Bohuslav MATYÁŠ

* 30. 11. 1942, Trnava (Slovensko)

100316 besedaknihovnauh4 - KopieStředoškolská studia strávil na Jedenáctileté střední škole v Českém Těšíně, kde složil v roce 1960 maturitu. Poté nastoupil na FF UP ke studiu češtiny, hudební vědy a výchovy. Studium v roce 1964 přerušil a pracoval v archivu, jako kulisák, redaktor v Československém rozhlase a hlasatel. Posléze pokračoval ve studiu na PdF UP v oboru čeština – dějepis. Povinnou praxi vykonal jako metodik pro vzdělávání dospělých v okresním domě osvěty. Promoval v roce 1969 po obhajobě diplomové práce s názvem Bedřich Václavek a olomoucká činohra ve třicátých letech.

Z vyučujících si Matyáš nejvíce připomíná osobnosti bohemistů Jiřího Skaličky, svého pozdějšího blízkého přítele, a Jiřího Stýskala, s nímž zůstává v úzkém kontaktu. Oba při svém působení na FF UP významně podporovali tehdejší studentské aktivity. (B. Matyáš: Jo, tak na léta šedesátá se mě ptáte?, in Zpráva o Ikarově letu 1998, s. 81–82.) Celoživotního přítele našel i v Arnoštu Skoupém z katedry historie.

V době studií se Matyáš účastnil vzniku a organizoval činnost studentského divadélka Zápalka kabaret, které za nedlouhou dobu své existence v letech 1963–1964 inscenovalo poezii J. Jevtušenka a A. Vozněsenského Čistý oheň (premiéra v dubnu 1963) a kabaretní montáž Aneb cirkus Zelená Husa (premiéra v říjnu 1963). Představení (obě v režii divadelníka Jiřího Flíčka) osobitě koncipovaná z literárního, divadelního, výtvarného a hudebního vyjádření postojů mladé generace se setkala s výrazným ohlasem a dočkala se velkého počtu repríz, nejčastěji v Olomouci, ale také v Prostějově (zvláštní uznání poroty Wolkrova Prostějova 1963), v Ostravě, Opavě, v Brně i jinde. „Na pozvání Václava Havla, tehdejšího dramaturga Divadla Na zábradlí, se Zápalka kabaret, divadélko UP, oběma svými inscenacemi představilo v Praze (únor 64) a později (květen 64) se úspěšně zúčastnilo na téže scéně přehlídky malých divadel.“ (B. Matyáš: Jo, tak na léta šedesátá se mě ptáte?, in Zpráva o Ikarově letu 1998, s. 82.)

Matyáš se podílel i na tvorbě univerzitního časopisu FLP revue, který Tatjana Lazorčáková označuje za jednu z nejvýznamnějších studentských aktivit šedesátých let na UP. (T. Lazorčáková: Čas malých divadel 1996, s. 114.) Vysokoškolský měsíčník politicko-kulturního zaměření, orientující se na potřeby studentů, ale kriticky reflektující také události širšího kontextu, se zřetelnou jazykovou a stylistickou úrovní vycházel v letech 1964–1965.

Po ukončení studií působil Matyáš opět v olomoucké pobočce ostravské stanice Československého rozhlasu jako externí autor-publicista a spíkr a byl také redaktorem a hlasatelem tzv. okresního vysílání rozhlasu po drátě. Současně redigoval kulturní rubriku okresních novin Stráž lidu, v nichž během pražského jara patřil k progresivní části redakčního kolektivu. Publikoval rovněž v dalších denících a periodikách (Ostravský večerník, Moravskoslezský týden, Flora magazín, Kdy kde co v Olomouci, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Nová svoboda ad., spolupracoval též s Československou tiskovou kanceláří). V srpnu roku 1968 se důrazně postavil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Se skupinkou spolupracovníků z rozhlasu po vykázání z prostorů studia nadále vysílali z různých improvizovaných pracovišť až do 28. srpna.

Za normalizace mu coby údajnému exponentu pravicového oportunismu byla činnost v rozhlase i v novinách zakázána a byl vyloučen ze Svazu československých novinářů. Nedlouho psal ještě pro rozhlas, noviny a časopisy pod jmény svých přátel. Následně pracoval v různých dělnických profesích, v panelárně Pozemních staveb Olomouc–Bělidla jako mazač na peci v expanditce a jako jeřábník, poté jako skladník ve Strojní a traktorové stanici v Otrokovicích, kde se stal později revizním technikem zdvihacích zařízení a tlakových nádob (1980). V této profesi působil až do roku 2010.

