* 24. 3. 1978, Šternberk
zdroj: osobní archiv M. Vepřka
V roce 2002 ukončil studium na KB FF UP Olomouc v oboru Česká filologie a nastoupil zde jako doktorand v oboru Český jazyk. Roku 2005 získal doktorát a začal na KB FF UP pracovat jako odborný asistent. V roce 2012 se habilitoval. Zaměřuje se zejména na staroslověnštinu, diachronní slavistiku a bohemistiku a na církevní slovanštinu české redakce.
Vlastní literární tvorbě se věnuje již od studentských let, a ačkoli v Literární soutěži UP (2001) obsadil 3. místo v kategorii Próza, do tisku směřovala nejdříve jeho poezie. První dvě sbírky Otče náš a Zlomky byly vydány jako soukromé tisky a autor je považuje spíše za „hříchy mládí“ než za díla reprezentativní. Sbírka následující nazvaná Můj přítel tápe v čase, již vyšla oficiálně a shrnuje Vepřkovu tvorbu z let 1998–2004. Dílo je charakteristické melancholickým, místy až sebeironickým naladěním lyrického subjektu, ale nechybí zde ani snaha se s osudem vyrovnávat, lyrický subjekt na život nerezignuje, byť je jeho nota bluesová. A to někdy doslova – v této sbírce nalezneme množství písňových textů, které autor využívá mimo jiné i ve své kapele Alibaba, kde působí jako zpěvák a kytarista. Jeho textařské schopnosti byly oceněny v roce 2004 na hudebním festivale Mohelnický dostavník, kde získal Cenu Rádia Proglas Za krásu slova. Úvodní oddíl další sbírky Moravský ZeMěPis nese stejný název jako sbírka samotná a obsahuje básně věnované většinou různým městům a obcím na Moravě. Tituly básní tvoří obvykle převzaté názvy dotyčných inspiračních lokací, některé texty přitom byly převzaty z dřívějších autorových sbírek. Lyrický subjekt ke všem místům přistupuje s pokorou a jistou nostalgií, je zřejmé, že daná místa jsou pro něj nedílně spjata tu s dávnými, tu s čerstvějšími vzpomínkami: „Tady mi poprvé zaznělo slovo samota“ (Moravský ZeMěPis: Písařov, s. 12) či „V krajině těchto dějinných paradoxů, / voněla jednou moje první láska“ (Moravský ZeMěPis: Jednov, s. 36). „Prochozenost“ a „prosezenost“, jinými slovy: důvěrná autorova znalost daných míst dodává jeho básním schopnost přesně zachytit dané prostředí tak, že čtenář to „své“ místo, tedy místo, s nímž je blíže seznámen, okamžitě identifikuje, např. nepřehlédnutelný, dlouhý kopec v Libině: „Svět je pouhá dlouhá nudle / viděná z okna / jedoucího vlaku. // Přirozeně do kopce.“ (Moravský ZeMěPis: Libina, s. 39.) Stejně tak je z Vepřkových básní patrná dokonalá znalost místopisné historie, autor užívá různé zjevnější či méně zjevné aluze na dějinné události, např. na čarodějnické procesy v Sobotíně: „Tenkrát pobožné báby šířily fámy, / že u Groerových zase onemocněla kráva.“ (Moravský ZeMěPis: Sobotín, s. 20) či na odsun Němců (tamtéž). Nápaditě je vzdán hold i spisovateli Janu Čepovi v básni Cholina: „A trámoví spojené čepy / drží můj svět / na půl cesty k sýpkám / a daleko od sladoven.“ (Moravský ZeMěPis: Cholina, s. 44.) Druhá část sbírky je pojmenována Čnělky smrti a přináší sugestivní a mnohdy paradoxní variace na téma konečnosti života. Poslední část sbírky Jiné básně je tematicky různorodá, vedle milostných tónů zaznějí i ozvuky Vepřkových oblíbených biblických a také antických motivů citlivě kolorovány osobními zkušenostmi rybářskými.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Otče náš (BB 1997); Zlomky (BB 2000); Můj přítel tápe v čase (BB 2005); Moravský ZeMěPis (BB 2013).
Odborné publikace: Česká redakce církevní slovanštiny z hlediska lexikální analýzy (2006); Iskoni bě slovo: texty ke studiu diachronních bohemistických a slavistických disciplin (2011); Modlitba sv. Řehoře a Modlitba vyznání hříchů v církevněslovanské a latinské tradici (2013).
Příspěvky ve sbornících (výběr): Lexikální specifika církevněslovanských památek (nástin problematiky) in P. Pořízka – V. Polách (eds.): Tzv. základní výzkum v lingvistice – desideratum, nebo realis? (2006); Dobové a místní reálie v církevněslovanských památkách in Prostor v jazyce a v literatuře (2007); Modlitba sv. Řehoře v církevněslovanském a staročeském překladu (s K. Komárkem) in M. Čornejová – P. Kosek (eds.): Jazyk a jeho proměny: prof. Janě Pleskalové k životnímu jubileu (2008).
LITERATURA
Studie a články: J. Kolářová: [Prvotina Miroslava Vepřka…], in M. Vepřek: Můj přítel tápe v čase, 2005; L. Machala: Olomoucká polistopadová poezie, in Bohemica Olomucensia 2009.
UKÁZKY Z OHLASŮ
Mladý autor zkouší váhu slov, hledá svůj vlastní básnický výraz (jedna z básní má podtitul O hledání slova) a nachází např. takovéto osobité metafory: Odra – řeka vysypaná z rukávu čadící Ostravy… Srdce mé, příliš divná květina, kořeny pohlcuje květ… Samota je koráb v láhvi, tkaný steskem pavučin…To jsou místa, v nichž zaznívá skutečná poezie a básnický talent. Přejme těmto básním i písním, aby potěšily čtenáře stejně, jako to umí dobrá hudba, půvabný kout přírody či zdařilý výtvor lidské ruky…
J. Kolářová: [Prvotina Miroslava Vepřka…], in M. Vepřek: Můj přítel tápe v čase 2005, s. 6.
Autorovi je vlastní jemné, nostalgické zachycení krajiny a jejího působení na člověka. Dokáže-li člověk své okolí citlivě vnímat, není pak krajina pouze němým svědkem lidského osudu, ale stává se jeho spolutvůrcem – dotváří pocity člověka a trvale zůstává spjata s klíčovými životními událostmi či s jen zdánlivě běžnými momenty v lidském životě.
I. Blažková: Předmluva, in M. Vepřek: Moravský ZeMěPis, 2013, s. 3.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Autorka hesla: Iva Chomiszaková (2013)
Aktualizace hesla: 22. 6. 2014 (ich)
Aktualizace bibliografie: 22. 6. 2014 (ich)