Benjamin KURAS (vl. jm. Miloslav KURAŠ)

* 4. 4. 1944, Zlín

kuras-1999 001 - Kopie

zdroj: Archiv UP

Od roku 1947 žil s rodinou v Olomouci, kde i vychodil střední školu. Na FF UP vystudoval anglistiku; studium musel na jeden rok přerušit (hrozil mu dokonce vyhazov kvůli údajnému zneuctění památníku Rudé armády) a pracoval jako recepční v hotelu. Již během studií přispíval povídkami a překlady ze současné americké literatury do studentského časopisu a psal také pro Severomoravský rozhlas. V roce 1967 byl s Ivanem Theimerem spoluorganizátorem olomouckého studentského Majálesu (více viz P. Urbášek: „Sweet sixties“ na olomoucké univerzitě, Žurnál UP 16. 2. 2007, s. 6). V roce 1968  se podílel na anglickém vysílání Československého rozhlasu. Na podzim téhož roku Kuras odešel do Londýna, kde zpočátku pracoval jako umývač nádobí, pomocník v knihkupectví, manažer divadla Young Vic a po půl roce začal působit jako stálý spolupracovník a redaktor v rozhlasové redakci BBC. V roce 1974 konvertoval k židovství a změnil si jméno na Benjamin Kuras; britské občanství získal v roce 1975. Kuras je vedle svých knih autorem mnoha rozhlasových a divadelních her, které se hrály v šesti zemích (především v Anglii, Německu, Izraeli). V jeho divadelních hrách má významné postavení židovská tematika; po úspěchu detektivní divadelní hry Friday Murder napsal Kuras šest rozhlasových her s postavou detektiva Goldberga, který je židovského původu. Tyto hry dosáhly uznání především v Německu. Z autorových divadelních her byla u nás po roce 1989 uvedena např. v Pražském divadle Na prádle hra Popeleční večeře (Supper of Ashes), tematizující poslední dny Giordana Bruna (premiéru měla v roce 1988 v londýnském divadle The Gate, kde Kuras pracoval jako divadelní manažer). Hra byla také upravena pro rozhlas a uvedla ji stanice BBC World Service. V roce 1990 byla zařazena do repertoáru bonnského divadla Eurotheater, které ji hrálo téměř dva roky. Divadlení hra Vražedný pátek byla uvedena v Divadle v Řeznické, Nikdy nekončí v Městském divadle Zlín. Jeho překlad dramatu Jeffa Barona Návštěvy u pana Greena (Visiting Mr. Green) se hrál v divadle Rokoko. Kuras také napsal několik anglických knih, z nichž byla většina vydána posléze také v češtině. Od roku 1989 přispívá Kuras do nejrůznějších periodik, např. Respektu, Bajtu, Českého deníku, Týdnu, Lidových novin, Profitu, Marianne, MF Dnes, Práva, Xantypy, Reflexu ad. Pravidelně také publikuje sloupky a komentáře na zpravodajských serverech (aktuálně.cz, Česká pozice a dalších). Kuras Českou republiku často navštěvuje, trvale žije v Londýně.

