Stanislav KOMENDA

* 7. 5. 1936, Louka u Jemnice
† 17. 2. 2009, Olomouc

komenda 001 - Kopie

zdroj: Archiv UP

Po maturitě na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích (1954) byl přijat na Fakultu statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze, odkud přešel na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Zde promoval v roce 1959 v oboru teorie pravděpodobnosti a matematická statistika. Téhož roku nastoupil na LF UP, kde přednášel zejména aplikovanou statistiku pro studenty nematematických oborů. Jeho výzkumná činnost se zaměřovala především na biometrii, antropometrii, matematickou psychologii a edukometrii, působil jako konzultant v oblasti biometrických analýz a statistického zpracování dat zejména klinického výzkumu. Touto problematikou se zabýval i v řadě učebních textů a v několika stovkách článků a monografií publikovaných nejen v češtině, ale i v angličtině a ruštině, z nichž také vedle němčiny překládal. Vědecké hodnosti získal na Univerzitě Karlově: RNDr. (1973) na Matematicko-fyzikální fakultě, CSc. (1979) na Pedagogické fakultě a DrSc. (1991) na Filozofické fakultě. Na domácí olomoucké univerzitě se habilitoval (1990, 1991) a získal profesuru (1993). V letech 1991–1992 zastával funkci prorektora pro vědu a výzkum, po dva roky vykonával na půl úvazku funkci vedoucího katedry politologie a evropských studií na FF UP. V letech 1988–1990 vydával nákladem LF UP a Fakultní nemocnice v Olomouci časopis Pacemaker a v letech 2003–2008 internetový časopis Liber catenatus s podtitulem Úvahy o životě a přilehlém okolí, jenž je dostupný na webových stránkách UP. Čísla prosinec 2003 – září 2004 vyšla i souborně v knižním vydání (2006). Komenda dále spolupracoval s olomouckými vydavatelstvími Votobia, FIN, Nakladatelství Olomouc, Vydavatelství Univerzity Palackého, ALDA a brněnskými nakladatelstvími SURSUM a nadací Universitas Masarykiana. Mnohé jeho tituly vyšly v internetovém nakladatelství V-ART Písek. Spolupracoval s tak prestižními zahraničními společnostmi, jakými jsou New York Academy of Science, American Association for the Advancement of Science nebo Internationale Gesellschaft für Ingenierpädagogik. Přednášel na Ústavu antropologie Lomonosovy univerzity v Moskvě, na Dublin Institute of Technology a na Virginia Commonwealth University v Richmondu. Účastnil se více než třiceti mezinárodních konferencí v Evropě a Americe. V České republice se podílel na činnosti Společnosti pro vědy a umění, České statistické společnosti, České antropologické společnosti a Lékařské společnosti J. E. Purkyně ad. Za svůj přínos v rozvoji české vědy byl vyznamenán Cenou České lékařské J. E. Purkyně v letech 1972, 1974, 1983, Medailí Dr. Aleše Hrdličky v roce 1995, Zlatou medailí Univerzity Palackého roku 1996, Medailí Tomáše Bati roku 2000 a Cenou města Olomouce za rok 2000.

Komenda byl členem Obce českých spisovatelů. Kromě 3. vydání Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století má heslo v několika zahraničních encyklopediích: Marquis Who is Who in the World, Marquis Who is Who in World Science and Engineering, Who is Who der Ingenieurpädagogik, Outstanding People of the 20th Century.

