* 1984, Přerov

Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (absolvovala v roce 2006). Poté se přestěhovala do Prahy, kde pracovala v diagnostickém zařízení pro děti-cizince. Je držitelkou několika literárních cen (např. Literární cena rektora Univerzity Palackého, či Literární ceny Vladimíra Vokolka – obě ceny dokonce dvakrát, v letech 2006 a 2007, resp. 2007 a 2008). Se svými slam poetry vystoupeními zaujala např. na festivalu Colours of Ostrava nebo na Noci básníků pořádané v olomoucké hospodě U muzea, tzv. Ponorce. Osobitý přednes je základem i jejích hudebních aktivit – v roce 2008 s kytaristou Rudolfem Kalašem založila skupinu Poetická společnost Janele z Liků. V proměnlivé sestavě natočili alba S mrtvými věcmi živé divadlo (2010) a Ze starých mýdel (2012), která vyšla společně pod názvem druhého z nich v roce 2013. Umístili se také mezi pěti finalisty v hudební soutěži Malá alternativa 2010 pořádané občanským sdružením Unijazz.

Básně Janele z Liků vycházely nejprve časopisecky (Tvar, Psí víno, H_aluze, Dno) či v almanaších knihoven. Její básnickou prvotinu Ze starých mýdel vydal v roce 2011 jako svou neprodejnou přílohu časopis H_aluze. Poezie Janele z Liků je zahalená temnotou. Její vzpomínky na dětství i pohledy na aktuální život jsou vylíčeny s přímou realističností. Život nelyrizuje, nepoetizuje, metafora se nestává eufemismem – spíše naopak. Často drsný básnický obraz poodkrývá jiné významy za všední realitou. V básních ve sbírce Ze starých mýdel nalezneme třeba útržky běžného života či všedních dialogů:

„Dva kluci v průchodu / navzájem se fackujou / ruce zčmárané prupiskou / s fleky ubývání / ze žvýkaček od Somů“ (Ze starých mýdel, s. 12). Ale také reflexe vlastního života včetně sebeoslovení autorky „že nemusíš vůbec nic / tleskej si s hranou postele / / když jsi tak sama / / křísíš život svítiplynem / jak pomatení v kostele / Janele!“ (Ze starých mýdel, s. 34) i zobrazení jejího vztahu s matkou. Všepro- stupující temnotu a bezútěšnost sbírky Janele z Liků alespoň částečně nabourává hravě v hanáckém dialektu napsaná báseň Národopisné štuk z mého kraja či závěrečná dadaistická hříčka Déden Anne napsaná pomocí nesmyslných, zvukomalebných slov. Jazyk Janele z Liků je specifický častým užíváním hovorových výrazů a neologismů (např. úcurka, jazyr, kdák), případně specifických krajových výrazů.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Ze starých mýdel (BB 2011).
Účast v antologiích: Nejlepší české básně 2010 (2010, ed. J. Řehák); Nad střechami světlo: Česko-německá antologie poezie a krátké prózy (2014, ed. K. Hůrková); 0 (2014, ed. J. Škop).
Články a studie: (ank). Konfrontace, in Tvar 2013, č. 9; O Haně Fouskové, in Analogon 2015, č. 77.