Kurasovy knihy mají velmi široké tematické rozpětí. Autor hravou a vtipnou formou (většina jeho knih se pohybuje na pomezí populárně-naučné studie a prózy) komentuje politické dění u nás i v Evropě, pád komunismu, život v posttotalitních státech, politické tendence v dnešním globalizovaném světě atd. Českému čtenáři ve svých knihách přináší pohled „z druhé strany“, z oné „velké Evropy“, takže i když některé autorovy názory působí poměrně radikálně a jako zjednodušující, v mnohém čtenáře z původní vlasti obohacující. Odstup, s nímž autor píše o české historii a povaze obecně, je patrný asi nejvíce v knize Češi na vlásku – Příručka národního přežívání. Ve svých výborech z publicistiky (např. Pryč s prašivkami) Kuras často ostře vystupuje proti Evropské unii, zároveň ale dokáže poměrně složitá témata čtivě nastínit a analyzovat (Evropa snů a skutečností). Originální je například žánr „politické kuchařky“ PPP – Politika prochází pupkem, kdy autor hledá mj. „rozdíl mezi levicovým a pravicovým stravováním“. Podobných nápadů obsahují také další jeho knihy mnoho; autor např. analyzuje lidskou sexualitu a v podobě populárně laděných „příruček“ se snaží nastínit podobu ideálního vztahu mezi mužem a ženou (Tao sexu a Mao sexu). Zabývá se také problematikou judaismu (redigoval texty v souboru Reformní a liberální judaismus a budoucnost židovství a tomuto tématu se věnuje také v knize Nebýt Golema). Pozornost věnuje též muzikologii (viz populárně laděný „průvodce“ hudbou Leoše Janáčka Klestění zarostlého chodníčku aneb Janáček pro samouky), popř. odkazu J. A. Komenského – je autorem knihy o Komenském, která vznikla jako součást výstavy věnované tomuto autorovi a nese název Slepování střepů. Komenského návrat.

Esejistický styl, ironie a smysl pro humor jsou patrné také v Kurasově beletrii; jedná se o nerozsáhlé prózy (nepřesahují délku sta stran), navíc jsou žánrově zcela odlišné. Za prózu Antonín a František jsou naživu, která nese podtitul „detektivní novela“, obdržel v roce 2001 Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku. Text obsahuje velké množství dialogů, podobně jako „extraterestriální novela“ Deník viruse AIDSU. Na rozdíl od detektivní zápletky, obsažené v předchozí próze, zde převažuje absurdita vyvstávající na pozadí ekologické hrozby pro celý svět – jádrem textu jsou zápisky viruse Mwrnckxe, který se stane pro lidstvo nadějí a hrozící katastrofu (nemoci, nukleární válka) odvrací. Absurdita i neotřelý jazykový humor, kterým autor ozvláštňuje své populárně-vědecké texty, funguje stejně dobře i v beletrii a podobně také Kurasova erudice či schopnost nadhledu se stávají nosnými prvky také v prozaické tvorbě, mající převážně podobu experimentální zábavné hříčky.

 

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Antonín a František jsou naživu – Detektivní novela (P 2001); Deník viruse AIDSU – Extraterestriální novela (P 2001).
Ostatní práce: Češi na vlásku – Příručka národního přežívání (1996; další vyd. 1999, 2008); Business je byznys (1997); Jak přežít padouchy (1998; další vyd. 2006); Nebýt Golema (1999); Je na Marxu život? (2000); Pryč s prašivkami (2001); Sekl se Orwell o dvacet let? (2003); Tao sexu – Jak udržovat ženu v blahu a zpomalit stárnutí (2004); Ciao sexu aneb Jak blaho alespoň předstírat (2005); Evropa snů a skutečností (2005; další vyd. 2007); Jako psa ke kandelábru, (2005); Žít všemi údy (2006); PPP – Politika prochází pupkem (2006); Slepování střepů. Komenského návrat (2007); Klestění zarostlého chodníčku aneb Janáček pro samouky (2008); Kulinářská velmoc Británie (2008); Mao sexu (2008); Zakázané ovoce vědění (2008); Jak nejíst přátele (2009); Jak zabít civilizaci (2009; další vyd. 2011); Tao smíchu – Prchavé umění humoru (2011); Soumrak bílého muže (2012); Bláhová snění o světě padouchů (2014).
Edice: Reformní a liberální judaismus a budoucnost židovství (1999).

