* 27. 9. 1944, Prostějov

Do svých šesti let žila s rodiči v obci Stínava (okr. Prostějov), později se rodina přestěhovala do Olomouce. V roce 1961 maturovala na tamním Slovanském gymnáziu. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého vystudovala obory matematika a chemie. Rigorózní zkoušku v oboru matematika úspěšně složila v roce 1976 a získala titul RNDr. Více, než deset let učila na střední škole v Karviné, zde také poznala svého budoucího manžela, házenkáře Františka Brůnu. Od roku 1985 učila na gymnáziu Na Vlčinci v Olomouci a také na místním středním odborném učilišti farmaceutickém. Publikovala v odborných časopisech. Její články však nalezneme také ve společenských periodikách jako je Xantypa nebo Betty – zde jí vyšly také básně. Více než třicet let působila v Jednotě českých matematiků a fyziků. V oblasti umění se veřejnosti poprvé představila v roce 1993. Píše poezii, její obrazy byly zařazeny do knihy vydané společností pro optiku Spojených států amerických. Soustředí se na výtvarné zobrazení jevů z kvantové fyziky, pohyb světla a energií. Častým motivem jsou též stromy, kterým Jitka Brůnová Lachmann přisuzuje status živých bytostí.

Poezie Jitky Brůnové Lachmann vyšla dosud ve třech samostatných sbírkách. Rovněž je svými texty zastoupena v antologii olomouckých výtvarníků a básníků Verše z [(22)2 + 22] ateliérů. Její lyrika se tematicky zabývá vyššími, až metafyzickými aspekty bytí, jevy, které se pohybují mimo sféry běžného vnímání – na stejnou úroveň se světleným vlněním se tak dostává například i láska a lidská existence. Vědecká erudice autorky se projevuje v užívání exaktních vědeckých pojmů. Věda zde dává systém, vytváří pevné obrysy amorfnímu universu: „Postoupit do vyššího patra / Představa se mění v hodnotu / Tajemství života je v přírodních zákonech / V našich rukou je vše / dosáhnout nejvyšších horizontů / Kód osudu / V dolinách je možno se ztratit / Za branami velkého dobrodružství / svítí štěstí / jen z vína pramení náhlá přátelství / nevíme vlastně nic / a bolesti umíme zapomínat” (Brána – Fournierova tranformace, in B. Kolář. Verše z [(22)2 + 22] ateliérů, s. 7). Jitka Brůnová Lachmann rovněž se scenáristou a spisovatelem Milanem Švihálkem sepsala autobiografii Tiché ozvěny světla, v níž chronologicky zprostředkovává vzpomínky na dětství, studium i profesní život, včetně setkání s významnými vědeckými osobnostmi. Knihu doprovází množství fotografií, autorčina výtvarná díla a ukázky její poezie.

BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Kometa HUATAKE (BB 1990); Na Vánoce – bílé noce (BB 1992); Stromy a voda (BB 1993); Tiché ozvěny světla (s M. Švihálkem, P 2007).
Účast ve sbornících a antologiích: Verše z [(22)2 + 22] ateliérů (2010, ed. B. Kolář).
Odborná literatura a články: Aplikovaná matematika (1987).

LITERATURA
Články: J. Sulovský: Tiché ozvěny světla, in Týdeník rozhlas 2014, č. 26.
Rozhovory: H. Veličková: Všudypřítomné světlo aneb o vědě, umění a životě, Krok 2011, č. 2.

UKÁZKA Z OHLASŮ:

Rok 2015 byl vyhlášen Rokem světla. Co to znamená pro vědkyni a umělkyni Jitku Brůnovou? „Svět, ve kterém žijeme, je vesmír jedenáctirozměrného hyperprostoru, černých děr a bran k multivesmíru. Lidé do vesmíru hleděli po tisíce generací. My však máme tu čest patřit k první generaci, která může tvrdit, že má solidní a racionální a ucelený popis vzniku a vývoje vesmíru. Jde o důsledek nenasytné zvídavosti, neobyčejné představivosti, pronikavých pozorování a neúprosné logiky. Snažíme se budovat mosty mezi vědou a uměním,“ říká. A taková je, nebo se alespoň snaží být poezie Jitky Brůnové.

J. Sulovský: Tiché ozvěny světla, in Týdeník rozhlas, 2014, č. 26, s. 9

Související odkaz:
Portrét Jitky Lachman Brůnové v pořadu České televize Kultura.cz.

Autor hesla: Jiří Vladimír Matýsek (2016)