Ahoj, milá patnáctiletá He Siyuan,

Jsem dvacetiletá He Siyuan a jsem velmi ráda, že ti mohu odpovědět na tvůj dopis.

Hned na začátku ti chci říct špatnou zprávu, bohužel jsem se ve dvaceti letech nestala takovou velkou osobou, jak sis představovala. Dokonce jsem i změnila názor a nemám zájem o reputaci a společenské postavení, jak si myslíš teď.

Jsi trochu zklamaná?

Možná si pamatuješ, jak jsi jako malá holka poprvé slyšela slovo „univerzita“, ještě když jsi byla nižší než klika u dveří. Rodiče ti tenkrát řekli, že budeš svobodná, až půjdeš na univerzitu, a nikdo tě už nebude kontrolovat. Tvoje třídní učitelka ti řekla, že univerzita je jako vstupenka, a pokud chceš mít lepší a důležitější práci, musíš ji absolvovat. Ve tvé fantazii to znamenalo, že univerzita učiní tvůj život úžasným a jedinečným, univerzita obohatí tvou mysl a umožní ti naučit se vše potřebné.

Teď se ti představím. Jsem studentkou druhého ročníku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Město, ve kterém studuji, není jako naše známé rodné město Peking, ale je v daleké zemi, České republice, která je od Číny vzdálená více než deset hodin letadlem. Tohle místo by ti teď mohlo připadat zvláštní, ale když řeknu, že tvoje oblíbené bohémské šaty, které jsi nosila, když ti bylo devět let, jsou český styl; a modelka Karolína, kterou jsi obdivovala v televizi, když ti bylo třináct let, je také Češka, vracejí se ti vzpomínky? Když ti ještě řeknu, že kontaktní čočky, které moc chceš, vynalezli Češi; krteček, kterého vidíš v okně, je také z české animace, stále si myslíš, že tato země nemá s naším životem nic společného?

To jsou takzvané osudy. Tato země a ty jste se kdysi tajně setkaly. Za pár měsíců si vybereš češtinu jako obor na příštích sedm let pro každé tvé „já“. A v sedmnácti letech odvážně přijedeš do této cizí země studovat společně se svými spolužáky. Praha je krásná, ale na univerzitu půjdeš až o čtyři roky později. V devatenácti letech tak přijedeš do Olomouce.

Budeš zklamaná? Možná. Když jsi čelila slovníkům a učebnicím, možná jsi litovala, že ses nenaučila ty obory, které „znějí“ intuitivněji a souvisejí s nějakou jinou profesí. Vím, že se vždy cítíš vzrušeně, když čteš romány nebo novely a chceš být lékařkou, právničkou nebo dokonce policistkou. Chceš být hrdinkou, chceš zachraňovat lidi, chceš dělat dobré věci, které zní skvěle. Ale na cestě, kterou půjdeš, tě bude provázet jen čeština. V určitém okamžiku minulosti jsem byla také zklamaná sama sebou. Byla jsem ve stejném kampusu jako mnoho lidí a chodila jsem po stejné ulici plné spadaného listí, ale nezdálo se, že bych byla tak silná jako oni.

Zdá se, že by každý měl přemýšlet o tom, jak by napsal svůj život, kdyby byl tím vyvoleným, nadaným dítětem. Jak může využít svých úžasných schopností a úspěchů k získání chvály pozdějších generací? Ale skutečnost není taková, moje univerzita s dlouhou historií a krásnou olejomalbou ze mě takového člověka neudělala. Jinými slovy, nemám dost schopností být takovou osobností.

Ve skutečnosti jsem moc mladá a nezkušená. Než vejdu do banky, musím si napsat mnoho poznámek, abych s personálem plynule komunikovala. Koktala jsem při rozhovoru s paní učitelkou, kterou obdivuji. Občas nefungoval počítač, brečela jsem a zároveň řešila problémy. Zdá se, že se mám ještě hodně co naučit.

Univerzita není konec všech problémů. Už to chápeš?

Vstupem na toto posvátné místo budeme mít ale více nápadů, přemýšlet o stále složitějších problémech a získáme širší pohled na svět. Samozřejmě se setkáš s více vynikajícími učiteli, staneš se svědkem více zázraků a naučíš se samostatně řešit problémy, což je pro každého přínosné.

Možná tě stále trochu napadá: proč můj obor není ten druh, který zní posvátně a ohromně?  Cítím se teď také ve stresu, holčičko. V mém oboru je těžké najít práci a v Číně je dokonce tak nepopulární, že stejný obor má jen několik univerzit. Ale já jsem vlastně našla směr pro svou budoucnost, když používám češtinu jako nástroj k lepšímu učení se novým znalostem.

Jednou jsem viděla někoho říkat, že pokud jsou znalosti, kterými disponují lidské bytosti, jedním velkým kruhem, pak každý bod na nejvzdálenějším místě tohoto kruhu je naším největším a nejpokročilejším úspěchem a objevem v různých oblastech. Jedině společným krokem vpřed v nesčetných oblastech může o růst i poznání lidstva jako celku. A já jsem jen drobný maličký bod v kruhu a možná se ani za celý svůj život nedostanu do nejvzdálenější části kruhu, ale moje milá holčičko, univerzita je spravedlivá. I když jsou kolem tebe právě ti průkopníci, kteří dále povedou lidstvo k rozšíření tohoto kruhu, univerzity poskytují vzdělání všem stejně. Ať jsi jen studentka, která právě opustila střední školu, nebo jsi všechno opustila a vrátila se sem ve 30 letech, univerzita se k nám všem chová stejně. Ona tu stojí a její stín stačí na to, aby vzal pod svůj plášť tisíce studentů.

Jsi po přečtení mého dopisu stále zmatená? Myslím, že asi ne. Jak si teď možná myslíš, vysoká škola znamená pravdu, ambice, zvědavost, zodpovědnost. A je to pravda. Na cestě za studiem před tebou vždy budou stát lepší lidé, ale inspirovat tě budou i ti, kteří se objeví za tvými zády.

Můžeš mít pocit, že akademický úspěch je to nejdůležitější, staneš se slavnou a zapíšeš se do historie; můžeš mít pocit, že pomáhat druhým a prosazovat spravedlnost jsou nejdůležitější věci. Zamáváš vlajkou a pravda vždy zvítězí. Můžeš mít pocit, že obyčejnost je nejdůležitější. Proč nebýt tím, kdo tleská ostatním? Toto jsou cesty, které nám univerzita nabízí. I když tě už nebaví dodržovat pravidla a chceš odsud odejít, abys skutečně vstoupila do společnosti, existují již tisíce lidí, kteří šli příkladem a zvládli to.

Moje univerzita byla řeka, rychlá a studená voda mi kdysi protékala konečky prstů. Moje univerzita byla nebe, divoké husy létající po pláních. Moje univerzita byla půda, roční období se mění, kdysi mi vítr foukal do tváře rýžová pole zpívala. A tito učitelé mě učili a vychovávali. A nakonec se z univerzity stala klasická a krásná budova v Olomouci. Vstoupila jsem do budovy a kolem mě prošly tisíce učenců historie. Vyšla jsem ven a pod mýma nohama byla budoucnost se zářícími hvězdami a nesčetnými knihami, které vedly můj směr.

A tak ti, milá patnáctiletá He Siyuan, přeji do budoucna vše dobré a ať jsi šťastná.

Dvacetiletá He Siyuan