Matěj Kulišťák

cestou na
jitřní šmouhy rorýsí jsou
popel ve sněžítku
i v blbé žule slzy slídy
kazoo tramvaje drnčí roráte
křivými ústy v nichž vězí zlatý
              stolperstein
chůze vnitřní čas a
                                          tíseň
s plochou dráhou letu
neholila sis podpaží už
od těhotna vzteku
listí že přes cestu spuštěn
přívoz                  padlé zlověsti
že rostou hřiby
že město Marja pány
že čipy kdesi cosi
že krávy prdí – porád je to málo
že už teď meškáš na mši
žehráš                 z koruny další
padají jak
                     péra
                                    ze zvonice
v dveřích muž s dlaní anděla
žebřík ale vevnitř už
už klekání
                     a tak zas celý
den pocit viny ukrajujem
stíny            už je putna co jak
chutná – zamrzly nám sliny

16–10–22


Pálení haluzí
hliněné nebe
                            na dva kusy
vzlínalá v korunách září
                                          krev
do dlaně kape tah bílých husí
ruka zraněná o větev
máma
              se smála sukně z kůry
vlála jí ve větru
andělé zlatí sršni
                               shůry
bodali nás do svetrů a
tála noc
              a večer vadl
ve mně hnily kořeny
sad
              tiše seděl já v něm sadl
do tmy
              zář zlaté patény

21–11–21


kde se skácel dům

z úzkejch do tenkejch
pohrobek roku po Kristu
Králi
vyhaslo v nístěji
v kolečku rej krys tu
jako v ráji

a dveře vskutku bez petlice
srny a mlha serou
na podlahu
aspoň ta hospoda kde
opilci který se rou-
há na prsa složím hlavu

22–11–22


přechod

jde po kuchyni
je v ní tma

v náhodné úterý
dochází pivo
v píči jak po trachtaci

zlá nutnost dne

(zas budou muškáty
páchnout prstí)
dveře zaflusané
                            šmírem

za plotem havranpírko
kdyby samota míň hřála

15–1–2023


Noumenon

hnijou hnijou kameny
pangejt číhá
zrezlé šraňky – stará práce
v pražcích syčí jed
zloba kdysi pohozená
zbytky lidí v trati
tratoliště
trativod
skoro zralé ticho visí
samoznačné návěstí

1–3–23


přišla paní – jako doma
asi bylo nedovřeno
věděla kde je kafe
kde povlečení
a kdy je byt prázdnější o mně

zůstala dvě hodiny
pak šla k sousedovi
asi měl nedovřeno
zapomněla tu kapesník
ucpal jsem jím prozatím
tu díru

1–3–23


tolik bojíme se že
po půlnoci světla
více nežli ve dne
ale je mlha
doma dnes večer
pouze za dědinou
v cingrlátkách svic
v teplých cingrlátkách
kočovných plastových cetek
konví a popelnic

umřeli ptáci
rozemletá krev a všichni
svatokrádežníci žijem stále tady
kdesi ve tmě obchází pražnec
a hřích bloudí mezi domy
zaběhnuté kotě vší a ničí
ničí ničí
na veřejích křída ani krev
nepálíme oběti
ani františky
ani ty svíčky
tolik bojíme se
už i plamene
čekáme čekat nechceme

2–11–23