* 3. 8. 1989, Zlín

Vystudovala bakalářský obor Žurnalistika na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, který ukončila v roce 2012 prací Reflexe komunikačního procesu v populárně naučné literatuře. Na stejné univerzitě pokračovala v magisterském pro- gramu Kulturální studia. Studia dokončila v roce 2014, kdy obhájila diplomovou práci Indie-hipster kultura a její spotřeba jako prostředek sociální distinkce.

Ještě za studií začala psát pro tištěná i internetová periodika, přičemž se zaměřovala zejména na zpravodajství a kulturní publicistiku. Výsledky těchto žurnalistických aktivit obsahují Zlínský týdeník a Kroměřížský týdeník (2007, lifestyle, publicistika, kulturní servis), webové portály Náš Zlín.cz, Zlin.cz a ceskydomov.cz (2008–2009, články, reportáže, rozhovory, kulturní servis), Zlínský deník (2010–2013, zpravodajství, reportáže, rozhovory, kulturní zpravodajství), A2 (2012–2013, literární recenze), webový portál o kulturním dění LaCultura (2012–2014, kulturní zpravodajství, literární a filmové recenze, reportáže z festivalů, pozvánky), Marianne (2015–2016, lifestyle články na webovém portálu časopisu www.marianne.cz pod hlavičkou Holka z Východu v západním světě). Od roku 2015 spolupracuje s českou verzí magazínu Forbes. V roce 2014 se účastnila se svou prózou Literární soutěže Univerzity Palackého. To už ale měla za sebou publikování ukázky z prózy Zítra už usnu v Revolver Revue (2012, č. 87). Poté publikovala povídku Popcorn v internetovém Divokém víně (2014, č. 64) a povídku Loft v olomouckém Subprostoru (2014, č. 3).

V debutové novele Zítra už usnu (2013) Elšíková načrtává příběh jednoho nevydařeného vztahu z perspektiv obou bývalých partnerů. Děj se odehrává poté, co se mladý pár rozešel. Mužské a ženské vyprávění se nepravidelně střídají – mužovy party jsou číslovány (celkem 99 krátkých kapitol), její psány kurzívou (11 delších kapitol). Nerozsáhlé promluvové pasáže jsou konstruovány jako vnitřní monology, které místy připomínají nedatovaný deníkový záznam. V popředí nestojí milostný vztah samotný, ale vnitřní svět vypravěčů, reflexe jejich postoje ke světu a k sobě samému. Oba stojí na prahu pomyslné dospělosti a především on ještě netuší, jak ji správně uchopit a jak se do ní zařadit. On, zklamán studiem žurnalistiky, začal pracovat v jedné z kaváren města, v němž studoval: „Potřeboval jsem pořád cítit určitou možnost volby a tohle období bylo jako jedna velká myšlenková totality“ (Zítra už usnu, s. 9). Dosud bydlí v podnájmu s kamarádem a jediné, na co mu ještě kromě práce zbývá čas, je občasné posezení s přáteli v jednom z oblíbených podniků. Pocit beznaděje a absurdity vlastního života, žádná vidina cíle, kterého by chtěl dosáhnout a nechuť přizpůsobit se stávajícím konvencím ve společnosti ho vysiluje a nedovoluje mu klidně usnout. Nedokáže každý večer zavřít oči a nechat se dovést do říše snů. Až vedle ní – Sofi – se po dlouhé době zase dobře vyspal. Proto tak rád a často s jistou melancholií vzpomíná na čas s ní strávený a nedovede vysvětlit, proč jejich vztah skončil. Ona pro něj byla po dlouhé době někým, ke komu se mohl upnout, působila jako jistota v prchlivé současnosti. S ní mu život dával smysl: „Často jsme vedle sebe jen leželi, poslouchali nějakou hudbu a nechali se unášet svýma myšlenkama.“ (Zítra už usnu, s. 33) Po rozchodu upadá do depresí, nechává se vláčet životem. Jakousi útěchou se mu staly návraty do dob dětství a dospívání, v nichž mu rodina poskytovala platforma jistoty, důvěry a lásky. Tedy to, co později získal až se Sofi (a následně zase ztratil). Reminiscence na dívku i na dobu dětství a dospívání, vyvolávány drobnými podněty hrdinovy současnosti, jsou líčeny s pozorným smyslem pro detail a zkratku. Sofi o sobě neříká tolik jako mladý muž. Hned po střední škole se rozhodla vzít život do vlastních rukou, začala pracovat, osamostatnila se. Dělá vždy to, co sama uzná za vhodné, nechce se příliš vázat a možná se toho i bojí. Nevzpomíná na něj tolik jako on na ni, jen občas se jí mihne hlavou nějaký společný zážitek nebo zvláštnost, která ji na něm upoutala: „Zvláštní, že se mi láska automaticky spojuje se slovem svoboda. Možná proto jsem nikdy nedokázala říct ‚miluji tě‘. Co když to znamená ‚jsi moje všechno‘, a já bych raději říkala ‚děkuji ti za svobodu‘“ (Zítra už usnu, s. 63). Dívka také refl ktuje svůj dosavadní život, v centru se však ocitly nikoli zážitky s rodinou, ale lidmi mimo tento intimní okruh, se kterými se setkala často úplnou náhodou. Hlavními otázkami, visícími nad oběma mladými lidmi, zůstává, jak naložit s nově nabytou zodpovědností, okleštěnou svobodou světa dospělých a neustálým pochybováním při vlastních rozhodnutích.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Zítra už usnu (P 2013).