V roce 1990 byl rehabilitován a jako volnému novináři mu bylo vráceno členství v Syndikátu novinářů ČR. V roce 1994 se na čas jako externista uplatnil v AZ rádiu Zlín a krátce jako šéfredaktor zlínských okresních novin. V letech 2004–2006 psal fejetony pro revue ZVUK, v letech 2005–2006 pro deník Zlínské noviny a v roce 2010 pro Mladou frontu Dnes. Dále publikuje především v kulturní revui Zlínského kraje ZVUK, kde je i členem redakční rady, a spolupracuje s literární redakcí Českého rozhlasu Olomouc. Od roku 2006 je členem Obce spisovatelů.

Matyáš se při své práci novinářské a rozhlasové věnuje s oblibou interview se známými osobnostmi; souborně vyšly ve dvou knihách pod tituly Rád jsem vás poznal (2003) a Rád jsem vás poznal 2 (2010). První soubor obsahuje čtrnáct rozhovorů, které vznikaly v rozmezí let 1992–2003 a byly uveřejněny v časopise ZVUK, některé odvysílalo i AZ rádio. S většinou tázaných se autor dobře zná, většina z nich je nějakým způsobem svázána se Zlínským krajem – viz B. Horníčkovou, V. Grycovou, A. Přidala, J. Stivína, J. Štreita, V. Komárka, J. Pavlicu, B. Kurase, J. A. Pitínského, Z. Lapčíkovou, L. Juráska, F. Řeháka, I. Theimera a L. Tokoše. Obdobně je koncipována také druhá kniha, která přináší třináct rozhovorů. Matyáš v nich přibližuje osobnosti M. Tognera, A. Skoumala, L. Smiřického, P. Dostála, M. Hrbáče, J. Rokyty, R. Jaroňka, P. Taussiga, F. Okénky, D. Maliny, M. M. Evena, J. Rohela a H. Maciuchové.

Vedle knih s rozhovory vydal Matyáš dvě knížky fejetonů, které psal původně pro tisk a rozhlas. V Matyášově podání se jedná o útvary, kde kreativní práce s jazykem, sémantikou slov i jejich zvukomalebností výrazně zvyšuje estetickou míru dotyčných výpovědí. První knižní soubor fejetonů nese název Nalejme si čistého vína! a obsahuje dvacet pět fejetonů (a jeden nerealizovaný scénář), které Bohuslav Matyáš připravoval pro nedělní vysílání AZ rádia Zlín v roce 1994 a které byly následně publikovány v denním tisku, především ve Zlínských novinách. Druhá knížka nese název Kýho víra!. Již název naznačuje, že se zde autor znovu představuje jako zkušený žonglér s českým jazykem. Obsahuje třiceti jedna fejetonů publikovaných v tisku během let 2004–2010. Osm fejetonů vzniklo pro rubriku s názvem Pazvuk v kulturní revui Zlínského kraje ZVUK v letech 2004–2006. Osmnáct fejetonů bylo uveřejněno v letech 2005–2006 v sobotních vydáních Zlínských novin a pět v Mladé frontě Dnes v roce 2010. Fejetony se vyznačují výraznou prací s jazykem. Matyáš ohledává významy slov, jejich zvukovou stránku i grafickou podobu. Přes patrné aktuální reakce na soudobé události si díky tomuto ozvláštnění zachovávají Matyášovy texty nadčasový charakter. Ten rovněž koresponduje se sváteční poklidnou atmosférou nedělního odpočinku, pro který byly povětšinou psány. Oba soubory fejetonů, stejně jako knihy rozhovorů, se setkaly s kladným kritickým ohlasem.

BIBLIOGRAFIE

Fejetony: Nalejme si čistého vína! (FF 1995); Kýho víra! (FF 2010).
Knižní rozhovory: Rád jsem vás poznal (2003); Rád jsem vás poznal 2 (2010); Rád jsem Vás poznal 3 (2016).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Kterak rozžati Zápalku aneb Dílčí zkouška paměti příslušníka jedné ze studentských „avantgard“, in J. Stýskal (ed.) strojopisný Sborník k padesátinám PhDr. Jiřího Skaličky, CSc. (1972); Dopis profesoru Stachovcovi (a dvě meditace pro sebe sama), in F. Stachovec (ed.), Almanach k 70. výročí založení gymnázia v Českém Těšíně 1921–1991; Milý příteli Davide Hrbku, …, in P. Šimčíková (ed.) Scriptum – revue Univerzity Palackého v Olomouci 1992; Jo, tak na léta šedesátá se mě ptáte?, in Oznámení o Ikarově letu 1998; Se štemplem i bez štemplu, in M. Sígl (ed.) Almanach českých novinářů: 1989–2008.

