* 28. 9. 1971, Olomouc

zdroj: Deník (J. Beneš)

V letech 1990–1995 studoval na katedře uměnovědy (dnešní katedra divadelních, filmových a mediálních studií) FF UP v Olomouci. Po absolvování doktorského studia v roce 1998 (disertační práce na téma Kapitoly z poetiky díla Vladimira Nabokova) působí jako odborný asistent na katedře divadelních, filmových a mediálních studií FF UP, kde přednáší a vede semináře ze světové literatury, dramatu, komparatistiky a hermeneutiky. V letech 2000–2008 byl několikrát na studijním pobytu v Cambridgi a Oxfordu. Podílel se na několika grantových projektech jako řešitel nebo jako člen řešitelského týmu (např. výzkumný záměr MŠMT „Pluralita demokracie a kultury“ a dalších). S manželkou a synem žije v Olomouci.

Sýkora začal publikovat v roce 1996 v časopisu Světová literatura, přispíval do Literárních novin, příležitostně do Tvaru a Aluze, dále publikuje v časopisech Host a Svět literatury. V oblasti literární vědy se Sýkora zaměřuje především na moderní román s důrazem na interpretaci textu (viz soubor studií Vize řádu světa v moderní próze. Román a „světový názor“) a problematiku teorie a dějin detektivního žánru. Dlouhodobě se zabývá dílem Vladimira Nabokova (viz např. knihy Vladimir Nabokov – Od Mašenky k Daru a Vladimir Nabokov – „Americká témata“) a Philipa Rotha. Je také autorem populárně orientované knihy Dostojevského buldok. O zvířatech a/v literatuře.

Jako prozaik debutoval Michal Sýkora románem Případ pro exorcistu. Příběh se odehrává v současnosti v okolí Olomouce, konkrétně v obci Štěpánov. Na oltáři ve štěpánovském kostele je nalezeno tělo zavražděné dívky. Vzhledem k tomu, že je tělo znetvořené a ocejchované, mohlo by se jednat o nějaký druh rituální vraždy. Dívka navíc udržovala milostný poměr se štěpánovským farářem. Vybaven těmito fakty se čtenář vydává na honbu za vrahem společně s vrchní vyšetřovatelkou Marií Výrovou, hlavní postavou románu. Výrová je typem detektiva-vyšetřovatele, který k případu přistupuje deduktivní metodou. Čtenář tak má možnost řešit případ i „na vlastní pěst“, protože autor v této knize nerozehrává falešné dějové linie a nepodává zavádějící indicie. Případ se navíc ještě více zkomplikuje dalšími vraždami, čtenář tak dostane to, co od dobrého detektivního románu očekává: napětí, spád, přímočarý děj, jen občas přerušený pásmem dialogů nebo myšlenkovými pochody Marie Výrové nad případem za poslechu alb Boba Dylana. (Výjimkou nejsou ani meditace nad některými Dylanovými alby; navíc úryvek jedné z Dylanových písní slouží jako motto románu a v závěru se v podobě leitmotivu vrací.) Pasáže autorského vypravěče i ty fokalizované jsou vyprávěny s nadsázkou, ironií a humorem, který poněkud vyvažuje a odlehčuje složité vyšetřování brutálního zločinu. Podobný efekt mají také občasné promluvy některých postav v hanáckém dialektu.

