Setkání

Zamrzlo cestou víno do krystalu,
člověku úzko v bytí.

Úvozem vane stín. Samota. Provinění.
Vzácný čas vděku za šum stromu
promění v hrůzu kdosi na rozcestí:
„Kam jdete, jdete-li domů?“

Svatý Matěj láme led

Předběhl se Velký pátek
hošík honí po dvorečku
loňské kuře krákoře a
zatíná mu tipec.

Řehtá klapač zpoza vrat když
Bůh se modlí nad svým synem
hospodář se zjitra pouští
do vraždění mláďátek.

Prase sebou smeklo v ráně
dvorek jak po bičování
hošík tleská máma v kotli
vaří vodu na svini.

Vzali z houslí kalafuny
přenechali prase chase
ať se sedře sami sedřou
vlastní lidství na páteř.

Růžový mrak obětiny
stoupá oknem do seknice
na vše sedá tuk a krev se
sráží v trnech koruny.

Popelí se stará kvočna
maně zobe hledá kuře
svatý Matěj se sekyrou
pije vodku na kuráž.

Hospodářům tyjou tváře
brusle brousí na jaro si
nevzpomenou křížem krážem
ticho bílé soboty.

holubic kůstky vybělené víry
pomníčky zatlučené hřeby
v kříži cest

jež barbaři psí aspoň zkropili by krví
či ze strachu probůh vyvrátili
anebo zášti

zástavbou vzdálena dálnicí obstavěna
pro nepaměť indiferentní
chráněná chcadla

jsou proto ještě víc
než kdy čím
jsou

Bylo milostivé léto,
zděšený podzim,
zima.

Teď přišel čas.
Od jihu se blíží zlověstná
hejna.

Táhněte vy blbí čápi!
A čápi táhnou.

holé průdušky tmy
jícen v zemi
pod nádory hnízd
šípkům klouby praští

až mrzne v hlíně dna
ledna čpí úkropka
zlomena chleba hůl
kočiček krajka bídy

i krev je černá
i mlha oheň den
k popelu daleko
věčný hlad po věčném