Od ponku

***
v zahradě
napadaly ořechy
nikdo je neslyšel
na šňůře šaty
šaty nachýlené
nahé

***
minul podzim
– rozražená vrata

snaž se
víc
a silněji
navzdory větru
za dvěma páry psů
co zešílely
stopami zvěře

***
v nehlídané chvíli
když myslel
že je sám
vykřikly za dvorem
lopaty hlíny

***
na hřebu v kůlně
i po těch letech
– na duši sjeté kolo

v řetězu vázne
kdysi smích

***
přísahal by
že tady
přímo před očima

v koutu zahrady
kámen
na kameni

***
k večeru
se zavřel dvůr
otec
jako by se oháněl
– netopýři
tak nízko nad zemí