někteří lidi
jsou trošku jako vídeň
………………………..vyhradit si čas
………………………..na vypití kávy
četla papírové noviny a
jakoby se – – – nic – – – nedělo
někteří lidi
jsou trošku jako vídeň
– to jsou mí nejoblíbenější
něco pobublává v hrnci
nic se nemusí plnit
stačí díky
některé lidi
nejde mít
ani trošku
–
nebo ztratit
jenom zpola
chtěli by obtahovat jména na náhrobcích
řinčet zažloutlými papíry
krmit uschlým lógrem
tři dny přešívat bačkory na kanady
vzkřísit temnotu
minulého století
ale jen jako
chůze po provaze
položeném na zemi
musí pečlivě a opatrně
vybírat emojis
potomci mistrů
…………….kaligrafie
emojis nereprezentují emoce
nahrazují je
manipulovat pláčem
nyní nově i bez hereckého talentu
úsměv místo úsměvu
a hlavně srdce
dvě srdíčka u sebe
srdíčka kolem celé hlavy
srdíčko mezi klukem a holkou
holkou a
holkou
klukem a
klukem
v šesti odstínech
nekůže
když viděla
že se připravuje k odletu
zkusila ho přibít
vřelým objetím
––
audrey hepburn a toho chlapa
(tenor gif keyboard)
hádkami v posteli
už dlouho – dlouho – –
získáváme
jenom únavu
počmárané kusy lepidel
musíš se trošku otočit
ti červi
jsou lístky čaje
že jo
prosím
sledovat doutnající bojiště
skrz kaleidoskop
pohled dalekohledem by byl ostřejší
ale my už nemůžeme být pořezanější
podívej se na mě
nepřehlížej mě
vypravěči příběhů
nadzvedni kámen
zkus nezešílet
když had zasyčí
že metafora je užitečná lež
stejně jako např. ona
tak jsme na sebe zírali
jak týrané ženy
když mlátí své děti
pádla škrábala o dno
bylo by snazší vystoupit
vést loď
taky už byli přesezení
praskliny v trupu
podle mapy tam
měli dávno být
rákosy rezignovaně usychaly
nebezpeční nepřátelé
všichni mají hlavy na kůlech
nebo už nejsou nebezpeční
proletěl vedle nich racek
nic to neznamenalo
a i kdyby
u soutoku řek
bývalo popraviště
poznali to
protože když tudy proplouvali
měli už jen chuť
odložit si hlavy
do proudu