V románu Modré stíny, který je o poznání rozsáhlejší než prvotina, Sýkora opět v plné míře využívá svého vypravěčského talentu a schopnosti vytvořit napínavý příběh, situovaný tentokrát do prostředí olomoucké univerzity. Obětí vraždy, která otevírá celý případ, je docent Chalupa, jeden z univerzitních pedagogů. Tělo je nalezeno v jeho pracovně v prostorách bývalého jezuitského Konviktu. Vyšetřovatelé mají k dispozici pouze nejasné pojítko (možný motiv) mezi zavražděným a kvestorem univerzity; Chalupa totiž opakovaně vystupoval proti kvestorovi ve věci podezřelého financování rozsáhlé rekonstrukce Konviktu. Vyšetřování se neustále komplikuje a při odkrývání dalších stop se jednotliví členové týmu potýkají s čím dál většími obtížemi a osobními komplikacemi. Některé indicie navíc směřují až do nejvyšších míst vrcholné politiky. Hlavní postavou příběhu je opět vrchní vyšetřovatelka Marie Výrová. Ve srovnání s Případem pro exorcistu je však její přítomnost v příběhu poněkud omezena, a to především kvůli zařazení vedlejších dějových linií, týkajících se dalších členů týmu. V nich jsou reflektovány např. milostné či rodinné vztahy. Pro vyšetřování je pak zásadní odhalení spolupráce Mariina nadřízeného Viktora Vitouše s komunistickou StB, vedoucí k jeho dobrovolnému odchodu ze služby. Díky těmto a dalším dějovým odbočkám působí text plastičtěji než prvotina a pro jeho politický i sociální podtext by bylo možné interpretovat ho také jako společensko-kritický román ze současnosti. Podobně jako v předchozím románu nechybí vypravěči ani postavám humor a nadsázka (v případě Edelweissova strýce se opět setkáváme s místním dialektem). Důkladná znalost prostředí i univerzitního provozu ústí v jeho ironické komentáře.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Případ pro exorcistu (R 2012); Modré stíny (R 2013).
Odborné publikace: Vladimir Nabokov – Od Mašenky k Daru (2002); Vladimir Nabokov – „Americká témata“ (2004); Dostojevského buldok. O zvířatech a/v literatuře (2006); Vize řádu světa v moderní próze. Román a „světový názor“ (2008); Britské detektivky: od románu k TV sérii (spolu s Janou Jedličkovou, Anežkou Luklovou, Kristýnou Oslzlovou a Barborou Slezákovou) (2012).
Kapitoly v knihách: Politický levoboček apolitického díla? (Doslov), in V. Nabokov: Ve znamení levobočka 2002; Nabokovovi nespolehliví vypravěči, in A. Jedličková – O. Sládek (Eds.): Vyprávění v kontextu 2008; Čechov v tradici ironických autorů literatury devatenáctého století, in Jak čteme ruské klasiky. Sborník z konference věnované 100. výročí úmrtí A. P. Čechova 2005; Proměna románu po 11. září 2001, in Vzťah estetiky a umenia v 21. storočí 2009; Lukácsovo pojetí termínu „světový názor“ – několik poznámek, in O. Bakoš (Ed.): Nové tendencie vo filozoficko-estetickej reflexii umenia v 21. storočí 2011.
Výběr z časopiseckých publikací: Román kentaur: hra světů a falešné odrazy, Svět literatury 1999, č. 18; Tah koněm. Nad jedním aspektem Perecova románu Život návod k použití, LitN 2000, č. 24; Mrazivý záchvěv, z předstírání. Nad Perecovým Kabinetem sběratele, Host 2001, č. 8; Téma znaků a symbolů v Kawabatově Hlasu hory, Svět literatury 2005, č. 32; Když doba přeje různým formám potrhlosti. Rushdieho Hanba jako historický román, SL 2005, č. 7; Hra bohů, nekonečné možnosti. Šachové téma v moderní próze, Svět literatury 2006, č. 33; Protože není žádný bůh a není to hra (Mág a duchovní svět románů Johna Fowlese), Aluze 2007 [2008], č. 3, dostupné z: http://www.aluze.cz/2007_03/05_studie_sykora.pdf; Diskuse o podobě tuzemské komparatistiky, Host 2007, č. 2, též in Svět literatury 2006, č. 34; Když se nepředstavitelné stane skutečným. Rothovo Spiknutí proti Americe a román po 11. září 2001, SL 2007, č. 9, též in Host, 2007, č. 9; Sex, smrt, život v ústraní: Pozdní dílo Philipa Rotha, Host 2008, č. 10; Americké problémy. Dva romány o Americe po 11. září 2001, Host 2009, č. 3; Originál Laury – poslední román Vladimira Nabokova, Svět literatury 2010, č. 42; Být obkroužen dějinami: „Americká trilogie“ Philipa Rotha, Svět literatury 2011, č. 44; Colin Dexter: Klasik britské detektivky, Host 2012, č. 2; To složité umění vraždy, Host 2013, č. 3.
Překlady: V. Nabokov: Povídky 1 (2004, s dalšími); V. Nabokov: Povídky 3 (2006, s dalšími).