LITERATURA

Články a studie: P. Urbášek: „Sweet sixties“ na olomoucké univerzitě, Žurnál UP 16. 2. 2007.
Recenze: Češi na vlásku – Příručka národního přežívání: -voj-, Práce 19. 12. 1996; F. Cinger, Právo 31. 12. 1996; R. Květ, LitN 22. 4. 1998; J. Gregor, Hanácký a Středomoravský den 11. 12. 1998; J. Blažke, in Zrcadlení: Výběr z pořadu Knihovnička Radia Proglas (1999); L. Vrchovský, Hanácký a Středomoravský den 22. 3. 2000 * Jak přežít padouchy: F. Cinger, Právo 19. 6. 1998; Basil (L. Soldán), Kam v Brně 2001, č. 10; J. Klement, LidN (příl. Orientace) 19. 8. 2006 * Nebýt Golema: K. J. Beneš, NK 22. 12. 1999; J. H. Vitvar, Právo 19. 1. 2000 * Je na Marxu život?: V. Šlajchrt, LitN 15. 11. 2000; V. Šlajchrt, Respekt 2000, č. 48 * Deník viruse AIDSU: -hdk-, LidN 28. 6. 2001 * Pryč s prašivkami: P. Zídek, LidN 6. 10. 2001 * Tao sexu – Jak udržovat ženu v blahu a zpomalit stárnutí: L. Hamplová, MfD 10. 5. 2004 * Jako psa ke kandelábru: V. Buchert, MfD 28. 4. 2005 * Ciao sexu aneb Jak blaho alespoň předstírat: V. Buchert, MfD (příl. Kavárna) 30. 12. 2005 * PPP – Politika prochází pupkem: J. Bílek, Haló noviny 19. 11. 2007 * Slepování střepů. Komenského návrat: T. Havelka, Studia Comeniana et historica 2007, č. 77/78 * Klestění zarostlého chodníčku aneb Janáček pro samouky: M. Valden, A2 2008, č. 31 * Jak zabít civilizaci: A. B. Bartoš, 23. 5. 2011, dostupné z: http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/6172-jak-zabit-civilizaci-nad-knihou-benjamina-kurase.aspx * Soumrak bílého muže: L. Lhoťan, 1. 8. 2012, dostupné z: http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/c/281755/Benjamin-Kuras-Soumrak-bileho-muze.html.
Rozhovory: S. Prokešová, Hanácký den 30. 9. 1998; M. Gübelová, Xantypa 1998 (prosinec); B. Matyáš: Zvuk 1999 (podzim – zima); M. Hanuš, Prostor 1999, č. 43/44; M. Hulík, Polygon 1999, č. 5/6; D. Hrbek, Reflex 2000, č. 47; A. Zelenka, Týdeník Rozhlas 2000, č. 53; P. Orság – I. Pustějovská, MfD 21. 11. 2000; L. Navara, MfD 27. 10. 2001; M. Haisová, Právo (příl. Salon) 7. 3. 2002; I. Jirků, Sanquis 2005, č. 37; P. Cicinbuch, Sanquis 2007, č. 49; V. Hloušková, Knižní novinky 2009, č. 20; T. Poláček, MfD (příl. Magazín Dnes) 28. 4. 2011; V. Varyš, Reflex 2013, č. 42 .
.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Kurasovo dílo prezentuje v ucelené podobě konzervativní argumentaci dnes již značně slyšitelné části politického spektra, která považuje muslimskou imigraci a nedostatečně tvrdé evropské integrační normy za hlavní problém evropské civilizace pro další desetiletí. I když s autorovými argumenty nesouhlasíte, nelze jeho knihu přehlížet. Stejně jako mainstreamové politické strany v západní Evropě přehlížely zmíněnou argumentaci, najednou si uvědomily, že neagregují náhledy voličů a dnes již nesedí ve vládě či mají blízko do opozičních lavic. I proto stojí zato Kurasovi naslouchat – přináší totiž zkomprimovaně náhled nepřehlédnutelné části elektorátu některých západoevropských zemí.
J. Janda: Islám v Evropě očima konzervativce, dostupné z http://www.jakubjanda.com/2011/11/islam-v-evrope-ocima-konzervativce.html (cit. 5. 2 2013)

