvar 1996, č. 3, s. 22.). Ještě jasněji je autorův vývoj vyjádřen mottem od Leonarda Cohena „Básník mi vrátil duši, / kterou jsem ztratil při modlitbách.“, které naznačuje, že pro předchozí sbírky stěžejní náboženské motivy nejsou tolik akcentovány. Prostorem básní je většinou město (již zmíněné Brno). Zatímco v předchozích sbírkách autor prostorově i časově vymezuje báseň většinou jen v náznaku (měsíc, roční období), navíc často hlavně pro podtržení konkrétního prožitku nebo navození jeho atmosféry, v Přechodných bydlištích se již jedná o ojedinělý a konkrétní (i historický) moment, který je v básni obsažen. Přechodná bydliště jsou rozčleněna do tří částí, tematicky souvisejících. Posun nastal i v samotné výstavbě jednotlivých básní. Autor často propojuje název s básní, takže název tvoří zvýrazněný první verš, promyšleně pracuje i s refrénem a s významovým vyvrcholením básně, pointu někdy i rýmuje. Básník opět využívá svůj smysl a cit pro detail, metaforu a jazyk. Jako celek sbírka působí méně vypjatým dojmem než sbírky předchozí. Ve sbírce je stále cítit teskné naladění jako dříve; z okolí sálá marnost a bezútěšnost, typická pro předchozí díla, celkově však sbírka působí méně vypjatým dojmem. Čtvrtou básníkovou sbírkou je Smích ze snu, která je svou poetikou s ozvěnami poetismu i Skupiny 42, ale rovněž tematizací městského prostoru (Brno, Zlín) velmi blízká Přechodným bydlištím. Přesto však ve výstavbě básní, využití jazykových prostředků a motivů nastal určitý posun: stále je využíváno cizojazyčných výrazů, hry s jazykem i tvarem básně, asonancí, střídání volného a vázaného verše, ovšem přibylo ironie, snahy udržet si nadhled i přes vážnost prožitku, momentu. Básně působí odlehčenějším dojmem a obsahují méně symbolů či skrytých významů. Přibývá životního bilancování – právě v  bilančních básních, často ironicky i hořce komentujících minulost, přítomnost i nejistou budoucnost, tkví významové jádro celé sbírky. V některých retrospektivně laděných básních se vracíme do básníkova dětství (tematizace venkova, vzpomínky na prarodiče apod.); určitá expresivnost jazyková, experiment s tvarem básně a jejím zatížením složitými symboly, křesťanskou mystikou a aluzemi, typické pro básníkovy první dvě sbírky, ustupují do pozadí; je více akcentováno využití autobiografických prvků (např. autorovo otcovství). Sbírka je nevelká rozsahem, ale podobně jako Přechodná bydliště pečlivě kompozičně propracována: má tři části (Konec sezóny, Vlny a Smích ze snu), přičemž básně zařazené do jednotlivých oddílů jsou si tematicky i tvarově blízké.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Teď noci (BB 1995); Hodina Hora (BB 1998); Přechodná bydliště (BB 2004); Smích ze snu (BB 2012).
Příspěvky ve sbornících a antologiích:  Cestou (2003); Co si myslí andělíček (2004); Antologie nové české literatury 1995–2004 (2004); S tebou sám (2005); Antologie české poezie II. díl (1986–2006) (2007); Po městě, jež je mi souzeno (2007).
Články publikované časopisecky (výběr): S nohama v blátě a hlavou ve hvězdách, Kontexty 2011, č. 2; Za Mojmírem Trávníčkem, Kontexty 2011, č. 5; Pěší básník ve výslužbě, Týdeník Rozhlas 2012, č. 38;  Nakladatelství Host – zavedená značka pro všechny čtenáře, Duha 2012, č. 1/2; Za dvě stovky? Nebo zadarmo!, Host 2013, č. 3.