Komendu pojilo přátelství s mnoha literárními osobnostmi Olomouce činnými zároveň v různých vědeckých odvětvích – byli jimi například traumatolog Eduard Wondrák či fyzik Josef Tillich, s nimiž se v polovině 80. let scházel v rámci neformálního spolku v knihovně katedry historie. O večerech trávených intelektuálními debatami v kruhu desítky vědeckých osobností UP vypráví ve své knize Biometrie na Tabulovém vrchu a v jeho podhůří: „Klíčovou roli v debatách kroužku hrála historie. Má role byla především úlohou posluchače; řadu poznatků jsem tam pro sebe objevoval anebo si věci trochu známé hlouběji objasňoval. Zajímavé bylo, že v debatách, v nichž se fronty zformovaly v pozicích romantičtí humanisté proti materialistickým realistům a kritickým skeptikům, jsem se přirozeným během věcí ocital v jedné řadě s doktorem Wondrákem. On jako lékař vyzbrojený přírodovědnými poznatky a já jako jeho fámulus načichlý dlouholetým pobytem v prostředí výzkumných studií Lékařské fakulty.“ (Societas incognitorum, in Olomouc v české literatuře, s. 381) Odkazy na UP jsou v Komendově tvorbě časté – ať už se jedná o zamyšlení nad principem fungování univerzity jako instituce v eseji Univerzita: konflikt integrity a decentralizace? (Chléb a hra poznání, s. 262–264) či o poznámky o výuce, studiu, vzdělání a vzdělávání obsažené v jeho aforismech: „Zájem posluchačů / dokáží upoutat zejména chyby učitele. / Proto, chce-li být učitel sledován pozorně, / neměl by chybami šetřit.“ (Laskavé ubližování, s. 109) či „Jestliže ses ze seznamu dvaceti zkušebních otázek připravil na prvních devatenáct, jako první si vytáhneš tu dvacátou.“ (Poločas zapomínání, s. 105.) Téma vzdělávání  tak autorovi posloužilo k humorně nadsazenému kritickému hodnocení podobně jako láska, čas, stárnutí, stát a politika, zdraví, medicína či statistika.

Komendův vědecký profil se projevuje nejen v uchopování vědy jakožto tématu, ale i ve využití jejích principů ve vlastní beletristické tvorbě: „Důvod, proč je třeba stavět se čely proti sobě, tkví zřejmě v obecné povaze síly. Směřujeme k rovnováze a hledáme stabilitu svého postavení… Jenomže tohle všechno činíme ve světě sil. V silových polích majících intenzitu a směr. Obklopeni siločárami vztahů můžeme dosahovat rovnováhy jenom tak, že působící sílu vyváží jiná, stejné intenzity a opačného znaménka. Naše stabilita nemůže být než stabilitou sil, které se v dané chvíli navzájem vyrovnaly.“ (Proti sobě in Poločas zapomínání, s. 14.) Komenda taktéž svébytným způsobem nakládá se starými pravdami a příslovími, založenými na zkušenostech předků, prověřuje jejich životnost na příkladech ze současnosti a podrobuje je zatěžkávací zkoušce, když na ně aplikuje principy logiky a exaktní metody matematiky (zejména statistiky) či fyziky: „Jablko nepadá daleko od stromu. Listí někdy ano.“ (Veřejné tajemnosti, s. 20) či „Škola je základ života. Jenomže – nedokážeš-li poté, co školu opustíš, rychle dostavět všechno ostatní až po střechu, základy roztrhá mráz a odplaví déšť.“ (Předpověď v čase býka, s. 52.) Ne nadarmo ve svém úvodu k souboru esejistických a aforistických textů Poločas zapomínání uchopuje i téma lidské paměti pomocí smyšleného matematického vzorce. A tak, jak využívá vědeckých poznatků ve své beletrii, tak dokáže naopak i beletrizovat v pozici vědeckého pracovníka: „Dnes píši převážně aforismy a také k těm může být člověk motivován právě statistikou. Dávám je i studentům do skript. Někdy se stane, že student prohlásí, že četl ze skript právě jen ty aforismy.“ (Olomoučan podobný Masarykovi, in Z paměti literární Olomouce, s. 350)