Kdo si však dá tu práci a poslechne si ho víckrát a pronikne „do něj“ (Leoše Janáčka, pozn. JS), bude bohatě odměněn světem zcela jiné hudební krásy a jiného hudebního jazyka. Samoukům v tom může pomoci právě Kurasova čtivá knížka, která není zatížena muzikologickou terminologií. Text obsahuje nejen informace ze skladatelova života a díla a z jeho skladatelské techniky, ale i jakýsi návod, jak postupovat, pokud si chcete Janáčka oblíbit: Kuras postupuje logicky od klavírních skladeb přes Symfoniettu a Tarase Bulbu k smyčcovým kvartetům a končí u dvou oper, které patří k těm přístupnějším (Její pastorkyňa a Příhody lišky Bystroušky). Na začátku autor trefně píše: „Janáček se těžko poslouchá a nepředstírejme si jinak. Kolik znáte amatérských hudebních fandů, kteří by bez uzardění tvrdili, že ho poslouchají s takovou chutí jako Bacha, Vivaldiho, Mozarta, Rossiniho nebo Dvořáka?“ Muzikologové budou asi z některých Kurasových názorů či teorií omdlévat, jak sám autor přiznává, ale tahle knížka opravdu není pro ně. Jen lituji, že autor nevyložil svým osobitým způsobem i další Janáčkovy opery.
M. Valden: Benjamin Kuras, Klestění zarostlého chodníčku aneb Janáček pro samouky, A2 2008, č. 31, s. 28.

Kuras ve své knize mistrnou zkratkou zasazuje Komenského do kontextu doby a kultury. V jedné kapitole laškovně zaspekuluje ohledně spojení Komenského s rosenkruciánskými kruhy, přičemž v sobě autor nezapře mistra fabulace. Zní přitom mnohem důvěryhodněji než vyčpělý Dan Brown. Nicméně v dalších kapitolách úžasně úsporným a přehledným způsobem představuje ústřední myšlenky sedmidílného opusu Všeobecné porady o nápravě věcí lidských. Je to znovuobjevování Komenského pro českého čtenáře. Jako univerzálního myslitele a vrchol středověkého křesťanského myšlení s dalekým přesahem do naší současnosti a zdá se, že i budoucnosti. Jako autora, kterého je potřeba číst. Proto, abychom porozuměli sami sobě, svému češství a mohli „hledět k nápravě věcí a událostí“, které devastují současnou Evropu, jejíž jsme nedělitelnou součástí.
P. Plaňanský: Slepování střepů. Komenského návrat, 27. 3. 2009, dostupné z: http://www.krestandnes.cz/article/recenze-petra-plananskeho-slepovani-strepu-komenskeho-navrat/14149.htm.

Soumrak bílého muže je tedy spíše ani ne tak knihou o Evropě, jako spíše o nás samých a skrytých příčinách našeho úpadku v naší vlastní historii a společnosti. Logické je, že jiné civilizace a kultury při svém rozmachu těchto chyb využijí k svému prospěchu. Kuras se nejspíše touto knihou stane i nepřítelem pro část pravice a evropských politiků, protože poukazuje na to, že mnozí z těch, kdož mluví o selhání multikulturalismu a obraně před islamizací, tak sice získávají volební hlasy, ale nic proti multikulturalismu a islamizaci ve skutečnosti nečiní. Naopak mnohdy v zákulisí participují na vztazích s islamisty a islámskými podnikateli. Sama Kurasova kniha se ani tak nevymezuje proti islámu, jako proti náladě části Evropanů, i Čechů, vůči své vlastní civilizaci a společnosti, jíž pohrdají a pomáhají Evropě nepřátelským společnostem v jejím zničení.
L. Lhoťan: Benjamin Kuras: „Soumrak bílého muže“, 1. 8. 2012, dostupné z: http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/c/281755/Benjamin-Kuras-Soumrak-bileho-muze.html.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Rozhovor s B. Kurasem
Heslo na Wikipedii
Portál absolventů UP

Autor hesla: Jiří Severa (2013)
Aktualizace hesla: 5. 5. 2014, 27. 4. 2015 (ad)
Aktualizace bibliografie: 5. 5. 2014, 27. 4. 2015 (ad)