LITERATURA

Studie a články: M. Putna: Martin Josef Stöhr aneb Naivitu, ale jak, Souvislosti 1995, č. 4, též in M. Putna: My poslední křesťané: Hněvivé eseje a vlídné kritiky (1999); Š. Nosek: Těch osmnáct současných českých autorů…, Souvislosti 1996, č. 2/3; L. Machala: Nad Průvodcem po nových jménech české poezie a prózy 1990–5, Aluze 1996/1997, č. 2; P. Cekota: Samota chycená tmou, Host 1997, č. 5; M. Balaštík: Martin Josef Stöhr: Teď noci, in Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada literárněvědná 1998, č. 1; J. Trávníček: Výstup na druhohory, Host 1999, č. 8; R. Václavík: Slovo o přírodní lyrice, Psí víno 2001, č. 19; J. Kovanda: Poezie 1989–2000, Psí víno 2001, č. 17; R. Kopáč: Kouř jak med, in R. Kopáč: Pomalá slunce hlasů: K nové české literatuře. Od Balabána ke Zgublačenkovi (2005); K. Piorecký: Mladá spirituální poezie devadesátých let, ČL 2008, č. 1; J. Zizler: Martin J. Stöhr: Hodina Hora, in P. Hruška – L. Machala – L. Vodička – J. Zizler (et al.): V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích (2008); P. Motýl: Kam se poděli všichni ti úžasní mladí muži?, Kontexty 2011, č. 1.
Recenze: Teď noci: M. Putna, Souvislosti 1995, č. 4; P. Cekota, Tvar 1996, č. 3; I. Slavík, Český týdeník 1996, č. 113; J. Trávníček, LidN 11. 5. 1996; M. Trávníček, Proglas 1996, č. 1/2; M. Exner, Host 1996, č. 5; I. Harák, LitN 1996, č. 38; F. Všetička, Alternativa Nova 1996, č. 1; P. Cekota, Scriptum 1996, č. 20; P. Čermáček, Sedmá generace 2001, č. 9 * Hodina Hora: V. Stanzel, Host 1998, č. 8; P. Kotrla, Tvar 1998, č. 16; M. Mlčoch, Hanácké noviny Den 3. 7. 1998; D. Dobiáš, LidN 27. 8. 1998; J. Suk, NK 1998, č. 34; R. Burián, Rt 6. 10. 1998; P. Hanuška – P. Kotrla – I. Málková – J. Chrobák, Tvar 1998, č. 10; J. Kovanda, Psí víno 1998, č. 7; Z. Mitáček, Jihovýchodní pošta 1998, č. 3/4; M. Vajchr, KPRR 1999, č. 13; Z. Mitáček, Jihovýchodní pošta 1999, č. 1; F. Všetička, LitN 27. 1. 1999; I. Harák, LitN 30. 6. 1999; P. Motýl, LitN 3. 11. 1999; P. Čermáček, Sedmá generace 2001, č. 9 * Přechodná bydliště: -RAK-, Právo 22. 1. 2004; L. Soldán, Kam v Brně 2004, č. 4; R. Kopáč, Psí víno 2004, č. 28; R. Kopáč, Babylon 2004, č. 7; J. Trávníček, Host 2004, č. 4; J. Zizler, LitN 7. 6. 2004; J. Štolba, Weles 2004, č. 19; M. Exner – M. Jareš – K. Piorecký, Tvar 2004, č. 6; J. Wiendl, Dokořán 2005, č. 33; I. Harák, Pandora 2006, č. 13 * Smích ze snu: -?-, LitN 6. 12. 2012; M. Děžinský, H_aluze 2012/2013, č. 22/23; J. Chuchma, MFD 8. 12. 2012; J. Trávníček, Host 2013, č. 1, dostupné z: http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/ohlasy/smich-ze-snu/rosny-bod-aneb-stohrova-ctvrta; M. Alexa, www.literarni.cz 15. 2. 2013, dostupné z: http://www.literarni.cz/rubriky/recenze/poezie/martin-stohr-smich-ze-snu_9566.html; V. Psavomorecká, A2 2013, č. 6; J. Štolba, Respekt 2013, č. 20, dostupné z: http://respekt.ihned.cz/c1-59858950-brnensky-pierot; J. Chrobák, Tvar 2013, č. 6; J. Suk, Weles 2013, č. 54, dostupné z: http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/ohlasy/smich-ze-snu/opravna-dusi-nezavira.
Rozhovory: O. Horák, Tvar 2001, č. 15; P. Motýl, Kontexty 2001, č. 1.