LITERATURA

Recenze: Zítra už usnu: J. Chuchma, Lidové noviny 5. 12. 2013; P. Janoušek, Tvar 2013, č. 20; M. M. Marešová, [online] Český rozhlas Vltava 1. 11. 2013, dostupné zde; -řek-, [online] Týden.cz 16. 11. 2013, dostupné zde; V. Velísek, [online] Pulsy 5. 10. 2014, dostupné zde.
Rozhovory: Z. Dvořák, Magazín Zlín 2014, č. 2; K. Petříková, Pačes 2013, č. 12; L. Machala, Slovo o lite- ratuře, Český rozhlas Vltava 22. 9. 2014.

UKÁZKY Z OHLASŮ

Výsledek je spíš nenaplněným chtěním než unikátem. Klára Elšíková se nadchla nápadem, ale pozapomněla naplnit jej obsahem. Autorka setrvala na formální rovině a bohužel dál ve své „originální vypravěčské perspektivě“ nedohlédla.

M. M. Marešová: Prvotina Kláry Elšíkové je o práci v kavárně, nevydařeném studiu, představách a ne- spavosti, [online] Český rozhlas Vltava, 1. 11. 2013, dostupné zde.

Na první pohled jde jen o střídavé vyprávění dvou současných životů s reminiscencí na okamžiky z jejich dětství i dospívání, které pro ně z nějakého důvodu byly určující a k nimž se oba v myšlenkách vrací. Nejsou to nijak fatální zkušenosti, ale běžné vzpomínky a zážitky, na kterých však právě z toho důvodu autorka mohla v plné míře předvést svůj cit pro detail a skvělou pozorovací schopnost. Navíc dokázala oba charaktery vylíčit natolik plasticky, že se s nimi čtenář od první stránky snadno ztotožní.

-řek-: Zítra už usnu: Obyčejný příběh jednoho vztahu nebo hledání něčeho víc? [online] Týden.cz 16. 11. 2013, dostupné zde.

Díky nápadné členitosti textu se neslévají poměrně monotónní monology v nepřehledný celek. Vnitřní myšlenkové přemítání, připomínající v jistém ohledu páralovskou obyčejnost a pudovost, zdánlivě plasticky vykresluje obě hlavní postavy. Kdybychom ovšem položili obě výpovědi přes sebe, zjistili bychom jakýsi ambivalentní vztah. Zmíněná plastičnost na jedné straně se při srovnání vytrácí a ukazuje se plochost obou promluv na straně druhé. Ačkoli se autorka snaží postihnout specifika mužského a ženského pohledu, přičemž u mužského si zjevně pomáhá vlastní zkušeností s prací v kavárně a studiem žurnalistiky (tuto zkušenost připisuje také svému hrdinovi), příliš se jí nedaří zvýraznit podstatné aspekty těchto pohledů. […] Domnívám se však, že jistý způsob jednolitosti a frázovitosti dodává promluvám na autenticitě.

V. Velísek: Dialog osamocených myšlenek, [online] Pulsy 5. 10. 2014, dostupné zde.

Klíčem k literárnímu myšlení Kláry Elšíkové je patrně tato úvaha: Prostě se nudim a zaroveň si mezi nimi připadam jako ditě, nerozumna, nevyspěla, jako by oni věděli, co je to pravy život, a ja ještě ne. […] A tak […] cely večer řikam slova jako šukat, kunda, že chlapi jsou plemenni byci a ženske to maji rady natvrdo, a nemůžu se nabažit těch obličejů ostatnich, kteři nevědi, jestli mě miluji nebo nesnašeji. Vůbec nevědi, že jsou současti me hry. Me dětske nevyspěle hry. Citát naznačuje nejen vypravěččinu asociativnost, ale také její snahu provokovat, strhnout na sebe pozornost tím, že se bude stylizovat do vyzývavé role, tedy hrát si na něco, čím však ve skutečnosti není. A to v naději, že se svou jinakostí zbaví nudy a učiní se v očích těch druhých zajímavou, a tudíž i významnou. Nehledě na to, že to pak bude ona, kdo se takovouto hrou nabaží a také skrze ni potvrdí sebe sama jako tvůrkyni.

P. Janoušek: Klára Elšíková: Zítra už usnu, rubr. 969 slov o próze, in Tvar 2013, č. 20, s. 2.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Slovo o literatuře. (Rozhovor Lubomíra Machaly s Klárou Elšíkovou a Radkem Malým.), [online] Český rozhlas Vltava, 22. 9. 2014, dostupné zde a zde.