LITERATURA

Články a studie: M. Jareš: Ceny Vladimíra Vokolka 2006, in A2 2006, č. 44 (jako J. Hradilová); T. Suk: Kdybyste pane Vokolko věděl!, in H_aluze 2007, č. 2 (jako J. Hradilová); J. Řehák: O básnících a poezii v roce 2010, in Nejlepší české básně 2010, 2010; S. Antošová: Vrkoč a stará mýdla, in Tvar 2011, č. 10; T. Čada: Děčínský Zarafest – Ženy a punk, H_aluze 2011, č. 17; S. Martínková-Racková: Být básnířkou, in A2 2012, č. 12, též [online] dostupné zde; T. Čada: Ohlédnutí za třemi pořady Světa knihy aneb má to smysl tahle poezie, H_aluze 2013, č. 24; P. Hruška: Hospodářské noviny, příl. Víkend 3. 1. 2014; K. Hůrková: Předmluva, in Nad střechami světlo: Česko-německá antologie poezie a krátké prózy (2014, ed. K. Hůrková).
Recenze: Ze starých mýdel: V. Reisinger, Tvar 2011, č. 13; (-sk-, -jg-, -jp-, -iš-), Kulturní noviny 18. 7. 2011; D. Melichar, Lógr 2011, č. 4; P. Čermáček, Weles 2012, č. 50.
Rozhovory: K. Nechvílová, [online] Literárky.cz dostupné zde; H. Cakóová, [online] Topzine dostupné zde.
Medailony a p.: B. a., Tvar 2008, č. 13; B. a., H_aluze 2010, č. 10; B. a., Psí víno 2010, č. 51; A. Prajzentová, in Janele z Liků: Ze starých mýdel (2011, text na obálce); O. Stehlíková, Právo, příl. Salon 7. 1. 2016; B. a., Lžička v šuplíku 2012, č. 2.

UKÁZKY Z OHLASŮ:

Posledním přírůstkem do rodiny Edice H_aluze je prvotina přerovsko-pražské básnířky Janele z Liků Ze starých mýdel. Sbírka básní provoněných a prozářených krajinou, chlebem, medem a mlékem. I přes mnohdy drsný, nesmlouvavý jazyk můžeme verše číst jako melancholické zpovědi dívky, verše, ze kterých zní zároveň radost i smutek, smích i pláč. A slečna Janele je rozkročena nad propastí mezi nimi a ne- troufá si rozhodnout se, protože by tak musela lhát nejen čtenáři, ale hlavně sobě. Stránku za stránkou se však zdá, že ztrácí dech a její řvoucí šepot se proměňuje v prášení, v duchaprosté tlachání; kdy se oddává i klišovitým nonsensům typu skok věže z výšky člověka. Přesto její básně nepřestávají hladit a někdy i lehce mrazit. […] Je dobré vědět, že výjimky skutečně existují.

D. Melichar: Ze současné české poezie, in Lógr 2011, č. 4, s. 8.

Verše, často prokládány citacemi promluv, se vrství dosti neohrabaně a občas se ze stavby básně vydrolují […] – působí to neústrojně, ale v prvotině je to vlastně dobré znamení, že autorka nestaví na samolibém make-upu, ale je schopna ve svých textech důkladně kutat – zkrátka, že následná práce s inspirací-nápady-textem jí není cizí. Stane se, že tu z básně zbude jen hromádka tupých i řezavých střepů, ale podstatné je, že se tu verše nevyfukují z mýdlových bublin, ale řežou se střepem do krovů vědomí a palicí se vytloukají z balvanů vzpomínek.

V. Reisinger: Já si ruce nemyji, in Tvar 2011, č. 13, s. 22.

Útlá sbírka Ze starých mýdel Janele z Liků (nar. 1984), vydaná v edici H_aluze (2011), patří k nejlepším debutům, které jsem v posledních letech četl. Tradiční se mísí s novým, realita se snem, vesnické s městským. Syrovost je syrová, jak jen být může, melancholie žensky jemná… Snad v tom hraje roli i autorčino povolání – pracuje v diagnostickém zařízení pro děti – cizince. Básně Janele z Liků se zdají být snadné, protože jejich obrazy jsou čitelné a nadmíru působivé. Jenže jejich působivost není náhodná, je odrazem mimořádné autorčiny citlivosti pro obrazy s obecnější platností, které k nám promlouvají skrze situace přesně a důvěrně evokující naše vlastní strachy, bolesti či úzkosti.

P. Čermáček: Jak za vichřice držíme si šaty, in Weles 2012, č. 50, s. 186.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Sbírka Ze starých mýdel online.
Profil skupiny Poetická společnost Janele z Liků.

Autor hesla: Jiří Vladimír Matýsek (2016)