Do Komendových textů se promítá i jeho celoživotní vazba k oblasti medicíny – v debutu A všechny nepotkáš, jenž vyšel jako účelový tisk pro ZV ROH Fakultní nemocnice s poliklinikou a LF UP, je tematizována láska na základě paralely tohoto citu a nemoci. Zamilovaný lyrický subjekt je tedy infikován, paralyzován, neschopen běžných činností, je mu zapotřebí léků v podobě opětovaných citů jeho vyvolené: „Láska je nemoc / s obdobím inkubace mírně proměnlivým / propukající tu náhlým vzplanutím / a onde odevzdaným doutnáním / Likvidace choroby děje se přikládáním / chladivých obvazů tichého konejšení na rány / otevřené v místech nenaplněných nadějí. // Jizvy povstalé hojením / nejsou odstraňovány / neboť jsou schopny posloužit / jako prevence / v případě nové nákazy // Kauzální terapie / děje se odhalováním původce / a jeho likvidací / případně isolací bacilonosičů // Prevence / vyzbrojená znalostmi o povaze imunity / snaží se kontrolovat vnímavost populace / očkováním / oslabenými kmeny truchlivých příkladů / v úhledném balení literárních předloh / a scénářů her se smutným koncem // Pokud se ovšem autor sám nenakazí“. (O povaze lásky in A všechny nepotkáš, s. 15.) Ne zřídka se v této básnické sbírce, ale i v dalších Komendových textech setkáváme s využitím profesního lékařského jazyka – některé texty jsou s nadsázkou psány v duchu lékařské zprávy. Komenda taktéž často podrobuje kritice lidské charakterové vlastnosti, a to nejen v aforismech, ale nezřídka i prostřednictvím alegorie ve svých bajkách. Kromě prozaických děl a básnických sbírek je taktéž autorem několika rozhlasových her.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: A všechny nepotkáš (BB 1988); Vzpomínky na bílé noci (BB 1988); Adame, jablko za nic nemůže (R 1989); Soukromá železná neděle (BB 1990); Drápkem uváznout (BB 1990); Saze na nose (bajky 1990);  Myšlenky 9 (AA 1997);  Myšlenky 1–12 (AA 1992-1998); Laskavé ubližování (AA 1998);  Poločas zapomínání (TT 1998);  Jména podstatná a ta ostatní (AA 1999); Obrana průměrnosti (TT 1999); Občané a páni (AA 1999); Úvahy a aforismy křížem krážem (AA 1999); Předpověď v čase býka (AA 1999); Veřejné tajemnosti (AA 1999); Důchodní deník (TT 2000); Neprozřetelná nalézání (BB 2000); Hvězdář v studni (BB 2001); Když krev neteče: verše, epigramy, aforismy: vybrané stránky z deníku nemocného stiženého mozkovou mrtvicí (TT 2001); Proroctví bez záruk (BB 2001); Věrnost na nečisto (BB 2001); Ztráty a nálezy s ručením omezeným (deník 2001); Chléb a hra poznání (EE 2002); Důkaz sporem (BB 2002); Na půlnoční straně (BB 2002); Motýl ve čtvrtém patře (BB 2003); Perpetuum imobile (BB 2003); Poselství kulhavého běžce (PP 2003); Proti proudu (autobiografické vzpomínky 2003); Zastav se, až půjdeš kolem (BB 2003); Intelektuální potrat civilizace na osm: POLITIKA (TT 2004); Vzdušné zámky, větrné mlýny: aforismy & epigramy (TT 2005); Liber catenatus: úvahy o životě a přilehlém okolí: prosinec 2003 – září 2004 (10 měsíců) (TT 2006); Múza v šupleti (BB 2006); Hrdinství na splátky: povídky z nemocného mocnářství (PP 2005); Biometrie na Tabulovém vrchu a v jeho podhůří: regionální příběh jednoho vědního oboru (vzpomínky 2006); Čtverce nad přeponou (AA 2007); Bažanti na dubech (bajky 2007); Hry & hrátky (DD 2008).
Příspěvky ve sbornících: Biometrie na tabulovém vrchu a v jeho podhůří, in Olomouc v české literatuře (2007); Haná v poezii (2008).
Odborné práce (výběr): Základy pravděpodobnostních a statistických metod v psychologickém a pedagogickém výzkumu (1967); Problém adekvátní tělesné hmotnosti (1983); Biometrie (1994); Politika a věda (1997); Nástroje objektivního manažerského rozhodování (1999); Vypočitatelná náhod: elementy počtu pravděpodobnosti a matematické statistiky (2000); Chléb a hra poznání (eseje o vědecké metodě obecně a úloze náhody při poznávání světa zvlášť) (2002); Měření a metaměření znalostí (2003).