UKÁZKY Z OHLASŮ

S velkým citem dbá [ve sbírce Teď noci, doplnil js] Stöhr na rytmické uspořádání – pozvolnou intonaci, hláskovou instrumentaci a především na rým, který se objevuje zpravidla v přerývaném rozložení, často i v podobě rýmového echa. Rytmická organizace má ovšem své místo teprve v sémantické vrstvě této poezie a zde již ona nevzrušivost není převládající. Úspornost výrazu a absence první osoby směřuje k vyjádření skutečnosti nadané metafyzickým rozměrem. V převážně dvou až třístrofých básních nerozptyluje básník intenzivní vjem do přediva obrazů či asociací, ale dává mu pevný tvar a lyricky čistou podobu. Přítomnost křesťanských motivů vzdáleně odkazuje k Reynkovi. Andělé, ptáci, jeřabiny, hrozny, krajina v citlivých metaforách, občasné personifikaci i v neobvyklých lexikálních ozvláštněních, to vše se prolíná s biblickými motivy a vyúsťuje v mladé poezii až v unikátní pokoře a touze po smíření. Hodina loučení je posunuta více k subjektivnímu vidění a vyjádření osobité zkušenosti. Je tu nostalgie dětství, ale i výraz, který svou konstrukcí nezakrývá příbuznost s Karlem Krylem v oproštěné syntagmatické přesnosti verše se sémantickým důrazem na substantivu (báseň Se smrtí jde půlnoc).
P. Cekota: Nová poezie, Tvar 1996, č. 3, s. 22.

Stöhrovy nerozsáhlé básně […] přinášejí vytříbeně komponovaný, vyrovnaný a intonačně melodický celek. Cizelování formy příznačným způsobem určuje autorovu poetiku. Rafinovaně a promyšleně využívá Stöhr možností a funkcí rýmových kombinací – předkládá všechny druhy rýmu, sdružený, střídavý, obkročný a postupný, často však navozuje pocit zklamaného očekávání, kdy rým ruší či užije pouze asonanci. Zároveň ale každá báseň (s výjimkou básně poslední) obsahuje alespoň jeden rým, většinou rým přerývaný či gramatický. […] Složitost a skrytost ale neztvárňuje samotná Stöhrova faktura, ta k ní spíše jen odkazuje – i jako název básně zpravidla  slouží výraz, který je dále v básni buď přímo obsažen, nebo shrnuje její téma; autor tak nezmnožuje významový plán básně, ale akcentuje sevřenost a jednolitost tvaru. Přestože je u Stöhra centrálním lyrickým postojem sugerování atmosféry a subtilních pocitů s řadou odstínů a rozptýleností nálad, používá povýtce spíše než evokaci přímý odkaz či klíčové slovo vybavující ustálené představy a spojení […]. Řada autorových obrazů může působit sama o sobě omšele a konvenčně („desátek lásky“, „zrníčko slova“, „kříž okna“, „červotoč hříchu“ […] atd.), proto i část kritiky (Martin C. Putna, Marek Vajchr) poukazovala na problematičnost Stöhrovy autorské metody v úskalí odvozenosti, pozlátkového efektu a vyprázdněné symboliky. Pro interpretační účely lze ze Stöhrových básní jen obtížně vypreparovat jednotlivé metafory či verše, neboť autor klade důraz na uspořádání a básnické gesto celku s jeho hodnocením v plnosti, uzavřenosti a dovršenosti vytěženého námětu – významová různorodost a mnohoznačnost ustupuje co nejpřesnější modulaci motivu, postižení okamžiku, kdy se dojem mění ve slova.
J. Zizler: Martin J. Stöhr: Hodina Hora, in P. Hruška – L. Machala – L. Vodička – J. Zizler (et al.): V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích (2008), s. 236.