LITERATURA

Studie a články: T. Lazorčáková: Zápalka a FLP revue přídavkem, in Čas malých divadel (1996).
Recenze: Nalejme si čistého vína!: T. Lazorčáková, Hanácké noviny 5. 3. 1996 * Kýho víra!: T. Ježek, ZVUK Zlínského kraje jaro/léto 2011 * Rád jsem vás poznal: A. Bajaja, ZVUK jaro 2004; A. Štěrbová, Aluze 2004, č. 1 a MFD 31. 3. 2004 * Rád jsem vás poznal 2: P. Odehnal, ZVUK jaro/léto 2010; F. Všetička, Krok 2011, č. 4.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Olomoučtí milovníci kultury měli už v září loňského roku příležitost setkat se s některými interviewovanými osobnostmi ve Vědecké knihovně. Bohuslav Matyáš byl onoho večera tím, kdo vládl slovem, Richard Pogoda byl tím, kdo obstaral hudbu – skladbu složenou speciálně pro Bohuslava Matyáše. Ostatně kniha Rád jsem vás poznal 2 obsahuje rozhovory s osobnostmi, z nichž mnohé jsou spjaty s Olomoucí – patří k nim mimo jiné Hana Maciuchová, Milan Togner nebo Pavel Taussig. Největší význam Matyášova souboru však spočívá v tom, že čtenáře obeznamuje s mimometropolitní kulturou a vědou, což má nesmírný dosah a význam, neboť metropolitní média propagují a hlásají sama sebe.
F. Všetička: Bohuslav Matyáš zpovídá, Krok 2011, č. 4, s. 47.

Ve světě filmové a literární kultury se má za to, že dvojka bývá slabší. V případě těchto rozhovorů, které vznikaly v letech 2003–2009, to tak být nemůže. Matyáš v knížce představuje třináct výrazných tvůrčích osobností, třináct silných životních příběhů, které v řadě momentů působivě reflektují společenskou a kulturní atmosféru u nás, ponejvíce druhé poloviny 20. století. Po přečtení rozhovorů s těmito osobnostmi si čtenář, nepochybuji o tom, v duchu opakuje: rád jsem vás poznal, rád bych vás poznal osobně. Tady prostě nejde říct, že jsou to příběhy slabší než těch předcházejících čtrnáct.
P. Odehnal: Rád jsem vás poznal, ZVUK 2010, jaro/léto, s. 59.

Psaní i myšlení Bohuslava Matyáše je však z jiného soudku. Preferuje místo tolik „moderního“ beaujolais vína stará, vyzrálá a vždy s bohatými přívlastky. Při hledání zkratky k vyjádření jeho osobnosti napadá mě výraz starý bard, se všemi noblesními a veskrze pozitivními asociacemi, které k sobě tento výraz váže. Fejetony z tohoto sklípku obsahují tolik prapůvodních živin – laskavý humor i ostré popíchnutí, moudrost podivující se nad povýšením banality.
T. Ježek: Kýho víra!, ZVUK Zlínského kraje jaro/léto 2011, s. 112.

Od prvních řádků jde o setkání s autorem, který ovládá jazyk a styl, je nadán pohotovým postřehem, smyslem pro detail a citem pro dramatickou pointu. A co víc – s autorem, kterého baví pohrávat si se slovy, skládat je lehce, v přirozeně plynoucím dialogu s adresátem. Mozaika postřehů ze života je ozvláštněna chytrým humorem, jemnou ironií, pobaveným nadhledem i moudře a nenásilně nabízenými souvislostmi.
T. Lazorčáková: Čtení sváteční a pohodové, Hanácké noviny 5. 3. 1996, s. 5.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Životopis B. Matyáše na stránkách Píseček.cz
Recenze souboru fejetonů Kýho víra! na zlin.cz
B. Matyáš představuje knihu Rád jsem Vás poznal v pořadu Mozaika ČR3 (Vltava)
Článek o vydání knihy rozhovorů Rád jsem Vás poznal 2 ve Zlínském deníku
Recenze knihy Rád jsem Vás poznal 2 v kulturní revue Krok, s. 47–48.

Autorka hesla: Petra Kožušníková (2012)
Aktualizace hesla: 21. 6. 2014 (pk)
Aktualizace bibliografie: 21. 6. 2014 (pk)