* 27. 5 1942, Prostějov

Narodil se jako jediné dítě úředníka a absolventky školy uměleckých řemesel. Dětství a mládí trávil střídavě v rodném Prostějově, nedalekém Brně a v rodinné vile za Radějovem u Strážnice. Od roku 1986 žije převážně v Olomouci.
Po maturitě na Gymnáziu Jiřího Wolkera v Prostějově (1959) vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity (tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně) v Brně (absolutorium 1964). Zde následně i působil a dosáhl vědecké hodnosti CSc. (1967). Od roku 1971 pracoval zprvu jako odborný asistent, pak docent a posléze profesor Ústavu patologie LF UP. Docentury dosáhl v Brně (1975) a na Univerzitě Karlově pak coby nejmladší doktor věd v republice získal hodnost DrSc. (1979) a tam byl jmenován i profesorem (1983).

Absolvoval stipendijní a přednáškové pobyty v Německu, Rakousku, USA a Velké Británii. Na UP v Olomouci působil do roku 1994, poté vstoupil do soukromé sféry a pracoval jako manažer výzkumných, marketingových a edičních projektů a současně též přednášel na zahraničních univerzitách. Během svého profesního působení publikoval tři disertace, čtyři monografie, 32 učebních textů a přes 350 odborných publikací v časopisech a sbornících. Jeho hlavním odborným zaměřením byl interdisciplinární výzkum obecných mechanismů zánětu, procesu reparace, protinádorové imunity a transplantací. (Kolář, B. Spisovatel hojně čtený, ale „doma“ téměř utajený, in Z paměti literární Olomouce 2, s. 358.) Svou znalost angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny využil jako editor a překladatel odborných medicinských publikací, pro mládež přeložil z angličtiny deset dobrodružných příběhů o letci Bigglesovi. Je rovněž autorem řady brožur z oblasti medicínské osvěty a popularizace medicíny.

Za své odborné působení byl opakovaně oceněn, např. na UP mu byla udělena medaile Pro merito (1982), dále obdržel cenu České lékařské společnosti za vědeckou práci (1984) i medaili Fakultní nemocnice v Olomouci Za obětavou práci (1987). Roku 1994 se stal členem Newyorské akademie věd.

V roce 1967 se oženil, žena Katarína je docentkou stomatologie s vědeckou hodností CSc. Starší syn Pavel je privátní lékař-internista, mladší Petr komerční právník.

Literární tvorbě se Jansa začal věnovat začátkem 90. let minulého století. Využívá v ní znalost nemocničního prostředí, do kterého často umisťuje zápletku svých svižně napsaných detektivních próz, obsahujících též úvahy nad rozličnými aktuálními problémy, ať již morálními, politickými či obecně společenskými. Rozvětvená narativní struktura je protkána množstvím postav a naplněna bezpočtem zvratů a odhalení. Frekventovaným rysem Jansových povídek a románů je také rozvíjení milostných zápletek. Osudy protagonistů  jsou líčeny nezaujatě, s odstupem.

Pro autorovu tvorbu je typická cyklická práce s textem. K velkému počtu těch vydaných se po čase vrací, přepracovává je, kombinuje zápletky z více děl, dílčí motivy využívá jako podklad prací dalších, či naopak přepracovaná vydání publikuje pod původním názvem. Stále se přitom snaží pohybovat na pomezí populární a náročné literatury.

Jansův debutový soubor detektivních povídek Začalo to Belmondem (1991) sestává ze tří příběhů, jež spojují postavy patologa Slezáka a kriminalisty Ježka. Přepracovaná verze prvotiny vyšla pod názvem Hříšní lidé v bílém v roce 1996. Případ nepodepsaných dopisů, jednu z povídek tohoto souboru, zdramatizovala pro Český rozhlas 2 Šárka Kosková jako Deset dnů a půl roku (2002).
Povídkový soubor Smrt je nejlepší kádrovák (1992) Jansa také přepsal a vydal pod titulem Hříchy českých doktorů (1997). Špionážní thriller Všechno je na prodej (1993) se dočkal nové podoby nazvané Ráj není pro mrtvé (1998). Kriminální novela Nás nedostanou (1994) se spolu s milostnou novelou z lázeňského prostředí Setkání (1995) staly podkladem přepracovaného textu Zabiješ, pokradeš, zesmilníš (1998). Soubor povídek Pod svícnem je tma (1994) pak byl přepracován a vydán pod názvem Pokušení českých doktorů (1998).