LITERATURA

Články a studie: R. Spitzer: Padouši byli dopadeni a zlo bylo potrestáno, (pro server Klub knihomolů), 23. 5. 2013, dostupné z: http://detektivky.bestfoto.info/cz/view.php?nazevclanku=michal-sykora-padousi-byli-dopadeni-a-zlo-bylo-potrestano&cisloclanku=2013050015; M. Hronová: Modré stíny vnesly detektivní zápletku do zdí olomoucké univerzity, Žurnál UP Online, 12. 8. 2013, dostupné z: http://www.zurnal.upol.cz/ff/zprava/clanek/modre-stiny-vnesly-detektivni-zapletku-do-zdi-olomoucke-univerzity/.
Recenze: Vladimir Nabokov. Od Mašenky k Daru: -AHA-, Reflex 2002, č. 42; E. Hrubá, Tvar 2002, č. 19; T. Glanc, LitN 2002, č. 50; Z. Pechal, Host (Recenzní příloha) 2003, č. 3; K. Ryvolová, Svět literatury 2003, č. 26–27 * Vladimir Nabokov – „Americká témata“: J. Kapoun, LidN 10. 7. 2004; O. Sládek, Host 2005, č. 4; K. Ryvolová, Svět literatury 2005, č. 31 * Dostojevského buldok. O zvířatech a/v literatuře: P. Švec, LitN 2. 4. 2007; D. Kroča, Host 2007, č. 6; J. Lukavec, A2 2007, č. 29 * Případ pro exorcistu: A. Slezáková, MfD 2. 2. 2012; -MMM-, Hospodářské noviny 3. 2. 2012; A. Vondřichová, A2 2012, č. 4; V. Stanzel, Host 2012, č. 6; L. Cermanová, (server Centrum detektivky), 29. 2. 2012, dostupné z: http://detektivky.bestfoto.info/cz/view.php?nazevclanku=pripad-pro-exorcistu-michal-sykora&cisloclanku=2012020017 * Modré stíny: P. Hanuška, Olomoucký deník 4. 6. 2013; A. Badinová, (server Klub knihomolů), 18. 6. 2013, dostupné z: http://www.klubknihomolu.cz/43832/ceska-univerzitni-detektivka/; P. Moravcová, (server www.palmknihy.cz), 6. 8. 2013, dostupné z: http://blog.palmknihy.cz/2013/08/modre-stiny-aneb-chvala-ceske.html; J. Lojín (server www.vaseliteratura.cz), 7. 8. 2013, dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/3395-modre-stiny.html.
Rozhovory: J. Beneš, Olomoucký deník 30. 1. 2012, dostupné z: http://olomoucky.denik.cz/kultura_region/misto-cinu-stepanov-nova-ceska-detektivka20120202.html; J. Němec, Host 2012, č. 6; A. Badinová, (pro server Klub knihomolů), 27. 6. 2013, dostupné z: http://www.klubknihomolu.cz/46832/neznate-autora-modrych-stinu-seznamte-se/; P. Smítalová, Pátek, týdenní příloha Lidových novin 2016, č. 33.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Již zmíněná věrohodnost postav spolu s důkladnou znalostí prostředí přináší jedno pozitivum – ačkoliv jde o regionální případ a de facto i literaturu, čtenáře tento fakt nikterak neirituje, právě naopak – nemá potřebu srovnávat knihu se světovou produkcí, čímž se nedostaví pachuť provinciálnosti, již lze při čtení českých detektivek pociťovat. Silnou Sýkorovou zbraní je také humor, který vhodně odlehčuje jinak temný příběh, ať už má podobu komiky situační nebo jazykové […].
V. Stanzel: Tajemná vražda na Hané, Host 2012, č. 6, s. 86.

Knihou Případ pro exorcistu olomouckého prozaika, pedagoga a vědce působícího na zdejší univerzitě Michala Sýkory jsem knižní okénko více než před rokem otevíral. Tehdy jsem ho přivítal jako důstojného pokračovatele nejlepší tradice české detektivní literatury a těšil se na jeho další román. Ten před několika málo dny vyšel a musím konstatovat, že se autorovi opět povedl.
Když jsem ho četl, běhal mi mráz po zádech, z čehož by měl jistě jeho tvůrce radost. Horší je, že je tak přesvědčivě napsaný, až se bojím, že nejde o fikci, ale o realitu přepsanou formou detektivní reportáže do knižní podoby.
P. Hanuška: Ještě že je to jen fikce!, Olomoucký deník 4. 6. 2013, dostupné z: http://www.nakladatelstvi.hostbrno.cz/cs/ohlasy/modre-stiny/jeste-ze-je-to-jen-fikce.

V konkurenci překladových titulů Sýkorův druhý román nepřináší nic objevného, ale v kontextu české detektivní tvorby vyčnívá. K tomu stačí na první pohled málo: Sýkora vymyslel uvěřitelnou a netriviální zápletku, neodbyl postavy a dokázal udržet čtenáře v napětí.
P. Mandys: Sýkora, Michal: Modré stíny, (server www.iliteratura.cz), 2. 8. 2013, dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/31875/sykora-michal-modre-stiny-in-hn. (Též in Hospodářské noviny, 2. 8. 2013.)

Autor se tentokrát pohybuje v důvěrně známém prostředí univerzity. Zákulisí a vztahy na vysoké škole využil v románu dokonale. Je možné, že někteří z jeho univerzitních kolegů narazí na pár známých povahových rysů nebo obecných vysokoškolských problémů, a to přes veškerou snahu autora o oddělení fikce a reality. V textu lze nalézt zajímavou polemiku točící se okolo prezentace univerzity, jejího poslání a s tím související práce se studenty. Jsou to témata, která si člověk stojící mimo akademické prostředí sotva uvědomí. Život na univerzitě ve značné míře připomíná politiku a v Sýkorově románu do politiky přímo přerůstá. A intriky se dají vysledovat i v policejních složkách. Kromě zločinu, který v kriminálním románu lze předpokládat, jsou intriky nejvýraznějším tématem knihy.
J. Lojín: Politika a intriky v novém románu Michala Sýkory, (server www.vaseliteratura.cz), 7. 8. 2013, dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/recenze/pro-dospele/3395-modre-stiny.html.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Rozhovor s M. Sýkorou na serveru Klub knihomolů
R. Spitzer o setkání a diskuzi s M. Sýkorou na veletrhu Svět knihy
M. Hronová o románu Modré stíny

Autor hesla: Jiří Severa (2013)
Aktualizace hesla: 22. 6. 2014 (js)
Aktualizace bibliografie: 22. 6. 2014 (js)