Největší sílu této sbírky lze vidět v tom, že je umná a že si umí hrát, ale také že se v ní nachází nějaká výpověď a „vyznání víry“. Výpověď člověka, otce dvou synů, poutníka na své pozemské cestě. A zároveň výpověď někoho, kdo ví, že se nelze spoléhat jen sám na sebe. I ty obrazy, které básník načrtává s takovou lehkostí a bravurou, jako by úplně nepatřily jen jemu či nám. Kdesi v nich už je přítomen horizont, za který nevidíme, cosi tušeného. Jsou to stejně tak smyslově určité prostory jako šifry.
J. Trávníček: Rosný bod aneb Stöhrova čtvrtá, Host 2013, č. 1, s. 74, dostupné z: http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/ohlasy/smich-ze-snu/rosny-bod-aneb-stohrova-ctvrta.

Jednačtyřicet básní, jež autor rozdělil na tři oddíly (na Konec sezóny, skladbu Vlny a Smích ze snu), zaráží svou čtenářskou nepoddajností, Stöhra bychom na rozdíl od starších knih mohli bez váhání řadit k autorům, kteří si přičichli k surrealismu; obraz se láme v obraz neuvěřitelnými způsoby; autorovo psaní se za dlouhých osm let úžasně proměnilo. Martin Stöhr je dnes záhadnější, podivuhodnější než dřív – ale i plnější, zajímavější.
M. Alexa: Martin Stöhr: Smích ze snu, 15. 2. 2013, dostupné z: http://www.literarni.cz/rubriky/recenze/poezie/martin-stohr-smich-ze-snu_9566.html www.literarni.cz.

Je toho ještě hodně, čím Stöhrova lyrika oslovuje i odzbrojuje, i obrazy literárního prostředí, ať už brněnského nebo zlínského, nejsou jen naučnou udičkou pro ty, kteří vědí, ale i z nich se skládá důkladně tu zpytovaný lidský život. S tím souvisí poslední a podle mého též rozhodující hodnota celé knížky. Má totiž větší ambice než jen obsáhnout jeden život v jeho půli, v bodě čtyřicátnického zlomu. Ať chce nebo ne (a soudě podle první básně, spíš chce), je zároveň dobrou osobní zprávou i jejím překročením, ve Smíchu ze snu se totiž koncentruje, se stejnou intenzitou, s jakou to očekáváme spíše u próz, generační pocit. To rozložení mezi ještě ne úplně zapomenutelnými nadějemi, sny a vizemi: propadlišti vystřízlivění všeho druhu a také už – častěji než je milé – zavěšeními ve své smrti; je údivem, hrůzou, ale i radostí celé té generace, co vešla do svobody mladá. A Stöhr jí zazpíval hymnus, stejně jako vyryl erb, za nímž je sice občas mdlo, ale v jeho intencích lze ještě přece nějak žít. Nikdo, kdo bude chtít vybásnit svůj svět a životní pocit podobného generačního zaměření, nebude moci tuto knihu obejít; a proč by to taky dělal, je skutečně plnou událostí, kterou se připomíná generace, jež v devadesátých letech minulého století tolik slibovala, a teď začíná konečně i sliby naplňovat: „mladý jsem vešel do svobody / a dnes mám pocit / hřbitova / před okny smutných duší / má vlast je bledá / plastová / bez konce vrků plků mlků / šoulání nicoty / www svět / jsem básnil a dobásnil / jsem v síti / jsem dead.“
J. Chrobák: „Bez ostří nic není“, Tvar 2013, č. 6, s. 20.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Rozhlasová recenze M. Marešové
Ukázka ze sbírky Smích ze snu
Literární internetový časopis Texty

Částečně převzato ze Slovníku české literatury po roce 1945. (Autor hesla: Karel Piorecký (2008); aktualizace hesla a bibliografie: 5. 2. 2009) a databáze Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Autor hesla: Jiří Severa (2013)
Aktualizace hesla: 22. 6. 2014 (js)
Aktualizace bibliografie: 22. 6. 2014 (js)