Román Nepoučitelní (1994) Jansa přepracoval a v roce 2000 vydal pod názvem Nejlepším se neodpouští, který posloužil i pro čtyřdílnou rozhlasovou dramatizaci odvysílanou v roce 2008. Děj odvíjející se ve dvou časových rovinách ústí v generační výpověď o lidské závisti, která dokáže i dějinné zvraty využít jako nástroj osobní pomsty: Student medicíny Tomáš se při svém působení na lékařské fakultě stane nepřímým svědkem vraždy neoblíbeného profesora Karáska, kterou policie uzavírá jako nešťastný případ. Pouští se do pátrání na vlastní pěst, při kterém se seznámí s charismatickým doktorem Zemanem. Doktor Zeman vypráví mladému hrdinovi příběh svého života, přičemž podává svědectví o politických zvratech druhé poloviny 20. století a barvitě vykresluje charaktery a způsoby jednání lidí, kteří dokáží každou situaci bezpáteřně využít pro vlastní prospěch a neprospěch druhých. Příběh se stává podobenstvím o lidské zášti, prospěchářství a bezohledném uplatňování moci.

Kratší romány z lékařského prostředí Doktoři nejsou andělé (1998) a Doktoři přejí lásce (1999) se staly podkladem přepracovaného vydání s názvem Mizerové (2004). Takto vzniklé dílo, autorem samotným s ironickým odstupem označované jako „telenovela“, líčí osudy a peripetie doktorského rodu s pestrým milostným životem na malém městě.

Předěl v Jansově tvorbě představuje vydání černé grotesky Gaudeamus (1999), později rozšířené ve společenský román Účtování (2006), situovaný do prostředí mezinárodního lékařského kongresu, kde se střetávají typizované postavy rozličných charakterů. V souvislosti s rozvíjejícími se intrikami a s připomenutím historických událostí klade Jansa před čtenáře otázku po povaze českého národa, přičemž připomíná nelichotivé vlastnosti s Čechy spojované i jejich „praktické“ důsledky – např. závist, vedoucí po každé změně poměrů k likvidaci schopnějších konkurentů, nebo xenofobii a zapšklou provinciálnost, která je pokrytecky vydávána za vlastenectví apod. Zápletka románového thrilleru Muži žijí dvakrát (2001) je situována do prostředí farmaceutického průmyslu. Hlavní hrdina Doktor Kramář přichází navzdory svému vynálezu – látce působící jako detektor lži – o místo kvůli privatizačním intrikám. Nastává pátrání po ztraceném doktorovi a především jeho léku, stejně jako protisměrný boj o pomstu. Příběh spojuje Jansovy oblíbené literární postupy jako je změna identity či osudový zásah ženy.

V  románu Tajnosti Renaty L. (2002) autor z části využil zápletku z kriminální novely Podraz (1999). V následujícím vydání s názvem Tajnosti hříšné světice (2011) ještě autor učinil několik dílčích úprav. Detektivní román pojednává o vraždě studentky lékařské fakulty, dcery děkana, a především o morálních aspektech jejího života. V roli vypravěče se postupně střídá docent Berg, s nímž se Renata sblíží a zapojí jej do uskutečnění vlastního fingovaného únosu, a detektiv Kraus, který je pověřen vyšetřováním vraždy. Přestože detektivní příběh je vystavěn na klasické detektivní zápletce, otázka viny a trestu brzy krystalizuje v upřesňující tázání po skutečné povaze dobra a zla v člověku.

