Bellevue
Věřím tomu
že v úzké chvíli
vytáhneš smrt
tenkou linku
nebo tužku na obočí
Ona
nehtem seškrábla z nádobí zaschlý kousek duše
a vložila ruce do zástěry
plná sama v sobě
byla
Jakoby někdo uškrabával z bytí
nožem od hořčice
a
ticho
lámalo v příborníku lžíce
Ještě nepadá listí
ani srdce mezi nohy
nepadá
ani popel z cigarety
ani slovo mezi hrnce do výlevky
ne
za okny chodí šedí lidé ve dvou
z lásky
nebo
z nenávisti
jako tvůj popel
… pálí svým krokem chodník
a ani pocit
nespadne
ani listí
Fragmenty
…
Vrabec zpívá
až do rozedmy plic
…
Honil si v čekárně srdce
pak zmizel tmou s flekem na košili
…
Přišlo to na něj
cit
Něco držím, ač na to nemám sílu
poloprázdnou a poloplnou pecku drahokamu
fragment, který nese horu Atlas –
mami, nemáš náplast?
někde ve svym břiše?
Bojím se zakašlat
že najdu v dlani
změť božských částic
peří
a umírání
Dlouhá
osud zůstal sedět na pochybách
koho pověsí na kliku a koho na hřebík
kouř nikoho neobjal
dech se nezlomil, chléb nespadl na zem
jen myšlenka na Boha do ní zajela jako nůž do másla
život
žluklý a měkký