Plácání
Horkýho vosku do očí
Co se do nich vejde
V bahně se nohy namočí
A pak je to zas přejde
Trní dlaně mi pořeže
A břicho se naplní betonem
Zvedneme plechové otěže
A v medových ulicích utonem
Sny
Sny jako
Javorový sirup
Tečou ti
Do hlavy
V podobě
Krve pak
Vyjdou ti z lůna
A ty se jich zbavíš
Sny jako
Javorový sirup
Tečou ti
Žilami
V podobě
Slz potom
Vytrysknou z očí
A ty jimi utopíš své nepřátele
Iracionální čísla
Iracionální čísla!
Zvedněte se ze sedadel
Jděte v průvodech
Nechoďte do kina
A řešte si svoje
Co je to R?
A co je to Bůh
Jak vysvětlíte nenávist
Někomu, kdo ji zná?
Iracionální čísla!
Zhřešte až za okraj světa
Milujte a bijte se
… svět je intertní
Co kdybychom žili na Plutu?
Co kdybychom žili na Plutu?
Snad by nás to posunulo
Kamsi dál
Až za zmrzlá dusíková moře
Kamsi blíž
K lidskosti
Třeba bychom měli nové cíle
Novou formu pluteální lásky
Třeba by nám zmrzl obličej
A Cháron zastínil Slunce už navždy
Možná by nám chyběl vítr
Nebo naše vlastní hroby
Naše oči by spatřily neexistující barvy
Chuť Pluta by se dala přirovnat k ničemu
A podobně
A Vesmířané by tiše zpívali
Ve svých hnízdech
Ani jsem to nevěděl
Ani jsem to o sobě nevěděl
Ale byl jsem na Aljašce
Ani jsem to o sobě nevěděl
A pil jsem karmínové víno
Ani jsem to o sobě nevěděl
A už jsem kráčel ulicí středem revoluce
Ani jsem to o sobě nevěděl
A stejně jsem pokaždé skočil z okna
Ani jsem to o sobě nevěděl
Ale bylo mi z duše špatně každým dnem hůř
Ani jsem to o sobě nevěděl
Už jsem si namlouval tři ženichy
Ani jsem to o sobě nevěděl
Že prý mám smůlu na nose
Ani jsem to o sobě nevěděl
A hned ze začátku mi došla trvanlivost
Ani jsem to o sobě nevěděl
A už jsem se vesele topil
Dusil jsem taky všechny okolo
Ani jsem to nevěděl
Bol
Dívej se na své dítě
Jak se topí
Když nic nemůžeš udělat
Pozoruj své milované
Jak visí udušení
Aniž bys jim dokázal zabránit
Nech si bušit do hlavy kladivem
Dokud nepukne
A ani o píď se nehni
Koukej se na svět
Zpoza svých vlastních očí
A dělej přesně to co nechceš
Takové věci jsem viděl
A nemůžeme předstírat
Že se nestaly
Probuď se
Probuď se
Probuď se
Surrealistický obraz
Po koberci pochodují miliony teček
miliony
Ptal jsem se, kam míří
Ale všechny stále pluly svým směrem
bez odpovědi
Do tlusté zdi bijí miliony zvuků
ostrých zvuků
Jich jsem se na nic neptal
Nikdo je nezval
Přišly samy a bezostyšně se tu zabydlely
Miliony listů v doubravách šílí
šílí
Stromy se podivně kymácí
Jako by je někdo urazil
nebo snad…?
Do oceánu poklidně vcházejí miliony poutníků
z daleka
Ptal jsem se jich, jaké mají cíle
Oni otevřeli ústa a ta se jim zakrátko
Zaplnila vodou
neděle
Šel jsem ulicí
Na zemi ležela neděle a plakala
Nezvedl jsem ji.
Ubíral jsem se totiž
Dost podivným směrem.
Pryč od sebe
Pryč od ostatních
Pryč od chuti a barvy
A plačící neděle se v takových přímo vyžívá
Když mě snědli
Přísahám vám, že namouduši netuším, jak a komu se to povedlo, ale přišel jsem jednoho dne domů a zjistil jsem, že jsem snědený. Cítil jsem to snědení na ramenou a na zádech. Nevím, jestli mě snědli schválně, omylem, nebo jen z čiré radosti, ale pročpak bych se o sebe chrtil, buněk mám na rozdávání…
Když ostatní uviděli, že mě někdo snědl, začali za mnou chodit se zdvořilými dotazy, zdali bych jim taky kousek nedal. A co bych nedal?! To se ví, že ano. Takhle jsem půjčil oční víčko někomu, kdo ztratil to svoje a nutně potřeboval zavřít láhev od piva. Cítil jsem se prospěšně. Dal jsem taky nohu a ještě jedno koleno a tak dál.
Trochu jsem se ostýchal jim poskytnout ruku, to jsem bezostyšně na okamžik zaváhal. Ale ta chvíle ticha připadala mi nevhodná, a tak jsem tu ruku tedy uctivě svěřil do jejich vlastnictví. A jak byli rádi!
Taková ruka zastane kus práce – napůl nakrmí, trochu poklidí, sem tam něco posbírá. Pohladí, když není zbytí.
Mrzelo mě občas to snědení, ale copak bych pro své bližní neudělal?
Začal jsem tedy rozdávat i zuby. K čemu je mít, když se někomu můžou hodit…
Přišel dráb a snědl mi dolní čelist, což mě poněkud zaskočilo, takže už jsem mnoho nenamluvil, ale dodnes jsem s ním pro tu čelist za dobře.
Když mi snědli břicho, upadl jsem v truchlení
Když mi snědli krk, zabublalo to
Když mi snědli nos, začal jsem se lidem dívat do očí
Když mi snědli i tváře, začali se lidé dívat do očí mně
A když mě dočista celého pozřeli, blaženě jsem se v nich zatetelil.