Románem Příliš krátké známosti se Jansa přihlásil ke Kunderovým Směšným láskám. Protagonistou učinil vynikajícího chirurga, šarméra a svůdce Bernarda. Jeho „malé dějiny“ nevystavují „velkým dějinám“ minulého ani současného režimu nejlepší vysvědčení. Mimořádný jedinec, záviděníhodně úspěšný jako doktor i jako milovník, nemůže v Čechách nikdy dopadnout dobře, tím spíš, když vyzraje v moudrého muže. Ve druhém vydání autor vše ještě umocnil, když hrdinovi, jemuž v závěru románu původně nabídl naději, připravil jen deziluzi a tragickou smrt.

Detektivní příběh Malér pana Mahlera (2007) vznikl přepracováním románu Příběh MUDr. Nemravy (2003). Detektivní zápletka o prospěchářském profesorovi, jenž se shodou okolností stane podezřelým z vraždy vlastního vyděrače. Při honbě za skutečným vrahem a kompromitujícími materiály usvědčujícími ho z nevěry dochází opět k nečekaným odhalením a několika dějovým zvratům. Vyprávění je vedeno v ich-formě. Román se dočkal dvou volných pokračování spojených postavou Jana Mahlera: Malér s modrou krví (2009) a Kámošky až za hrob (2010).

Groteska Ďábelské puzzle (2007) opět směřuje spíše ke společenskému románu. Je vystavěn na střídání vypravěčských perspektiv postav, které mezi sebou zdánlivě nemají žádné souvislosti, sociální, místní ani ideové, přesto však dochází k postupnému propojení mikrosvětů, jež prokazuje, že vše souvisí se vším, domácnost stárnoucího profesora a snílka s agentem tajných služeb a uprchlíkem z psychiatrické kliniky, stejně jako s mafií brazilskou i italskou, stejně jako s životem v jedné skryté vile a jejím blízkém okolí. Množství vazeb a vztahů kombinovaných mezi postavami je taktéž pestré a výsledná směsice nepostrádá osobitý smysl pro humor, ironický nadhled a radost z fabulace, využívající rovněž množství intertextových vazeb a odkazů.

Objemný román Mít své dny je rozmarné divertimento, jež autor podle svých vlastních slov pojal jako poctu autorům slavných Egyptologů, Kingsley Amisovi a Robertu Conquestovi. Partička českých „egyptologů“ – nezadržitelně stárnoucích kamarádů – hledá nenápadný a navenek počestný způsob, kterak uniknout z dosahu manželek a ještě si trochu užít. Nakonec vypracují rafinovaný systém, ale ženy se nedají, vrací jim vše i s úroky a hra pokračuje. Autorovi však nešlo jen o humorné vylíčení soubojů záletných mužů s jejich manželkami, ale usiloval také  o ironický pohled na porodní bolesti „budování kapitalismu v Čechách“.

Román Akce muslim (2009) je situován do současnosti a má podobu terapeuticky motivovaných zápisků hlavního hrdiny, který se stal nedobrovolným spoluúčastníkem snah zabránit atentátu na prezidenta Obamu a později se sám musel bránit útokům na vlastní život. Román vyšel v elektronické podobě pod názvem Odpočítávání (2010). Titul Poslední waltz je detektivkou, s psychologicko-společenským přesahem, kompozičně vystavěnou z několika nestejně rozsáhlých oddílů, z nichž dva se zpočátku a na konci propojují. Hrdinou je mladý lékař, který jede do rodného města převzít za zemřelého otce ocenění pro významné občany. Zde je i po letech vtažen do propletence dávných i čerstvých podrazů, někdy odporných, jindy spíš žabomyších. Pak začnou rodáci okolo něj za podivných okolností umírat. Dějová linie románu je rozvětvená, vše se stále proměňuje, jen temná zákoutí lidských duší zůstávají – bez ohledu na letopočet – stále stejná.

Z Jansovy tvorby kromě už zmíněných Příliš krátkých známostí poněkud vybočuje i nenáročná hravá mystifikace Výchova hochů na Moravě, kterou vydal pod pseudonymem Monika Simonová (přesmyčka jména Simony Monyové). V úsměvně laděné zpovědi čerstvé maturantky líčí milostné, rodinné i existenční trable mladých lidí v současné české společnosti.