LITERATURA

Studie a články: F. Všetička: Laskavé ubližování, in Olomouc literární (2002); B. Kolář: Za prof. RNDr. Stanislavem Komendou, DrSc., Střední Morava Olomouc 2009, č. 28, též in Tisíc dní s literárním klubem Olomouc (2009); L. Machala: Olomoucká polistopadová próza, in Tisíc dní s literárním klubem Olomouc (2009).
Recenze: Proroctví bez záruk a Věrnost na nečisto: B. Kolář, Komendovy básnické sbírky jsou intelektuálně velmi vzrušující, in B. Kolář (ed.), O múze olomoucké a lidech kolem ní (2003), též B. Kolář, Komendovy básnické sbírky jsou intelektuálně velmi vzrušující, Olomoucké listy 2002, č. 3.
Rozhovory: B. Kolář, Statistika je založena na střízlivosti a skepsi: profesoru Stanislavu Komendovi byla udělena Cena města Olomouce, Olomoucký týden 2001, č. 21; B. Kolář, Olomoučan podobný Masarykovi, in Z paměti literární Olomouce (2006).

UKÁZKY Z OHLASŮ

Komenda od nepaměti píše poezii rozumovou a vůči životu a lidem analytickou. Jako kvalifikovaný statistik je obeznámen se vším, co život přináší. Statistiky je možno vnímat jako určitý druh proroctví, které se s prokazatelným procentem pravděpodobnosti naplní. Objevné je u Komendy právě to, co si ze života jako náměty svých básní vybírá. V tom smyslu bych řekl, že není vůbec pravděpodobné, aby se zrodil básník, který by mu byl podobný.
B. Kolář: Komendovy básnické sbírky jsou intelektuálně velmi vzrušující, in: B. Kolář (ed.): O múze olomoucké a lidech kolem ní (2003), nepaginováno; též B. Kolář: Komendovy básnické sbírky jsou intelektuálně velmi vzrušující, Olomoucké listy 2002, č. 3, s. 9.

Bytost rozkmitaná mezi suchou vědou a životodárnou poezií inklinuje často ke svébytnému uvažování. Stejně je tomu i s profesorem Stanislavem Komendou. Je například přesvědčen o tom, že matematika nepatří do systému přírodních věd, že je naopak filozofickou disciplínou. To proto, že nezkoumá nic konkrétního, zkoumá naopak pouze jevy, jež si lidé vymysleli. Postupuje tedy stejným způsobem jako filozofie.
Stanislav Komenda je bytost širších dimenzí, je napjatá nejen mezi prozaickým aforismem a veršovanou poezií, ale také mezi statistickým uvažováním a uměleckou výpovědí. Jak se zdá, jednostrannost je mu cizí. Anebo si vypěstoval jednostrannost jen jemu vlastní.
F. Všetička: Laskavé ubližování, in Olomouc literární (2002), s. 96.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autorka hesla: Iva Chomiszaková (2012)
Aktualizace hesla: 13. 4. 2014 (ich)
Aktualizace bibliografie: 13. 4. 2014 (ich)

[LM1]Na medině jsou (byly) i nějaké matematické obory?

Napsat komentář