…
Jako poslední hozená hrst perlí
je první hrst plná hrachu
co zaseje noc, den sklízí
ve velkém čekání svůj prst vmáčkni do prsti
abys věděl, odkud se na tě bude jednou sypat hlína
pod větvemi břízy je ticho pach kocoviny
svou píseň volí táhnou první mraky
nebe nach dusí zpěv lidí
a pouští ptáky
z vypitých lahví vína
Jan
Podezírám se, že tě–
do peřin modlím kůže
z nebe ptáky loudím
peří v ústech
chci ti smýt z čela růži
Pořekadlem
Jak mi je?
nikdo se neptá, ani já to nevím.
Jak může být někomu, komu pár volů vytáhl srdce z těla?
Ani tvé nové bílé slovo jej zpátky nevezme.
Imperativ
Promiluj se skrz naskrz vrabcem
Asambláž
Přikládat rty jako kameny do další chvíle
a čím jsi k ránu?
Nadarmo
ramena jsi
–
materie