Román Stařec a mord (2011) naznačuje svým úvodem návrat ke klasickému detektivnímu žánru. Po objevení mrtvoly významného podnikatele nastává pátrání po možném pachateli. Přesto se Jansa po úvodní pasáži odvrací od prostého vyplňování žánrové formy a rozvíjí příběh pomsty, intrik a milostných afér odlišným směrem. Opět silně vyznívá autorův ironický odstup od vlastní fabule stejně jako retardace děje úvahovými pasážemi a tázáním po smyslu dějin a lidského snažení, bez vlastního explicitně vyjádřeného hodnotícího stanoviska.

Jansův román Záskok za pánaboha (2012) je opět situován do prostředí lékařské fakulty, kde je nalezeno tělo děkana Rouska. Kriminalisté major Fára s kapitánem Exnerem při vyšetřování, zda šlo o sebevraždu nebo vraždu, zužují okruh podezřelých na tři, mezi nimiž je i děkanův bývalý kolega docent Marold. Román je rozdělen do dvou částí Chvála božích mlýnů a Rameno slepé spravedlnosti, přičemž protagonistou první části je docent Marold a druhá je nazírána prizmatem majora Fáry. V souladu s Jansovým tematickým zaměřením se ani zde nejedná o čistě detektivní příběh. Autor do rámce rozvíjejícího se děje vsazuje retrospektivní pasáže, jež odhalují dávné křivdy z padesátých let, které má Rousek na svědomí. Autor se tak vrací ke stěžejnímu tématu viny a trestu, slepé spravedlnosti a možné pomsty, stejně jako k otázce uplatnění vlastní moci. Narativ je znovu dotvářen úvahovými pasážemi, opět jsou aplikovány četné intertextové odkazy.

V „příběhu s tajemstvím“ nazvaným Případ Samorost vypráví kriminalista před penzí o svém snažení ex post odhalit proč, jak a kam beze stopy zmizel vydavatel historické literatury, úspěšný podnikatel, řádný občan, vzorný manžel a zábavný společník, a zda vůbec byl tím, za koho jej všichni měli. Autorovo košaté fabulování opět proplétají asociace, paralely, dějové odbočky a úvahy o „českých“ otázkách, takže limity tradičně chápaného kriminálního žánru i zde přesahují zamyšlení nad tím, co bylo, je a bude.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Začalo to Belmondem (PP 1991; 2. přepr. vyd. Hříšní lidé v bílém, 1996); Smrt je nejlepší kádrovák (PP 1992; 2. přepr. vyd. Hříchy českých doktorů, 1997); Chceš přežít? (1992); Všechno je na prodej (R 1993; 2. přepr. vyd. Ráj není pro mrtvé, 1998); Nás nedostanou; (R 1994; 2. přepr. vyd. Zabiješ, pokradeš, zesmilníš, 1998); Pod svícnem je tma (PP 1994; 2. přepr. vyd. Pokušení českých doktorů, 1998); Nepoučitelní (R 1994; 2. přepr. a rozš. vyd. Nejlepším se neodpouští, 2000, 2012); Setkání (P 1995); Doktoři nejsou andělé (R 1998); Gaudeamus (R 1999); Podraz (R 1999); Doktoři přejí lásce (R 1999); Muži žijí dvakrát (R 2001); Tajnosti Renaty L. (R 2002; 2. přepr. vyd. Tajnosti hříšné světice; 2011); Průšvih MUDr. Nemravy (R 2003); Příliš krátké známosti (R 2003, 2. přepr. vyd. 2011); Mizerové (R 2004); Účtování (P 2006); Ďábelské puzzle (R 2007); Malér pana Mahlera (R 2007); Mít své dny (R 2008); Poslední waltz (R 2008); Malér s modrou krví (R 2009); Akce muslim (R 2009); Kámošky až za hrob (R 2010); Stařec a mord (R 2011); Výchova hochů na Moravě (2011); Záskok za pánaboha (R 2012); Hra bez pravidel (R 2012); Případ Samorost (R 2013); Krysy (R 2015).

