Adam Hošek

Kameny
město plný deště
domů a věží a lidí
a štěstí
v podloubí kapala z gyrosu majonéza
pár lidí se líbalo
příběhy se dály

a já poslouchám
celej sevřenej
s uchem na žule
praskot světa

kameny se klubou

 

Jakási postel
v posteli leží dva lidi těžko říct
co na sobě vidí těžko říct
kdy to vidět přestanou těžko říct
co je to za lidi těžko říct
kdy půjdou spát

  

Stál jsem ve frontě na kapry
mazlavá voda
krvavé zbytky věcí
mrská se svraštělý
useknutý prst

co to bude?
poprosím zabít vykuchat a uříznout hlavu

 

Ptej se
trávy
sýkorek
hvězdokup
a křemene

třeba budou vědět

 

Srůst rtů
jazyk vyschl
ze zubů je chladný masiv
sliny ztuhly
v jedovatý plast

samým křikem
srostly rty

 

Ty ho ale máš
hlava mi teče ušima
hlava mi pleskla do mísy
hlavou
si utírám hlavu
pak to vezme proud

rytmicky vrážim hlavu
do tvýho masa
hlavně držet rytmus
a nepustit