LlTERATURA

Studie a články: L. Pavera: Akademikové po sametu aneb román-esej o středoevropském prostoru, in Postmodernismus v české a slovenské próze (2003); B. Kolář: Spisovatel hojně čtený, ale „doma“ téměř utajený, Z paměti literární Olomouce 2.
Recenze: Nepoučitelní: -vír-, Hanácké noviny 3. 6. 1995 * Gaudeamus: I. Zítková, Nové knihy 1999, č. 43 * Nejlepším se neodpouští: I. Zítková, Večerník Praha 4. 12. 2000 * Tajnosti Renaty L.: I. Zítková, Právo 19. 6. 2002 * Účtování: F. Cinger, Právo 1. 9. 2006 * Ďábelské puzzle: M. Blahynka, Obrys – Kmen 2007, č. 33 * Malér pana Mahlera: M. Blahynka, Obrys – Kmen 2009, č. 2 * Akce muslim: M. Blahynka, Obrys – Kmen 2009, č. 46 * Malér s modrou krví: M. Blahynka, Obrys – Kmen 2010, č. 25 * Stařec a mord: F. Cinger, Právo 25. 10. 2011 * Záskok za pánaboha: A. Slezáková, MFD 17. 3. 2012, příl. Víkend.
Medailonky: B. Kolář: Spisovatel hojně čtený, ale „doma“ téměř utajený, Z paměti literární Olomouce 2 (2006).
Rozhovory: (nepodepsáno), Nové knihy 2000, č. 38; ss, Čtenář 2000, č. 9; (nepodepsáno), K revue 2002, č. 3; (nepodepsáno), K revue 2003, č. 10; -red-, K revue 2003, č. 11; (nepodepsáno), K revue 2006, č. 5; red, K revue 2007, č. 1–2.

UKÁZKY Z OHLASŮ

A jsme u třetí jistoty o estetické příslušnosti Jansova románu: ta se skládá v uhrančivý a přitom znepokojivý celek díky ironickému nadhledu a tónu vyprávění, integrujícímu přesně odposlouchané výroky tu líných lemplů ošetřovatelů z blázince, tu bídně placeného odborného asistenta lékařské fakulty, tu mafiánů, jindy zas agentů tajných služeb nebo našich amerických krajanů, a ještě jindy řeči jak prostinké, a přece mazané venkovské husičky, tak naivní, a přece prohnané medičky. Kde se tomuto umění románu Jansa asi učil? I kdyby vyprávění nebylo hustě protkáno odkazy k dějinám a narážkami na klasickou i moderní velkou literaturu i citáty a parafrázemi z ní, vždy přesně k věci, vyčetli bychom zkušenost s ní už ze stavby vět, odstavců, kapitol a celku.
M. Blahynka: Kritika na knihu na první stranu aneb Godot přece jen přišel, Obrys – Kmen 2007, č. 33, s. 1.

Česká literární kritika tím, že Jansovy romány až na nečetné čestné výjimky nevzala vůbec na vědomí a podcenila autorovu strategii, ukázala a potvrdila velice přesvědčivě, že texty dosud vnímá výlučně modernistickým filtrem a „nad“ a „pod“ primární dějovou vrstvou nehledá vrstvy jiné – pásma nesoucí nadosobní a historické poselství. Chování kritiky lze přirovnat asi k takovému jednání, jako bychom Ecovým románům přiznali pouze platnost detektivky o záhadných úmrtích mnichů v klášteře.
L. Pavera: Akademikové po sametu aneb Román-esej o středoevropském prostoru, in Postmodernismus v české a slovenské próze, 2003, s. 169.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Jansa
Životopis na serveru detektivky.bestfoto.info
Britské listy 28. 8. 2008: Pavel Svoboda: Ironický vypravěč Pavel Jansa
Obrys – Kmen č. 33/2007: Milan Blahynka: Kritika na knihu na první stranu aneb Godot přece jen přišel
Britské listy 11. 9. 2009: Milan Blahynka: Bude, bude objeven a oceněn, Milan Blahynka o knize Akce Muslim

Autorka hesla: Petra Kožušníková (2012)
Aktualizace hesla: 13. 4. 2014 (pk)
Aktualizace bibliografie: 13. 4. 2014 (pk); 8. 3. 2015 (ad)